Agenti v ohrožení
Ústav pro studium totalitních režimů nedopatřením spolu se jmény někdejších komunistických špionů zveřejnil na internetu i jména 380 doposud aktivních agentů. Spolupracovníci tajné služby tak jsou vystaveni nebezpečí. Podle informací Mladé fronty Dnes jim může jít i o život.
Archiválie zveřejnil ústav na internetu v dubnu a volně přístupné byly až do června. Podle mluvčího ministerstva obrany Jana Pejška "vojenské zpravodajství vnímá zveřejnění jako problém, avšak přímé ohrožení agenturní činnosti nehrozí". Jinak se ale na věc dívá bývalý šéf vojenské i civilní tajné služby Jiří Růžek, který mluví o velkém průšvihu a o nutnosti ohrožené osoby okamžitě stáhnout domů.
Podobně se vyjádřil i další bývalý šéf vojenské rozvědky Andor Šándor, který poskytl rozhovor Radiu Praha. První otázka zněla, jak se něco takového mohlo stát?
"Moje vysvětlení je následující: prostě parlament přijal zákon a to je fakt. Jestli je špatný nebo dobrý, to je otázka do diskuse. A ten zákon jaksi vyzýval civilní rozvědku a vojenskou rozvědku, aby předala údaje o pracovnících, kteří v jejích řadách pracovali v době komunismu. Myslím si, že ten právní názor u vojenského zpravodajství byl takový, že to předat mají, a proto předali všechny osoby, bohužel včetně těch, kteří v rámci vojenského zpravodajství pracovali i po roce 1992, to znamená těch, které prošli všemi těmi bezpečnostními audity a byli shledány jako osoby, které mohou dále pracovat.
Mezi prozrazenými jsou i podle Mladé fronty Dnes také někteří současní diplomaté, kteří působí nebo ještě donedávna působili na různých postech na českých ambasádách. Jsou oni nebo ostatní prozrazení opravdu v ohrožení života?
"Tak samozřejmě to nebezpečí tady může existovat. Obzvláště v situaci, kdy ten dotyčný pracoval v zahraničí jako civilista, nebylo teda známo, že je voják, byl pod nějakým krytím, mohl tam nějakým způsobem získat informace, které ta druhá strana si oceňovala a co ji mohlo poškodit, to je jedna věc, a mohla by se chtít za to třeba v nějakém případě i mstít. A pak je tu ještě fakt, že řada lidí, kteří pracovali pod civilním krytím a skončili práci ve vojenském zpravodajství, dále pracují jako civilisté třeba i ve významných funkcích, ale už to nemá nic společného s rozvědkou, a to je vlastně může ohrožovat i v té práci, ne třeba bezpečnostně, ale existenčně."
Bývalý šéf vojenské rozvědky Andor Šándor k tomu dodává:
"A co považuji za myslím všeobecně největší problém, je to, že zpravodajské služby by neměly zveřejňovat jména lidí, kteří pro ně pracují. Protože bez těch lidí vy tu práci dělat nemůžete. A ten potenciální člověk, kterého potřebujete pro tu práci získat, když nebude vědět, že jeho identita bude za každou cenu chráněna, tak bude velmi, velmi se zdráhat, jestli to neodmítne s vámi nadále spolupracovat nebo na spolupráci přistoupit."
