Lubomír Lipský a dvě Thálie

Lubomír Lipský při předávání cen Thálie v Národním divadle, foto: ČTK
0:00
/
0:00

Na konci března se udílely ceny herecké asociace za výkony v oblasti divadla a baletu. Hereckou Thálii za celoživotní mistrovství dostal Lubomír Lipský. V téže době dokončila režisérka Alena Činčerová dokumentární film, v němž připomíná dráhu známého komika od pelhřimovských ochotnických začátků, přes poválečné Divadlo Satiry až k ABC, kde Lipský účinkuje dodnes. V kavárně nedaleko divadelní pasáže přijal Lipský pozvání na kávu.

Lubomír Lipský při předávání cen Thálie v Národním divadle, foto: ČTK
"Já jsem dostal dvě Thálie, jednu v roce 1997 za roli Billiho Kippa v muzikálu, který napsal Gustav Oplustil podle filmu Dvě děvčátka na krku a jmenovalo se to Sny z Nového Yorku. A to byla role opravdu velice příjemná, protože jsem si tam mohl dovolit taky improvizovat, kromě toho jsem hrál na klavír, na pozoun, kankán jsem tancoval, zkoušel jsem stepovat atd, takže to byla velice pestrá role a za to jsem dostal tu první Thálii. No a tady tu druhou jsem dostal za "celoživotní mistrovství," jak to nazývají, já bych řekl snad spíš... za celoživotní dílo... no protože snad už staršího neměli, tak to dali mě. Protože já dělám to divadlo 75 let, když počítám i ochotnické začátky. Té ceny si vážím, protože myslím, že to je jedna z nejprestižnějších cen v našem oboru."

Vy jste ve filmu Aleny Činčerové S vůní mastixu a vanilky v souvislosti s vašimi amatérskými začátky mluvil taky o tom, jak je amatérské divadlo důležité jako podhoubí pro profesionální scény...

"Ano, já jsem o tom mluvil jednak z toho pohledu, že když někam přijedu a vidím, nebo cítím obecenstvo, které je zainteresované na tom, co se děje na jevišti, které jde spolu s hercem, které souzní s jevištěm, tak jsem přesvědčen, že tam mají dobrý ochotnický spolek. Já si myslím, že ochotníci vychovávají diváka."

A když vzpomínáte na svoje ochotnické začátky, je to spíš dnes vzpomínka na dobu mládí, nebo jsou tam i určité zárodky pozdějšího profesionálního působení?

"Já si vzpomínám, je to úsměvné, ale musím to říct, já jsem byl poprvé na jevišti asi v roce 1935. Byl to Strakonický dudák, kterého režíroval můj otec, to byl fanatický ochotník, režisér i herec hlavních rolí, a my jsme tam hráli s bráchou a kolegou Jiřím Lírem Kalafunovy syny. tatínek byl velký recesista a v roli Frantíka mi tam napsal větu: Tatínku, co jsi mi přinesl dobrého? Perníkového husara? A já jsem v té době silně ráčkoval. Takže moje vystoupení znělo: tatínku, co jsi mi pvinefl dobvého? Pevníkového hufava? Načež jsem sklidil obrovský aplaus a ohromný smích publika a já myslím, že tam někde byl počátek, že jsem se do toho smíchu zamiloval a že jsem se stal nechtěně komikem..."