I rychtář, který shromáždil táborský poklad, nepoznal falešnou minci

Malý domek, 23 krav nebo 46 vykrmených prasátek by si mohl před pěti sty lety koupit nálezce táborského pokladu. Jeho majitel zřejmě uhořel a tak poklad ležel celé věky netknutý pod podlahou. O sto let později po ní chodil místní písař, aniž tušil, jaký poklad ve svém domě má. Přišlo se na něj při generální rekonstrukci domu 308 v táborské Svatošově ulici, když tu byl roku 2001 prováděn archeologický průzkum.

Táborský poklad, foto: Zdeňka Kuchyňová

Jedná se o největší nález stříbrných mincí z jagellonského období. 4000 mincí bylo objeveno ve dvou džbáncích a našli je zedníci, když snižovali úroveň podlahy. Mince ležely až pod černou požárovou vrstvou, byly tam tedy ukryty ještě před velikým požárem města, před rokem 1525, uvedla Danuše Hroncová:

"V této vitríně máme vyskládané mince z prvního džbánu. Většinu tvoří pražský groš, významná česká mince. Ve středověku byste za minci pořídili docela slušný oběd někde v hospodě. Mince pocházejí z celé Evropy, od severního Německa po severní Itálii. Nejvíc jich máme z českých mincoven, z Kutné Hory, Jihlavy a Znojma. Nejstarší je až doby Karla IV.. O dvě let později byla vyražena poslední z těchto mincí, a sice rok před požárem. Džbánky tak musel někdo schovat mezi roky 1524 až 1525. Tehdy byl majitelem domu Mikuláš Vlaský ze Sionu, byl rychtářem. Při požáru přišel nejenom o dům, ale nejspíš i o život, protože se pro to peníze nevrátil. V historických záznamech se už o něm nehovoří. Navíc za tyto peníze by pořídil skromnější dům, což by se mu hodilo, pokud by tragédii přežil. Jednalo se tehdy o třetí nejhorší požár v historii našeho města."

I rychtář se nechal oklamat falešnou mincí

Objevení táborského pokladu, foto: Zdeňka Kuchyňová

Nejkvalitnější byly mince z doby Karla IV. Ty mají téměř stoprocentní ryzost. Už i středověké mince měly ochranné známky, které je měly ochránit před falšováním. Ale i náš rychtář se nechal od někoho napálit, protože několik falešných mincí se našlo i v táborském pokladu.

Na výstavě táborského pokladu najdete patrně i nejstarší vyobrazení města. Nehledejte ho však na obraze. Je na oplatnici, tedy na nástroji pekaře. Tento reliéf města se obtiskl do oplatků. Mezi další zajímavosti zdejšího domu patří i kachlová kamna, tento typ kachel jinde v Česku nenajdete. Je tu anděl štítonoš a vpředu gotické okénko, kam se dávala svíčka nebo kahan. Samotné kachle jsou dělané tak, aby co nejdéle držely teplo.

Písař chodil po pokladu, aniž o tom věděl

Danuše Hroncová, foto: Zdeňka Kuchyňová

Unikátní věci nabízí archeologům u středověkých domů hlavně odpadní jímky. Ty řeknou o životě předků nejvíc. Jak už jsme se zmínili na začátku, sto let po požáru bydlel na tomto místě písař.

"Jsou tu věci, které patřily před čtyřmi sty lety městskému písaři Václavu Churáňkovi. Jsou tam desky na dokumenty s nějakou sponou, kolečka jako podložka pod pečetidlo. Asi největší zajímavostí jsou kožené obroučky brýlí. V té době to ještě moc běžné nebylo. Je tu střenka od nože, kostěný hřeben. Nešťastnou náhodou asi v jímce skončil i prstýnek. Když šel někdo na záchod, asi mu to spadlo dolů."

Středověká specialita - uvítací poháry

Zdejší odpadní jímka vydala předmět, nad kterým si lámou hlavu i archeologové.

"Archeologové přiznávají, že nevědí, k jakému účelu to sloužilo. Je to dřevěná soustružená noha, potažená jakýmsi voskem, provrtaná asi dvoumilimetrovou dírkou a byla tady i nějaká kupole, která je zlatem zdobená."

Ve zdejším muzeu by určitě rozluštění této hádanky uvítali. Ostatně vítací poháry najdete i v táborském pokladu.

Vítací poháry, foto: Zdeňka Kuchyňová

"Jsou zdobené zlatem a emailovými barvami, takže docela luxusní záležitost. Ale hlavně napovídají, jaká vybraná společnost se scházela u písaře. Lidé běžně neuměli číst a psát, takže využívali jeho služeb, a ti jeho nejčastější klienti měli svoji skleničku a řádně ten obchod nebo smlouvu zapili. Pohár tu měl krejčí, pak jsou tu tkalcovské člunky, takže sem chodil soukeník, což bylo hojně zastoupené řemeslo. Stejně jako pivovarníci vyváželi svoje produkty daleko za hranice království. Velký pohár patřil Simeonu Vorlovi z Kozího hradu, dokonce je podepsán iniciály. To byl majitel nejznámějšího šenkovního domu a hospody ve městě. A ten poslední pohár patřil zřejmě majiteli domu, písaři. Na stuze tu máme nápis svatý Johannes, česky řečeno Jan Evangelista. To byl mimo jiné patron úředníků a byl vždycky vyobrazen s orlem."

Jak dodala Danuše Hroncová, náhodně objevená historie jednoho domu tak nabídla historii dvou století ve středověku, a příblížila osud jeho obyvatel v době, kdy se sem nastěhovali a budova byla úplně nová.