Hollywoodská party na zahradě českého konzulátu
V předvečer největších filmových oslav roku se Hollywood schází na prestižních předoscarových party. Když v roce 1997 získal sošku film Kolja, jeden z prvních večírků se konal i v rezidenci generálního konzula České republiky. Od té doby je tradičně pořádán vždy, když se dostane do užší nominace někdo z českých umělců. Letos byla hlavní oslavenkyní set dekoratérka Beatrice Brentnerová, a to za práci na gotickém hororu Nosferatu.
Slavnostní odpoledne na zahradě rezidence uvedl generální konzul Jaroslav Olša Jr. vzpomínkou na slavné předchůdce, emigranty z Československa, oceněné v podobném oboru cenou Akademie. Fred M. Sersen získal Oscary v roce 1940 a 1944 za The Rains Came a Crash Drive. Emil Kosa Jr. v roce 1963 za velkofilm Kleopatra.
Na čerstvě postříhaném trávníku rezidence se k nominované Beatrice Brenterové připojili speciální hosté. Generální ředitel Barrandov Studio Petr Tichý, generální ředitelka Českého audiovizuálního fondu Helena Bezděk Fraňková a vedoucí Czech Film Commission Pavlína Žipková.
O tom, jak se zrodila oceněná práce, jsme si stihli popovídat ještě před tím, než se na Beatrici vrhli další reportéři.
Kolik předmětů jste musela k autentičnosti filmu získat?
Určitě se to blížilo k tisíci. Nejtěžší bylo sehnat zachované originály v dobrém stavu. To po tolika letech už většinou není možné. Získat původní látky a koberce bylo nesmyslné. Rozpadaly se už jenom pohledem.
Kterým žánrům dáváte přednost při výběru práce? Je těžší zpodobnit historii anebo současnost?
Každá to je jiná disciplína. Nedá se porovnávat. Mají jiné výzvy a potřeby. Ráda se jim věnuji a odmítám si mezi nimi vybírat.
Která scéna byla nejtěžší při natáčení Nosferatu?
Mentálně to byla scéna alchymisty, okultisty a fyzika, tedy v oborech, kterým sama nerozumím. Tohle vše skloubit bylo náročné, naštěstí pan režisér je v těch oborech znalec a tak mi pomohl. Umím zvládnout většinu toho, co je založeno technice a na výpočtech, ale tohle byl pro mě velký oříšek.
Z čeho jste čerpala inspiraci k dekoracím? Z dobové historie hanzovního města Hamburku v letech 1865 anebo originálního filmu z roku 1922?
Když jsem začínala na příběhu pracovat, samozřejmě mě nadchnul původní film. Ale pak jsem se ponořila do studií doby z let, ve kterých se příběh odehrál. K tomu mi pomohly návštěvy muzeí, knihoven, archívů a internet. Zajímavé byly i rozhovory se starožitníky a sběrateli památek.
Jak jste začínala v tomhle náročném filmařském oboru?
Vystudovala jsem oděvní průmyslovku. Až po maturitě jsem zjistila, že je to nejenom nádherný svět, ale i trochu intrikánský. Byla jsem proto vděčná, když jsem se dostala k natáčení pohádky Zdeňka Trošky „Z pekla štěstí“ jako asistentka architekta dekorací Karla Vacka. Ta práce mě očarovala a přitáhla k téhle profesi.
České talenty si cení producenti na celém světě
Generální ředitel Barrandov Studio Petr Tichý prozradil, jak vidí budoucnost natáčení v Česku
Tahle nominace nebyla jedinou v posledních letech u nás realizovaných filmů. Nesmíme zapomenout na práci našich talentovaných tvůrců snímku „Na západní frontě klid“, který tomu nedávno předcházel. Je to důkazem, že natáčení u nás je stále populární.
Posledních patnáct let, co pracuji na Barrandově, to potvrzuje. Dokážeme realizovat jeden nádhernější projekt než druhý. V současnosti realizujeme nejenom filmy, ale i populární seriály. V našich studiích máme technické odborníky a talenty, jejichž práci si cení producenti na celém světě.
Můžete prozradit, co dalšího připravujete?
To je obchodní tajemství, dokud nejsou smlouvy podepsané.
Oslava v rezidenci byla společenskou událostí, na které se i letos setkali místní umělci a producenti s kontakty na filmovou tvorbu v České republice. Prostory zahrady byly vkusně vyzdobené filmovými plakáty amerických filmů od českých grafiků a byly skvělou příležitostí k upevnění vazeb a kontaktů při přípravě nových projektů.
Designérka Beatrice Brentnerová nominaci za výpravu hororu Nosferatu v pozlacenou sošku Oscara nakonec neproměnila. Nicméně i její nominace je důležitou pobídkou k další usilovné práci českých filmařů. Vždyť místní kinematografie má obdivuhodnou historii, kterou je potřeba neustále rozvíjet.
