VLNY u pobřeží Pacifiku zabodovaly
V Česku patří k divácky nejúspěšnějším snímkům posledních let. Nyní se Vlny Jiřího Mádla nominované v kategorii nejlepší zahraniční film na Oscara představily za oceánem v Kalifornii. Jaký ohlas vzbudil film mezi krajany a americkými diváky?
Soukromé kino na Crescent bulváru v Beverly Hills bylo obsazené do posledního místa. Po oznámení projekce byl o lístky mimořádný zájem. Na film, který v Čechách shlédlo už přes 700 tisíc diváků, byli zvědaví nejen krajané mnoha generací, ale i zástupci amerických médií včetně vlivných místních novinářů a členů Akademie udělujících Oscary.
Snímek uvedl krátkým proslovem Generální konzul Jaroslav Olša mladší, který vzpomněl i na protikomunistickou rodinnou historii a kontakty s Věrou Šťovíčkovou.
Rozhlasový příběh v Kalifornii zaujal. O tom jakou měl příběh odezvu, vypovídají následující komentáře: „Příběh je fantastický! Zrovna jsem ho viděla v Praze a je to jeden z nejlepších filmů, co jsem zhlédla,” líčila s nadšením Lída Sandera, prezidentka Československé společnosti pro umění a vědy, která patřila ke spolupořadatelům večera.
„Snímek ve mne vyvolal mnoho vzpomínek. Žila jsem v Praze během Pražského jara a hluboce jsem vše prožívala. Při promítání jsem se skoro viděla v davech před budovou rozhlasu, když Rusové začali střílet. Věřím, že je to silný kandidát na Oscara, který se všem bude líbit.“
Autorky úspěšných seriálů sestry Kateřina a Jitka Bártů neopomněly dodat: „Chtěly jsme film vidět už na projekci festivalu v Karlových Varech. Nepovedlo se, protože kino bylo přeplněno. Nezbývalo, než si počkat na zdejší promítání. Nadchlo nás zpravování, především vysoká profesionalita všech profesí a důležitý příběh historie, kterou je neustále potřeba připomínat.“
Film oslovil i Karlu Chadimovou, známou herečku, manželku zesnulého Jana Třísky: „Byla jsem nadšená, napjatá a celou dobu nervózní, až jsem slzela a dokonce si začala okusovat nehty. /smích/. Vždyť jsem to na vlastní kůži prožila.“
Mnoho diváků z české krajanské komunity mělo s ruskou okupací vlastní zkušenosti, nakolik ale příběh oslovil americké publikum?
Reba Merrk, volící člen Akademie: „Velice dobře tomuto příběhu rozumím. Vždyť jsem Američanka. Nikdy jsme nebyli okupováni jiným státem od dob, kdy jsme se zbavili Britů. Vidět tento film mě nutilo k pláči, když si představím, čím vším lidé v Československu museli projít, aby ochránili svobodu. Na vaši otázku, jestli bude mít snímek nějakou šanci na zdejší filmové ceny, se těžko odpovídá. Sezóna projekcí zahraniční tvorby teprve začíná a těžko se dá odhadnout, co vše se ukáže a porotce zaujme.“
Pavlína Moskalyková, scénáristka, režisérka: „Velký kus citlivé a poctivé více jak desetileté tvůrčí práce. Vynikající realizace a produkce.“
Stephen Farber, kritik Hollywood Reporter: „Tomuhle příběhu rozumím velice dobře, vždyť něčím podobným právě procházíme díky volbám ve Spojených státech. Opomenuli skutečnou událost ze srpna 1968, prvně jsem se s okupací Československa ve filmu seznámil při projekci titulu Nesnesitelná lehkost bytí podle námětu Milana Kundery v roce 1988. Ptáte se, jestli u písní nechybí překlad textu do angličtiny. Nemyslím si, jedná se o atmosféru. Dá se pochopit obrazem a expresivním stylem hudby tehdejší doby, aniž by bylo potřeba slov.“
James Ragan, profesor scenáristiky na USC: „Tenhle příběh jsem prožil osobně. Byl jsem v té době v Praze a můj strýc mi podobně říkal, abych odtamtud vypadl, jako hrdina filmu svému bratrovi. Vše jsem si měl ještě v noci během přepadení vojsky Varšavské smlouvy sbalit a odjet vlakem do Vídně. Povedlo se, ale musel jsem si prožít při změně vlaku v Humenném, deset hodin uzamčení na záchodě.“
Anne Thompson (Indiewire), moderátorka rozhovoru po projekci utekla. „Musíte si počkat jako všichni ostatní až na zveřejnění kritiky na mém blogu.“
Projekce v Beverly Hills skončila nadšeným potleskem. V následující diskuzi měli hlavní dotazy dnešní padesátníci, někdejší děti krajanů, kteří se zajímali především o technickou realizaci, střih a složitou kombinaci hraného materiálu s dobovými záběry. A ocenili především to, že se měli možnost seznámit s historií, o které se v emigrantských rodinách moc nemluví a které se ve zdejších mediích nevěnuje žádná pozornost.
