Hrad Loket
Máte chuť přenést se o několik staletí zpět? Odhodit po středověké hostině kost jen tak za hlavu, zúčastnit se rytířského turnaje a podívat se za světla pochodní na představení kejklířů? To vše nabízí hrad Loket, který se tyčí nad stejnojmenným městečkem v západních Čechách. Až na jeho věž s krásnou vyhlídkou se vydala Zdeňka Kuchyňová.
Hrad Loket byl už od počátku 13. století častým místem pobytu českých panovníků i významných diplomatických jednání. Nejstarší částí dnešního hradu je pozdně románská rotunda. Mimochodem je nejmenší v Česku - má průměr pouze 3,6 metrů, ale zato devadesáticentimetrové zdi. I když původně stála samostatně, v průběhu staletí byla obestavěna a znovu objevena až v roce 1966. Archeology tu překvapil jeden nález. Ve spáře zdiva objevili sto let starou svačinu - chleba s cibulí a poměrně zachovalou. Jak uvedla průvodkyně Marcela Lojdová, v původní románské zástavbě hradu stával také tzv. markrabský dům.
Loket byl královský hrad a jeho významné postavení potvrzují zápisy Zbraslavské kroniky. Když na počátku 14. století vypukly v zemi rozbroje, odešla na Loket se svými dětmi Eliška Přemyslovna. Hrad navštívila ještě několikrát a nakonec sem byla nucena uprchnout před hněvem krále i s kralevicem Václavem - mladým Karlem IV. Ten sem v dospělosti často jezdil a využíval královskou oboru. Městu udělil řadu privilegií, které se staly jablkem sváru v období, kdy byl hrad zastaven rodu Šliků jako odměna za finanční výpomoc v husitských válkách.
"Měšťané ale měli také své hlavy, takže zase Lokeťané ten hrad v období Šliků vypalovali. Celých těch 110 let bylo ve znamení takových půtek."
Šlikové se pokoušeli o prodej Loketska Sasům, tím se znelíbili císaři a tak byl hrad vrácen královské koruně. Nakonec ho získali loketští občané a hrad městu patří dodnes. Měl i své městské vězení, které na hradě vzniklo roku 1822.
A podmínky byly dosti kruté. V pěti kobkách se topilo jen jedněmi kamny. Navíc je vězení na skále, takže to asi nebylo nic příjemného. Kobky dnes představují návštěvníkům středověké právo útrpné.
Jako správný hrad má i Loket své strašidlo. Traduje se pověst o zakletém královském purkrabím. Legenda vychází z meteoritu, který byl na místních polích vyorán v 15. století. Vážil skoro 110 kilo a tak se lidé domnívali, že je to zakletý purkrabí.
"V době husitských válek byl tady na hradě krutý purkrabí, který se jmenoval Půta z Ilburka. To je skutečná historická postava. Historie říká, že se mu podařilo uvrhnout do vězení mladého muže, který byl živitelem svých sourozenců a své matky. Ta přišla za mladého muže prosit a on jí nevyhověl. A matka jak byla rozčilená, tak Půtu proklela a údajně ho proměnila v kámen."
Na nádvoří hradu byly z bývalého loketského hřbitova přivezeny vzácné náhrobní kameny. V rohu pak nenápadně stojí jeden z nejstarších.
"Je vytesán v hebrejštině a ten kámen je jediná památka na židovské období v renesanci. Byl vytesán někdy kolem roku 1700 a to na památku rabího Benjamina, který tady v Lokti působil. Takže to je takové unikum loketské, jediná renesananční židovská památka. Je tam napsaná oslavná báseň a po obvodu jsou data, která se týkají rodiny rabiho Benjamina."
"Ta nebyla objevena v těchto místech, ale právě v prostoru vězení a byla sem přenesena tzv. transparentní metodou. To znamená, že se na tu omítku přenese takové jemné pletivo, ta freska se odseká a buď se přenese jinam a tam se zrestauruje nebo dokonce může být i řadu let takto uchovávána v depozitáři pokud na ni není místo."
Jak uvedla Marcela Lojdová, pokud jste v dobré kondici, můžete také vystoupat na věž. Ta stojí přímo na skalním masivu a je odtud krásný rozhled. Uvidíte z ní na tzv. Kolovratovu skálu, kde místní radní každoročně pořádají živý orloj. Skála totiž orloj velice připomíná a tak místo apoštolů, či smrtky mohou loketští pozorovat své radní. Nebo se můžete podívat pod místní most, kde je další loketská rarita - výběh kamerunských koz.
