Holeček: Nejsem přesvědčen, že bych ho pochopil

Jan Hus

Ve čtvrtek bude státní svátek, Den upálení mistra Jana Husa. Zdeněk Vališ položil sekretáři Komise české biskupské konference pro studium problematiky spojené s Janem Husem Františku Holečkovi otázku, co pro něj znamená osobnost Jana Husa.

Jan Hus
"Pro mě znamená jednu z takových konstantních otázek mého života. Chtěl bych se vám přiznat, že i po těch dlouhých letech, co jej čtu, opravdu nemohu říci, že bych znal celé jeho dílo. Nejsem přesvědčen, že bych ho pochopil nebo že bych mu rozuměl v hloubce. Jakoubek ze Stříbra, jeho žák, o něm řekne, že byl jako dobrý anděl. Vidím samozřejmě, třeba jako římský katolík - má konfesní příslušnost ale neovlivňuje můj osobní vztah k Husovi, jak ho poznávám jako historik, badatel - i celou řadu situací, kde prostě už nezvládne nervy. To jsou, řekněme, ta vystoupení od spálení Viklérových spisů, od jara roku 1410, přes to velké odvolání ke Kristu z roku 1412 De Eclesia, které je příliš manifestační, málo vyvážené jako nějaký teologický traktát, až k tomu velkému Kostnickému zápasu, který prožívá skoro jako personifikovaný zápas s Antikristem. Vidím tedy i Husa, kde mě se snadno říká, že bych jednal asi jinak. Pod tím tlakem svárů, napadání, ostrých výpadů si on nedokázal udržet odstup. V tom vidím určitou tragičnost. Jakoubek ze Stříbra řekne v roce 1421, že kdybychom uchovali mučednický model Husův, obnovily by se v církvi řády té prvotní církve.Jako historik církevních dějin to musím potvrdit. Starověcí křesťané, když narazili na odpor nebo pronásledování tím, že položili svůj život za svou víru, dokázali proměnit situace, i když ten život byl zdánlivě ztracen. Hus skutečně neustoupil svému přesvědčení až do poslední chvíle, když se rozhodl, že nebude klást násilný odpor. Nekladl ho. Neubránil se ale tomu, aby těm protivníkům nenasadil různé antikristovské nálepky, které potom trošku pomohly vyhrotit dobové emoce a vášně. Dnes po těch dlouhých letech jsem stále více nakloněn tomu, abychom přiznali v plném rozsahu Husa straně evangelické. Na počátku práce Husovské komise vznikaly velké obavy, zda se nepokusíme si Husa přivlastnit, odcizit ho české reformační tradici. Mnozí katolíci v době II. Vatikánského koncilu žili v této myšlence, že Hus vlastně do poslední chvíle je plně, v nejširším slova smyslu, knězem katolickým a umírá nespravedlivě na kostnické hranici. Je tedy třeba mu plnou katolicitu vrátit. Rozhodně a poctivě, spolu s řadou přátel, musím říci, že Hus se skutečně odchyluje v několika málo bodech. Nicméně to málo, v čem se odchyluje nebo má kontrastní názor, je tak zásadní, že to dává jeho teologickému myšlení úplně specifický charakter. Myslím si tedy, že spíše otevírá cestu k dalšímu, budoucímu, reformačnímu vývoji."