Inventura ve vojenské kontrarozvědce

Archiv bezpečnostních složek zveřejnil v poslední dekádě července registrační protokoly bývalé komunistické vojenské kontrarozvědky. Proč se tak stalo až teď, po téměř dvaceti letech od pádu komunismu u nás? Proč seznamy kontrarozvědky odtajnily údajné spolupracovníky zločinné organizace, ale jejich autory nikoli?

Na úvod několik základních údajů. Vojenská kontrarozvědka bývala za komunistického režimu součástí Státní bezpečnosti (StB). Podléhala ministerstvu vnitra a patřila k hlavním pilířům totalitní bezpečnostní struktury. Shromažďovala totiž množství citlivých informací o velkém počtu československých občanů. Registrační protokoly bývalé komunistické vojenské kontrarozvědky obsahují více než 140.000 záznamů osob, o které se kontrarozvědka zajímala. Jména evidovaných osob je nyní možné vyhledávat na nových webových stránkách archivu. Proč až nyní? Tuto otázku jsem položil politologovi Petru Justovi:

"To období krátce po roce 1989 bylo specifické tím, že se tady ujal typ vyrovnání se s minulostí spíše ve stylu 'zapomeňme', nebo nepřipomínejme křivdy minulého režimu a zkusme začít znova. Bylo to období, kdy více méně ti, kdo přebírali moc se snažili postupovat tak, aby se nechovali stejně jako ti předcházející, ve stylu 'nejsme jako oni', 'neperzekuujme někoho za to, čím byl nebo čím je'. To bych viděl jako hlavní důvod, proč k tomu 'vyrovnání' s minulostí docházelo v Československu a posléze v České republice takto pomalu a až po dvaceti letech se otevírají tyto archivy. Navíc ti aktéři polistopadového vývoje si byli vědomi toho, že ten minulý režim tím, že byl režimem totalitním, tak skutečně už od toho slova 'total' se snažil podchytit celou společnost. A myslím, že i jim bylo více méně jasné, že by se mohlo objevit mnoho podezření na lidi, kteří spolupracovali nebo alespoň byli nějakým způsobem tím režimem podchyceni, a uvědomovali si rovněž to, že za minulého režimu být podchycen tím režimem nebylo pro režim vůbec nic složitého. A pro občana naopak vymanit se z těchto sítí či spárů bylo velmi obtížné. Takže patrně snaha nemstít se nějak hromadně na těch, kteří se nějakým způsobem dostali do ať už vědomé či nevědomé spolupráce s orgány ať už civilní nebo vojenské bezpečnosti."

V záznamech Vojenské kontrarozvědky je uvedeno mnoho jmen lidí, kteří byli pouze prověřováni a o těchto záznamech vůbec nevěděli. Nemůže jim to způsobit mnoho nepříjemností a následně řadu soudních doher?

"Archiv bezpečnostních složek a veškeré další instituce, které tyto složky měly k dispozici a teď je zveřejňují, se samozřejmě dostávají do obtížné situace, mají-li podle slibu zveřejnit vše, co bezpečnostní složky měly. To samozřejmě znamená i zveřejňování svazků na občany, kteří nevěděli o tom, že jsou prověřováni jako třeba potencionální spolupracovníci do budoucna. A skutečně zveřejnění už prvních seznamů ukázalo, že takových případů není málo. Je jasné, že archiv bezpečnostních složek k tomu nedodal nějaký vysvětlující dokument, který by identifikoval jednotlivé typy té spolupráce, aby čtenář, který se dostane k těm svazkům, věděl, že ne každý, kdo je tam veden, byl vědomým spolupracovníkem. Je pravda, že archiv bezpečnostních složek patrně musel počítat s tím, že se objeví protesty proti tomuto zveřejnění. Už se objevily i první hrozby soudních sporů za to, že jsou lidé vedeni v těchto svazcích. Já si myslím, že hlavní je, aby archiv bezpečnostních složek, Ústav pro studium totalitních režimů podali náležité vysvětlení jednotlivých kategorií spolupráce s tajnou bezpečností, ať už civilní nebo vojenskou. Aby zpracovali materiály, které by vysvětlovaly, že za určitých okolností mohl být člověk evidován, aniž by o tom sám věděl, aby čtenář nebo ten, kdo se jde do těchto svazků dívat, měl kompletní informaci a aby lidé nebyli posuzováni jenom podle toho, jestli jejich jméno se tam objevuje nebo ne, ale i to, jestli byli vědomými spolupracovníky, nebo jestli byli pouze prověřováni pro možnou budoucí spolupráci," soudí politolog Petr Just.

Mezi osobami vedenými v registrech komunistické vojenské kontrarozvědky je celá řada známých osobností, sportovců, dnešních zákonodárců. Mnozí z nich se museli pro výkon svých funkcí prokázat negativními lustračními osvědčeními. Jak se mohlo stát, že jim byla vydána?

"To, že byl někdo evidován jako důvěrník nebo kandidát tajné spolupráce, kandidát agenta či informátora není důvodem pro neudělení lustračního osvědčení. Tato skutečnost vychází z nálezu Ústavního soudu z roku 1992, který je zveřejněn i na našich webových stránkách www.abscr.cz, kde se o tom jasně hovoří. A na základě tohoto judikátu s tím počítají i lustrační zákony, jak velký, tak malý,"říká mluvčí Ústavu pro studium totalitních režimů Jiří Reichl.

Někteří komentátoři mimo jiné poukazují na skutečnost, že seznamy kontrarozvědky sice odtajnily údajné spolupracovníky zločinné organizace, ale jejich autory nikoli. Jak se ale zdá, během několika týdnů se dozvíme podrobnosti o špičkách komunistické Státní bezpečnosti. Ústav pro studium totalitních režimů odtajní materiály, které v minulosti spravovalo ministerstvo obrany a s jejich zveřejněním otálelo. Šéfové Státní bezpečnosti byli skutečně zodpovědní za práci agentů, informátorů a dalších spolupracovníků tehdejší tajné policie. Podle mluvčího ústavu Jiřího Reichla na zveřejnění čeká ještě celá řada materiálů:

"Není v technických a lidských silách Ústavu pro studium totalitních režimů a Archivu bezpečnostních složek zveřejnit všechny materiály najednou. Některé se nemohou zveřejňovat podle zákona na internetu, musí se o ně žádat podle archivního zákona. Takže kdybychom všechny tyto archiválie naskládali za sebe, tak dostaneme necelých devatenáct kilometrů."