Ivančice

Ivančické náměstí, foto: Kirk, CC 3.0 Unported

V dnešním pokračování rubriky Cestujeme po Česku se s Jaromírem Markem vydáme na jižní Moravu. Tady navštívíme městečko Ivančice.

Město Ivančice leží asi třicet kilometrů jižně od Brna, na soutoku tří řek Jihlavy, Oslavy a Rokytné. Na místě někdejšího hradiště bylo založeno roku 1212. Město prosperovalo nejen díky obchodu, vedla tudy stará obchodní cesta spojující Podunají s českou kotlinou, ale i díky vinařství. Trojici vinných pohárů mají Ivančice v městském erbu dodnes, vinice se však z okolí Ivančic z velké části vytratily.

Ivančické náměstí, foto: Kirk, CC 3.0 Unported
Ivančice jsou spojeny i s působením českých bratří. V 16.století zde sídlil biskup Jednoty bratrské Jan Blahoslav, který zde zřídil tiskárnu, později převezenou do Kralic. Tady v Ivančicích vydal své spisy, vlastní překlad Nového zákona a zde započal překládat Bibli kralickou.

Nejvíc však město proslavil zdejší rodák Alfons Mucha, který se narodil v Ivančicích v roce 1860. Malíř světového jména, spolutvůrce secese, který žil dlouhá léta v Paříži i ve Spojených státech, si ke svému rodnému městu po celý život zachoval vřelý vztah. Vytvořil plakát ke zdejší krajinské výstavě a ilustroval titulní list městské kroniky. Ivančicím byla určena také opona, která dnes zdobí obřadní síň radnice. Jedno z pláten Slovanské epopeje zobrazuje tisk Bible kralické a je zde zobrazena i typická věž Ivančické radnice. Zdejší museum dodnes ochraňuje některé originály a mistrovy předměty, které městu daroval Muchův syn Jiří.

I další ze zdejších rodáků se ve městě těší velké úctě, je to herec Vladimír Menšík. Ten se narodil v Ivančicích v roce 1929. V říjnu roku 1999 zde byla k jeho nedožitým 70. narozeninám otevřena stálá expozice. Její součástí jsou fotografie z hercova dětství a mládí a rodina zapůjčila i osobní věci, například svatební oblek.

SVladimír Menšík, foto: ČT

A co dál je na výstavě k vidění? Pokračuje Ivana Wilmanová, která o expozici pečuje.

"Je tady diář Vladimíra Menšíka, ze kterého je vidět, že skutečně neměl skoro žádné volno. Máme tu i vysvědčení, zde bych upozornila na to, co málo posluchačů ví. Menšík se totiž nejmenoval Vladimír, ale Vladislav, po tatínkovi. Vladimír bylo jeho umělecké jméno a tak na všech úředních dokumentech stojí Vladislav Menšík. Máme zde jeho skautský šátek a tam nahoře, to je zajímavý dokument. Je to potvrzení, které si Vladimír Menšík napsal do školy. Píše tam, že pro silné bolesti hlavy se nemohl připravit na výuku. Je tam i kolek a zfalšované razítko doktora. Je to neuvěřitelný elaborát."

Ještě na začátku 20.století bylo město Ivančice známé i díky pěstování zajímavé plodiny: totiž chřestu. Odborníci tvrdí, že v Evropě byl tehdy tzv. ivančický špargl známější než plzeňské pivo. A jak se chřest do Ivančic dostal? První sazenice sem roku 1829 přivezl místní lékárník a radní Anton Worell. Jeho chřestovnictví pracovalo úspěšně šestaosmdesát let. Více Vít Karas z Městkého kulturního a informačního centra.

Ivančické slavnosti chřestu, foto: oficiální stránky Slavnosti chřestu
"Ivančice byly prvním místem v Rakousko-Uhersku, kde se chřest začal pěstovat. Syn Antona Worlla se dokonce stal dvorním dodavatelem chřestu na stůl Františka Josefa I. Potom přišla 1.světová válka a pěstování chřestu upadlo. Bylo potřeba pěstovat kalorické potraviny."

Mezi válkami se pěstování chřestu v Ivančicícjh na čas obnovilo, ale druhá světová válka a po ní zemědělské družstevnictví znamenaly konec pěstování této pochoutky. O znovuobnovení tradice usilují ivančičtí od roku 1995. Tehdy zde několik nadšenců založilo za městem chřestovnu, kam nás pan Karas hned vede. Procházíme mezi řádky navrstvené hlíny, ze které občas vykukují výhonky chřestu.

Ivančické slavnosti chřestu, foto: oficiální stránky Slavnosti chřestu
"Rostlina je zahrnuta hlínou, říkáme tomu hroby. Jimi prorůstají výhonky, které se musí okamžitě odříznout. Rostou rychle, na tu hlínu se tenhle výhonek dostal za půl hodiny. Kdybychom přišli odpoledne, už by byl deset centimetrů dlouhý. Jakmile přijde na světlo, během tří hodin zezelená a už není tak jemný."

Co to vlastně chřest je? Jsou to výhonky rostliny Asparagus officinalis, které jsou velmi bohaté na vitamíny i minerály a připravují se z nich chutné pokrmy. V české kuchyni však chřest prakticky nenajdete, na rozdíl od Němců, z nichž každý sní jeden a půl kilogramu chřestu za rok, u nás spotřebuje každý v průměru jen třicet gramů. To však neplatí o Ivančických, kteří pořádají každoročně Slavnosti chřestu, kde se všechno točí právě kolem zmíněné pochoutky. Na těch posledních slavnostech letos v květnu se chřestu snědlo a prodalo přes 4 tuny!

10
49.103277200000
16.375090500000
default
49.103277200000
16.375090500000