Lubomír Lipský: tři čtvrtě století na jevišti
Herec Lubomír Lipský se věnuje divadlu - zní to skoro neuvěřitelně - 75 let. Přitom v dubnu oslavil 83. narozeniny, to znamená, že když ho otec - pelhřimovský divadelní ochotník - přivedl poprvé na jeviště, bylo mu osm. Letošní cenu Thálie Lipský dostal za celoživotní herecké mistrovství. Do paměti diváků se zapsal také stovkou filmů, estrádním a rozhlasovým vystupováním. O své umělecké kariéře hovořil s Vilémem Faltýnkem.
V divadle ABC Lubomír Lipský dodnes účinkuje v komediích Charleyova teta a Jezinky bezinky. Kromě toho vystupuje v Divadle na Jezerce. Samé komediální role:
"Já se nevnímám jako komik. Já si myslím, že komik, to je velká kategorie, za komika pokládám Vlastu Buriana, i Hugo Haase, ačkoli to byl charakterní herec, ale přitom i vynikající komik, takového Járu Kohouta a ostatní. Ale já si spíš myslím, že já jsem normální herec, kterému se podařilo občas zahrát komické role. A v důsledku toho, že se mi to podařilo, třeba několikrát po sobě, tak už jsem byl označen: To je výbornej komik."
Ke komedii tíhl jak on sám, tak i jeho bratr, režisér Oldřich Lipský. Už v době pelhřimovských ochotnických začátků, i později po příchodu do Prahy, kde založili Divadlo satiry. Největším divadelním vzorem bylo totiž Osvobozené divadlo.
"Už od mládí jsem miloval Voskovce a Wericha. To byli moji, doslova řeknu miláčkové. Já jsem je viděl in natura, bylo to v roce 1937 nebo spíš 38, kdy jsme jako študáci z Pelhřimova přijeli na Středoškolské hry do Prahy a při té příležitosti jsme se dostali do nabitého divadla, tenkrát to bylo Osvobozené divadlo, nyní ABC, a viděli jsme tam dvě představení. Jedno byla Těžká Barbora a Pěst na oko. No my jsme byli úplně u vytržení, já s bráchou, kolega Jiří Lír a myslím že i Otomar Krejča tam byl."
Jak vypadaly ty forbíny, jaká byla ta atmosféra, jak to fungovalo? Jak fungovali ti dva při předscénách?
"No prosím vás, to byl zážitek k nezaplacení! Já nevím, jak bych to nazval. To byla taková atmosféra, a zvlášť když v Německu začal řádit Hitler, tak ty jejich forbíny byly zaměřeny naprosto politicky, a nejen na Hitlera, ale i na vnitřní poměry československé republiky, a už jenom když zpívali: Už panikáři jedou, už panikáři jdou, tluče se na buben... na závěr, tak publikum vstávalo ze židle a tleskali a tleskali a vynucovali si dlaší přídavky. Já jsem od té doby skutečně snad nezažil něco tak spontánního, jako to bylo v té době před nástupem Hitlera.
No a samozřejmě že jsme se učili i od nich samotných. Protože Divadlo satiry nebyl plagiátor Osvobozeného divadla, ale v tom duchu jsme se snažili tvořit také současnou satiru, což se nám nakonec nevyplatilo, protože satira po roce 1948 už se nesměla dělat. A mohla se dělat, ale akorát satira na kapitalisty a podobně..."
- Lipský ještě jako člen Divadla satiry se svými kolegy. Unikátní nahrávka jejich vysoupení na rozhlasové estrádě v roce 1948 s povídkou Vratislava Blažka Jak se ztratil Kramule. Blažek byl kmenovým autorem divadla a kvůli jeho hře Kde je Kuťák muselo divadlo skončit.
Divadlo satiry bylo prvním profesionálním působištěm bratrů Lipských: "Ano, my jsme sem přijeli do Prahy z Pelhřimova, bylo nás pět, jako u Poláčka, a my jsme v Pelhřimově dělali - jmenovalo se to Malá komedie, což byla odnož od místních ochotníků, a na konci protektorátu jsme vytvořili tajně kabaretní pásmo Rozbitá trilogie. A s tím jsme se potom dostali do Prahy, kde nás viděl režisér Jan Škoda, a dostal nápad na založení Divadla satiry v Umělecké besedě na Malé Straně. Takže my jsme přijeli jako ochotníci, to bylo v červnu, a už 1. srpna jsme se stali profesionály. Tak od té doby já jsem profesionál a vydržel jsem to až do penze. Ale ještě i v té penzi hraju a skotačím po jevišti, které znamená svět, nebo prkna která znamenají okres."
Lubomír Lipský jeznámý nejen díky divadlu, účinkoval také v televizi, připomeňme postavu starého Potůčka v seriálu Tři chlapi v chalupě, na filmovém plátně se poprvé objevil už v roce 1946 v dramatu Václava Kubáska V horách duní, zejména ho ale vídáme v dodnes oblíbených komediích jeho bratra Oldřicha. A z estrádních scének bude už natrvalo spojen s postavou byrokratického vrátného Hlustvisiháka.