Hrdý Budžes polemicky

Před měsícem jsme v nedělní knihovničce uvedli rozhovor se spisovatelkou Irenou Douskovou. Autorka právě vydala knihu Oněgin byl Rusák, kterou navázala na svůj starší román Hrdý Budžes. Řeč byla proto také o divadelním zpracování Hrdého Budžese v příbramském divadle. Názor Douskové vyvolal nesouhlasné reakce a jim se teď budeme věnovat.

Inscenaci románu připravil režisér Jiří Schmiedt v roce 2003 v Příbrami: Hlavní roli vytvořila Barbora Hrzánová, v desítkách vedlejších rolích účinkují Jarmila Vlčková a Libor Jeník. Hrzánová byla za roli nominována na divadelní ocenění, úspěšnou inscenaci také zaznamenala Česká televize. Přesto jsme tehdy v rozhovoru řekli toto:

Jak jste spokojená s divadelním zpracováním Hrdého Budžese? Ta inscenace zaznamenala obrovský úspěch, kniha vyšla i na CD, které se prodává, a prakticky jsem nezaznamenal kritický ohlas. Přitom se mi zdá, že ve srovnání s vaší knihou ta jevištní realizace docela zplošťující.

"Tak já musím říct, že jednak jsem na rozdíl od vás zaznamenala i nějaké negativní reakce, ale to je normální, na druhé straně jsem vděčná, že k té dramatizaci došlo, že ta dramatizace vznikla, protože bezesporu její uvedení - pak ještě následně Českou televizí - přispělo zpětně k zájmu lidí o tu knížku samotnou, to je úplně bez debaty. S výkonem Báry hrzánové jsem taky spokojená, já jsem si ji sama takříkajíc vymyslela, stála jsem o to, aby tu Helenku hrála ona, byla to moje představa od samého začátku a vlastně jsem se do té dramatizace pustila, až když Bára dala svolení. Spíš jsem od začátku měla určitý problém s tím režijním pojetím, to znamená s pojetím těch dvou dvou vedlejších postav, které tam byly pojednané jako nějací klauni. A to co je tam mimo ten Bářin monolog mi připadá, že je skutečně hodně zploštělé do příliš rozjuchané legrace a že to chtělo trochu jemnější pojetí. Ale to bych nepřičítala ani tak Báře jako spíš té režii, do které já jsem samozřejmě neměla možnost zasahovat."

Režisér Jiří Schmiedt přišel k nám do studia a kritický výrok Ireny Douskové ke své práci si přál komentovat. Vzpomněl na začátek práce, kdy Dousková sama zdramatizovala svůj román:

"Bylo jasné, že je to vlastně literatura. I když to Irena zdramatizovala. Takže jsme se do toho pustili znovu, hlavně s dramaturgyní Černíkovou jsme hledali divadelní verzi, kterou jsme snad našli, protože když skočím do 24. května 2006, tak máme víc jak 210 repríz a vlastně jedinou špatnou kritiku máme od paní Machalické, která byla těsně po premiéře, a od té doby se nám nestalo, že by se na nás někdo křivě podíval. Inscenace jede, po stránce umělecké drží. Proto jsem byl teda tak překvapen reakcí Ireny Douskové, že vlastně se k té mé práci víceméně negativně vyjadřuje. Nejdůležitější, co bych vlastně chtěl říct, je ta věc, že ať se to Ireně líbí nebo nelíbí, my vlastně nehrajeme její text. Konkrétně divadelní inscenace má s románem nebo i s její dramatizací pouze shodný děj. Nicméně koncepce, kostra, jiná dramaturgie, vyzvednutí jiných aspektů, třeba biologický otec versus otec adoptivní - to tam je jenom lehce zaznamenané, nicméně my jsme to použili jako silné aspekty té hry."

Jak byste vymezil žánr té vaší inscenace?

"Já myslím, že to je tragikomická fraška."

To o čem jsme tady mluvili my s Irenou Douskovou, byl právě ten žánrový posun. Zatímco v té knize hlavní napětí vychází z kontrastu mezi dětským viděním naivní hrdinky a tragickou realitou, ve vaší inscenaci je ten tragický moment velmi oslaben. A to, čemu já jsem v té úvodní otázce říkal určité zploštění, tak bylo právě toto.

"No tomu rozumím. Ovšem na jedné straně je literatura a na druhé straně je ta literatura, když se přednese na jevišti, to může Lyra Pragensis, ale ne živé představení, to je něco úplně jiného. Tedy podle mě. Tam se prostě musí jednotlivé scény pointovat, tam musí být příběh, musí to být svázané, musí to mít tempo, musí to být rychle, pomalu, potichu, nahlas, jinak to ty lidi nebaví, že?"

- soudí režisér Jiří Schmiedt. Žánrový posun inscenace je samozřejmě legitimní věcí inscenátorů. Poměr ztrát a přínosů může posoudit divák obeznámený s předlohou.