Jak se Češi stali odborníky na ženský orgasmus
V 50. letech minulého století, zrovna když v Československu zuřila ta nejhorší fáze komunistického režimu, se čeští sexuologové pustili do výzkumu ženského orgasmu, čímž předběhli většinu svých zahraničních kolegů. Proč je zaujalo zrovna toto téma a co vyzkoumali?
Mělo snad Československo svou sexuální revoluci jako první na světě? Odpovídá socioložka Kateřina Lišková, autorka knihy Politika touhy. Sex a věda v komunistickém Československu.
„Mělo takovou brzkou sexuální evoluci. Mělo ji dřív nebo ten začátek byl rozhodně dřív, než v zahraničí. Konkrétně na začátku 50. let se v Československu zkoumal ženský orgasmus, což bylo na tu dobu nevídáno nejenom v okolních východoevropských zemích, ale i na západ od našich hranic. Na Západě se orgasmus žen zkoumal až tak o dekádu později a u nás se i během té dekády děly další pokrokové věci jako výzkum homosexuality, legalizace potratů, takže ta 50. léta v Československu byla vlastně sexuálně hodně progresivní. Také se přijala řada pokrokových zákonů, které usnadňovaly život manželský a rodinný, partnerský, ženám.“
Proč ze všech možných témat zaujal české vědce zrovna ženský orgasmus?
K.Lišková: „Na tom výzkumu je zajímavé to, proč se vlastně uskutečnil. Začal se konat proto, že se zkoumala ženská neplodnost a samozřejmě i mužská neplodnost. V té době bylo 10 až 15 % žen, které chtěly mít dítě a nemohly počít. A takové ženy se v Československu léčily ve Františkových Lázních, což jsou dodneška existující lázně zaměřené na gynekologické a reprodukční problémy žen. A tam ti gynekologové zjistili na začátku 50. let, že mají asi 9% pacientek, u kterých nemůžou diagnostikovat žádný problém somatický, ale které přesto nemůžou otěhotnět. A tyto ženy si stěžovaly na problémy v partnerském životě. A ti gynekologové to dekódovali jako problémy v sexu a pozvali si sexuology z Prahy, kde existoval už od roku 1921 sexuologický ústav. A ti sexuologové přijeli do Františkových Lázní, udělali s těmi ženami podrobný výzkum. Zkoumali i kontrolní skupinu těhotných žen a ptali se těch žen na všechny různé aspekty jejich života a dozvěděli se od nich spoustu věcí a mimo jiné to, že ty ženy, které nemohly otěhotnět, si častěji stěžovaly na problémy v manželském životě, nejenom v sexu. Manželé je nerespektovali, nemilovali je, ani ty ženy často nemilovaly své manžele.“
Tak vznikla teorie, že spokojenost v manželství, potažmo dosažení orgasmu, je důležitý předpoklad pro otěhotnění. Citujeme z knihy profesora Josefa Hynie, ředitele pražského Sexuologického ústavu.
„Je sice pravda, že žena může otěhotnět, aniž zakusila orgastického vyvrcholení. Jsou známy i takové ženy, které mají řadu dětí, ale pocitového vyvrcholení a opravdového uspokojení z koitu nikdy nepoznaly. Ale na druhé straně víme o ženách, které stále nemohly dospět k početí, až konečně prožily při jednom spojení orgasmus, a při tom též přišly do jiného stavu.“
Čeští sexuologové došli k názoru, že tajemství ženského orgasmu spočívá především ve kvalitě vztahu, a ne v technice. Odborníci dokonce výslovně varovali před „pilováním techniky“ a přístupu k sexu jako svého druhu akrobatickému cvičení. Sexuoložka Jiřina Knoblochová psala, že sexuální nesoulad není výsledkem neobratnosti či nešikovnosti, ale odcizení nebo citového konfliktu mezi manžely. Zásadní je komunikace a zájem manžela o manželku. Důležitá je rovnost ve vztahu, z toho vyplývá, že muži se musejí podílet na domácích pracích a péči o děti, jedině to nakonec přinese ženě orgasmus, tvrdila Knoblochová.
Názory českých odborníků se časem pochopitelně vyvíjely a korigovaly. Už v roce 1963 doporučovali čeští odborníci sexuální terapii, tedy dlouho předtím, než s podobnou myšlenkou přišli slavní Američané Wiliam Masters a Virginia Johnsonová.
V rovnoprávnosti Československo předběhlo Západ
Svobodné bádání o ženském orgasmu rozhodně nebylo v 50. letech minulého století typickým jevem doby. V každém případě tento výzkum mohl existovat jedině díky medicínskému a společenskému zdůvodnění důležitosti tématu.
Socioložka Kateřina Lišková: „Je to velmi zajímavé a já si myslím, že to lidi vždycky překvapí, protože z hodin dějepisu si každý pamatuje monstrprocesy a justiční vraždy, které se na začátku 50. let odehrávaly. Přesně ve stejnou dobu se staly u nás v Československu přinejmenším dvě zásadní věci. V roce 1950 byl přijat nový zákon o rodině, který poprvé narovnal práva mužů a žen v rodině. Myslím, že to dneska už bude znít nepředstavitelně, ale před rokem 1950 byla v zákoníku ukotvená nerovnost mezi mužem a ženou. Otec nebo manžel měl práva nad manželkou a dětmi, měl právo o nich rozhodovat. Manželka se nemohla rozhodovat o svém povolání nebo vzdělání. Tyto věci rozhodoval v rodině manžel nebo otec. A toto změnil až zákon z roku 1950. A podobné zákoníky se tou dobou přijímaly i v okolních východoevropských státech. A je zajímavé, že zase na západ od našich hranic podobné zákoníky začaly existovat až v 70. letech, takže tam až do 70. let bylo docela běžné a zákonem ustanovené, že o manželkách rozhodovali jejich manželé. O tom, jestli můžou pracovat, museli spolupodepsat jejich pracovní smlouvy, jestli si můžou otevřít konto v bance. To bylo veliké překvapení pro emigrantky po roce 1968, které přijely třeba do západního Německa. Tady v Československu byly zvyklé pracovat, měly vysokoškolské vzdělání. Ale tam najednou musely jít s manželem podepsat i pracovní smlouvu. Takže ta 50. léta nastavila ta práva žen velice rovně.“
Související
-
Sex za komunismu
Češi prožili 41 let pod vládou komunistické strany. Jaký vliv měl totalitní režim na sexuální život? Co se v tehdejším Československu mohlo a co bylo naopak zakázáno?
