Čím méně svobody, tím více sexu
Zboží v obchodech nebylo. Cestovat se nesmělo. Rockové hvězdy v zemi nevystupovaly. Tak čím se měli Češi bavit?
„Sex byl jedním z mála potěšení, které bylo tehdy k dispozici ve stejné kvalitě jako dnes. Rohlíky byly nechutné. Nechtějte vědět, jaké maso se prodávalo v obchodech. A třeba takové hrušky nebyly k dostání nikdy. Ale sex nebyl horší než dneska, proto si ho lidi aktivně užívali. Typickým obrázkem československého socialismu byl pohlavní akt na pracovním stole v kanceláři. A to není špatné, pořád to je kvalitní sex.“ – vysvětlil před časem Českému rozhlasu sociolog Ivo Možný.
Pokračuje socioložka Kateřina Lišková: „Práce ve smyslu pracovního tlaku na lidi nebylo tolik, takže na pracovištích byl prostor pro leccos. Lidé si trošku kolonizovali ten prostor v zaměstnání a prožívali v něm různé typy vztahů, včetně těch sexuálních.“
Spravedlnost na světě neexistuje, dělníci v hutích nebo řidiči metra si sexu v práci neužili ani za komunismu, zato na úřadech a ve výzkumných ústavech, tam to žilo…
Pracovní stoly v kanceláři byly centrem sexuálního života také proto, že nebylo povoleno pronajmout si pokoj v hotelu, pokud jste měl trvalé bydliště ve stejném městě. Prostituce byla trestným činem. Na druhé straně, proč vyhledávat placený sex, když v práci jsou desítky nudících se kolegyň a kolegů.
Připomeňme si jednu dobovou anekdotu:
Muž se vrátí domů a najde svou manželkou v posteli se svým kamarádem.
„Neřvi tady“ – říká mu manželka. – „Víno si vypil, cigarety vykouřil a káva došla. Tak co jsem mu měla nabídnout?
A takhle nějak to fungovalo v měřítku celé společnosti.
Manželský poradce Petr Smolka říká, že dnes psychologové v Česku už skoro zapomněli, co je to sex. Za minulého režimu lidé v poradnách neustále řešili, jak zlepšit svůj intimní život. V současnosti sexuální problémy ustoupily do pozadí.
Na druhou stranu, nevázaný sexuální život zvláště v 70. a 80. letech minulého století logicky udělal prvořadý společenský problém z manželské nevěry.
Psycholožka Kateřina Irmanovová: „Hlavní věc, proč lidé chodili do poraden, byla nevěra. Řekla bych, že nevěra byla formou cesty ke svobodě. Zní to absurdně, ale opravdu to tak bylo. Nevěra a opuštění rodiny byly prakticky jediná vzpoura, které byla možná. Páry se často rozváděly. Rozvod tehdy nebyl finanční katastrofou, jak tomu bývá dneska zvláště pro ženy. Teď si často lidé nemohou rozvod dovolit, proto je tolerance nevěry větší.“
Komunisté ale vždycky s oblibou říkali, že rodina je základ státu. Masová rozvodovost v zájmu státu nebyla. Poslechněme si ukázku z rozhlasového vystoupení nejpopulárnějšího manželského poradce 70. a 80. let Miroslava Plzáka.
„Manželka odhalí nevěru manžela. Tato žena se s manželem rozvede. Přičemž její argumentace zní, „nedovedu se s nevěrou svého muže vyrovnat“. Většina lidí jí dá za pravdu, protože v podvědomí zůstává norma, že manžel se morálně provinil. Někteří lidé nadřazují lásku mezi manžely nad lásku k dětem. Subjektivní bolest ženy byla větší než láska k dětem. Tento její přístup nelze do budoucna považovat za přístup morální. Na prvním místě má být vztah rodičů k dětem a teprve pak vztah mezi manžely. Povinností manželky je se s manželovou nevěrou vyrovnat.“
Jinými slovy rozvést se kvůli partnerově nevěře je větší morální poklesek než sama nevěra. Rozvodem totiž utrpí děti a plození a výchova dětí je zásadní úkol občana socialistického státu.
Za zmínku stojí i další aspekt rodinného a sexuálního života za totalitního režimu. Sňatečnost tehdy dosahovala 96% procent.
Ještě jednou tehdejší prominentní manželský poradce Miroslav Plzák.
„Ten, kdo se vyhýbá manželství, je společenský parazit.“
Přitom v každé společnost jsou zhruba 4% homosexuálů, 3-4% lidí s těžkým mentálním postižením a ještě další přibližně 4 procenta lidí s těžkou invaliditou. V každé společnosti je tedy minimálně 10% lidí, kteří nemají tělesné předpoklady k uzavření manželství (a jiné než heterosexuální manželství tehdy nebylo možné). Přesto je komunistický režim do manželství dohnal. Ve výsledku to generovalo další skupinu lidí, kteří nemohli být v manželství spokojeni se svým sexuálním životem a hledali potěšení jinde…
První díl našeho seriálu o sexu za socialismu byl věnovaný především 70. a 80. létům. Příště se podíváme hlouběji do minulosti a řekneme si, proč byli Češi v 50.letech 20. století největšími znalci ženského orgasmu na světě.
Související
-
Sex za komunismu
Češi prožili 41 let pod vládou komunistické strany. Jaký vliv měl totalitní režim na sexuální život? Co se v tehdejším Československu mohlo a co bylo naopak zakázáno?
