Hokejový trénink musí bolet

Miroslav Přerost, zdroj: tn.cz
0:00
/
0:00

Bronzový úspěch národní reprezentace na letošním mistrovství světa ve Švédsku a Finsku by mohla vést k přesvědčení, že je v českém hokeji všechno tak, jak má být. Bohužel ne tak úplně. Mládežnický hokej na tom totiž není nejlépe. Dokládá to například až osmá příčka hráčů do osmnácti let na letošním světovém šampionátu, který se hrál u nás doma, stejná jako loni v Německu. Kde je zakopaný pes?

Miroslav Přerost, zdroj: tn.cz
Čeští hokejisté do osmnácti let si na domácím šampionátu chtěli spravit chuť po loňském neúspěchu v Německu. Opak však byl pravdou. Neporazili žádnou z elitních reprezentací a nepostoupili do bojů o medaile. Ještě že se alespoň udrželi v elitní skupině mistrovství světa díky vítězství nad Lotyšskem 7:4. Z bezprostřední blízkosti sledoval počínání mladých českých hokejistů také trenér "dvacítky" Miroslav Přerost, který k tomu pak v debatě před kamerami České televize řekl:

"To mužstvo nepředvedlo to, co jsme od něj očekávali. Jestli je to věcí konkrétních hráčů, věcí trenérů, všech lidí kolem hokeje, nevím, ale každý na ten hokej, na ten výkon nějak působí. Musím konstatovat, že spokojenost tam skutečně nebyla, ať už vezmeme přístup hráčů, herní disciplínu, morální vlastnosti, herní projev, individuální výkony jak hráčů, tak brankáře. Prostě nebyli jsme konkurenceschopní, což je velmi smutné konstatování. Musíme si přiznat, že to tak je. A bude dlouhá cesta nás všech k tomu to rychle napravit."

Bývalý střední útočník, pak trenér několika klubů, české reprezentace, ale i národních mužstev Rakouska a Německa, dnes hokejový expert, doktor Luděk Bukač má svůj fundovaný názor na dnešní stav českého mládežnického hokeje:

Luděk Bukač, zdroj: YouTube
"Říká se, že vývoj je inovace, a my, já nevím proč, máme doslova zadřenou pod kůži zkušenost z osmdesátých let. Jak v tréninku, v koučování, v práci s mládeží. Dnes je ale třetí tisíciletí a celý svět pracuje jinak než my. Ve sportu to bylo vždycky tak, že ti nejlepší, co mají nejlepší výsledky, se odlišují ve své práci, kterou denně dělají s mládeží. A sport mládeže, nejen v ledním hokeji, něco lze i generalizovat, je problémem. Mládežnický sport má dnes velký, silný etický rozměr, emocionální rozměr, morální rozměr, výchovný rozměr, a vyžaduje doslova odluku od profesionálního sportu. To, že někdo hrál NHL, byť pět, deset nebo patnáct let, nezaručuje, že odvede to, co od něj hokej mládeže vyžaduje. Když se dnes podíváme na španělský fotbal, Barcelonou, to jsou mladí hoši, kteří mají expertní ideu, a tu expertní ideu plně realizují v praxi. Český mládežnický hokej měl expertní moc, měl expertní renomé, mnozí se od nás učili, včetně Kanady a USA, a my jsme tuto expertní moc ztratili. A hoši, kteří tam dnes jsou a pracují, to mají obtížné ji znovu vybudovat."

Doktor Bukač je přitom přesvědčen, že expertů máme dost, ale problém je jinde:

"Experti tady jsou, my je jenom potřebujeme podchytit. Profesionální sport je byznys. Dneska si celý svět láme hlavu otázkou, jak je to s výkonem a výkonností. Jsou dnes specialisté z jiných vědeckých disciplín, kteří se zabývají otázkou, čím se odlišují lidé, kteří mají úspěch v konkurenci, proč prokazují tak vysoký výkon ve svém oboru. Zjistilo se, že právě ten výchovný, ten emocionální rozměr hraje velikánskou roli."

Podle Miroslava Přerosta jsou značné problémy v otázce výchovy mladých hráčů, kteří mnohdy berou sport především jako nejkratší cestu k zbohatnutí:

"Prvopočátky jsou určitě v celkové změně společenského klimatu, to v každém případě. Nicméně nějakým způsobem bychom na to měli reagovat. Těžko budeme uplatňovat principy, které byly platné v osmdesátých letech, v současné době neplatí, protože i motivace hráčů se rychle mění. Jejich motivace jde tím směrem, čeho a jak chtějí dosáhnout. Myslím, že musí dojít k celkové systémové změně, v přístupu k hráčům, v přístupu k trenérům, vrátit centrální vliv do rukou hokejového svazu, jeho sportovního oddělení. Ten musí mít jednoznačnou kontrolní činnost, jednoznačný vliv na působení dovnitř hnutí tak, abychom ten jednotný směr udrželi, abychom prosadili myšlenky, které jsou zásadní pro výchovu hráčů. Musíme naučit hráče pracovat. Možná to zní jako klišé, ale v každém případě spousta hráčů proplouvá svým talentem, podporovaným ze všech stran, ale svůj výkon v práci, svou motivaci k dosažená výsledků, jsme tam někde cestou ztratili. A to je potom vidět ve výkonech jednotlivých reprezentačních týmů v okamžiku, kdy dochází na morální převahu. Získat morální převahu nad soupeřem, být pracovitější, být odvážnější, odolnější, v tomhle momentě ztrácíme."

Luděk Bukač odmítá tvrzení, že dnes už chybí v mládežnickém hokeji dříve zavedený étos chudého chlapce, který se svou pílí chtěl vypracovat na špičkového hráče vydělávajícího velké peníze:

"V Kanadě určitě není mnoho chudých rodičů. Samozřejmě je tam problém, že dřív hráli kluci z ulice, dneska to jsou synáčkové v větších měst, tedy z bohatých rodin. Je to i v USA, ve Švédsku, Švýcarsku, Německu. U nás problém tkví v tom, že hráči podvědomě vidí cifry, peníze, ale horší je to, že na sportu mládeže vydělává i okolí, že to prostředí není sparťanské."

Normy v hokejovém prostředí nejsou podle Luďka Bukače stejné jako v minulosti. U našich největších konkurentů je tomu podle něj zcela jinak. Normy jsou mnohem sparťanštější, aby se mladí hráči realizovali. Udělat z hokejisty hokejistu trvá nejméně deset let. Prvních pět let se učí dovednosti, což obsahuje i výchovu prožitkem, radostí, uspokojením ze hry, seberealizaci, výchovu k samostatnosti, k sebeprosazení. U nás existuje v tomto ohledu selekce, výběrovost, ponižování a tak dále, soudí Luděk Bukač. Přitom trénink musí být tvrdý, hráč si musí sáhnout až na dno svých možností, nutná je tvrdost a odhodlání. Pak přijdou výsledky, říká doktor Bukač.

Miroslav Přerost s tímto názorem v podstatě souhlasí. Nastínil také možnosti, jak k takovému stavu dojít:

"Je to o motivacích, o cestě k tomu úspěchu, jak si ti hráči, jejich rodiče nebo i okolí představují cestu k úspěchu. Jednotnost, musíme nastolit jednotnou frontu trenérů, jednotnou etiku chování, důslednost, to, co nám chybí. Provedli jsme spoustu strukturálních změn, udělali jsme programy, udělali jsme Akademie, kde jsme zavedli určitá pravidla, a já myslím, že důslednost dodržování těchto pravidel je touto cestou. Je to ale o celkovém hnutí, o trenérech, o přístupech. Nikdo nechce trenéry omezovat v jejich práci, ale určitě chceme, aby byl na hráče, především talentované hráče, vytvářen dvojnásobný tlak, protože určité ústupky, které se v klubech a nejen v nich tolerují, vedou ke špatným návykům. Je lepší vychovávat hráče k dobrým návykům, než odstraňovat ty špatné. Jednoznačně za tím stojím," tvrdí Miroslav Přerost.

"My musíme změnit celkový systém. Přece nám sport mládeže nebo výběrová mužstva nemohou koučovat nebo sestavovat agenti, rodiče! Musí být norma stanovící výkonnost, realitu výkonu a cestu fair play. Je tady konkurence! Jak jsem řekl: Do čtrnácti let musíme ty děti hladit a osvojovat, a od patnácti jim musíme dát 'kouř', zahulit, co se do nich vejde. To bolí, ale musí to být fair. Nemůže tam být klientelismus, to je strašně důležité," dodal k tomu doktor Luděk Bukač.

klíčové slovo:
spustit audio