Jak vypadá afghánský jez

Rubrika Češi v zahraničí nás tentokrát zavede do Afghánistánu, do provincie Lógar, kde už více než rok působí český provinční rekonstrukční tým. Tvoří jej nejen vojáci, ale také civilní odborníci, kteří se věnují rekonstrukčním projektům např. v oblasti školství, zemědělství, zdravotnictví, vodohospodářství apod. Jako civilní odborník v PRT působil i stavební inženýr Petr Kavka. Jaké byly jeho dojmy a zkušenosti?

Členové PRT - civilní část

Český provinční rekonstrukční tým má i své internetové stránky. Kromě základních informací o struktuře či úkolech týmu jsem narazila také na část blogu právě Petra Kavky, ve kterém popisuje přílet a první hodiny tam, kde je všechno "jílovitě hnědý, zem, baráky, zdi kolem osad, zdi kolem polí", tedy v Afghánistánu.

"Školní autobus nás dovezl k našemu stanu. No stanu, dovnitř by se krásně vešlo volejbalový hřiště. Je taky pravda, že tam spí tak 200 chlapů. "Instruktáž", tzn. jídlo dostanete tam, záchody tam, sraz další den večer. Takže je třeba čas spravedlivě rozdělit mezi spánek a jídlo. Oboje je v dostatečné míře. U všeho počet kalorií. Do jídelny se sice nesmí s batůžkem (aby tam nikdo nepřinesl bombu), ale stojánků na samopaly je tam dostatek. A jinak tady asi zapomněli na jaro, teď je již skoro nepříjemných 30 stupňů. No, ale jestli tohle je místní jaro, tak to léto teda vidět nechci."

"Ministerstvo zahraničních věcí hledá experty do Afghánistánu," asi nějak takto začínal inzerát, kterým ministerstvo hledalo civilní experty do provinčního rekonstrukčního týmu.

Jednání na stavbě

"Tak jsem se tam přihlásil i s několika dalšíma lidma takového ražení."

Bylo těžké se tam dostat?

"Těch lidí, kteří se tam hlásí, tak není moc. Spíše je to nastavené tak, že když ti lidi jsou vhodní, tak se vezmou. Myslím, že jsme tam odvedli kus práce, který za něco stojí, že jsme tam fakt nejeli na dovolenou."

Můžete popsat svůj den v Afghánistánu?

Stavba ochranné věže

"Byly, řekl bych, dva typy dnů. Jeden den byl takový, že jsme jeli ven. To znamená, že jsme sedli do kolony hamrů a jeli jsme buď kontrolovat projekty nebo identifikovat nové, případně také na nějaké jednání mimo základu, protože my jsme byli na vojenské základně. Pak jiný typ dne je kancelářská práce jako třeba tady plus samozřejmě setkávání s firmami a zástupci afghánské vlády, kteří chodili za námi na základnu."

Jaké projekty jste konkrétně dělali?

"Úplně na začátku, když jsme tam přijeli, tak nějakým způsobem byla už udělaná trosku nějaká předstudie problémů ve školství. My jsme začali objíždět ty školy a identifikovat, co je tam potřeba. Nehnali jsme se do staveb nových věcí. Třeba když byla škola ve špatném stavu, tak jsme ji opravili, případně přistavili ještě nějakou jinou budovu. Tím jsme začali, plus jsme převzali ještě nějaké projekty od Američanů. A pak to hlavní, proč jsem tam byl já, tak byla identifikace nějakých vodohospodářských projektů, protože vody je tam málo a nějaké nakládání s vodou je pro ty lidi životně důležité, takže se jim pomáhá s vodou lépe manipulovat, aby pak měli lepší zemědělskou produkci."

Přehrada Surkhab, kterou tým opravuje

A spolupracovali s vámi místní?

"Jak kteří. Někteří naši pomoc vítají, chápou, že se jejich země může někam posunout. Pak je tam skupina lidí, která tomu zase až tak nevěří, protože mají třeba negativní zkušenosti s někým, kdo jim pomáhal předtím. Mají taky strach z Talibanu. Většina lidí v Lógaru jsou zemědělci a chtějí pěstovat to své obilí, mít své rodiny a nějak tam žít a i pro ně je problematické, že ta jejich země je prakticky pořád ve válce."

Museli se místní na projektech nějak podílet? Nebo jste přišli, postavili, vyřídili...?

"V principu je cílem českého PRT, děláme to malinko jinak, než některé jiné PRT, je snaha co nejvíce ty Afghánce do toho vtáhnout. Je maximální snaha je nějak zapojit do identifikace těch projektů. Buď na nějaké komunitní úrovni nebo, protože jsme tam taky na podporu afghánské vlády, tak přes jejich systém ministerstev nějakým způsobem společně s nimi identifikovat ty projekty. Pak to ministerstvo vstoupí do jednání s těmi komunitami a pak teprve nastává nějaká realizační fáze. To, že se s těmi lidmi o těch projektech bavíme, tak je základ toho, aby byl ten projekt dále nějakým způsobem udržitelný. Tam je mnoho torz, které jsou postavené. někdo tam třeba přijel, postavil tam školu, odškrtnul si ve svém rozpočtu, že bezvadně utratil peníze a nakonec je škola prázdná nebo špatně postavená. Takže naše snaha je to dělat nějakým jiným způsobem, aby si ti lidi udrželi to, co my jim tam uděláme."

Překvapilo vás něco v kontaktu s místním obyvatelstvem?

"Jedno překvapení, které ale v podstatě není takové překvapení, je to, že lidi, jak už jim ta rozvojová pomoc jde deset let, všichni tam tlačí peníze, tak si lidi zvykli na to, že ty peníze dostávají. Pak je problém, třeba když jim kontrolujeme rozpočet nějaké nabídky, kterou nám poslali, tam jsou úplně nesmyslná čísla, tak je pak zatěžko s nimi tohle vyjednávat, protože oni se diví, že se s nimi někdo baví. To bylo zatěžko a pak jsme samozřejmě některé projekty nebyli s nimi schopni s nimi přesně vykomunikovat. Třeba jsme tam stavěli jeden jez, jejich původní jez je hromada kamenů a klacků naházená v řece. My jim to nahrazujeme jezem podobné konstrukce, jako je tady na Vltavě. Oni si ty věci třeba představovali malinko jinak. Mezi námi a tou komunitou je ministerstvo a firma, která to staví, takže v tomhle čtyřúhelníku je potřeba, aby nějaká data a informace se maximálně sdílely. Pokud to někde trošku pokulhává, tak je tam potom nějaké rozčarování. Naše snaha ale je, že když ten problém nastane, tak se s těmi lidmi dohodnout na tom, co je špatně a jak to má být jinak."

Varovali vás třeba před něčím, na co si musíte dát pozor? Co nemáte ve styku s tím obyvatelstvem dělat nebo naopak co dělat máte?

"Měli jsme jednu obsáhlou přednášku o tom, jaké mají zvyky. Lidi tam chodí oblečení, ženy tam chodí zabalené v burkách, takže alespoň ženy, které jsme měli v týmu, aby chodily se zahalenou hlavou. Pak taky nějaké kulturní zvyky, které vyžaduje islámský způsob života. Oni ale stejně vědí, že jsme někdo jiný, stejně tam jedeme se třiceti vojáky, takže vědí, že nejsme jedni z nich. Je to spíše o nějaké přirozené lidské slušnosti, že se s nimi člověk normálně pozdraví, nebaví se s nimi nějak svrchu,aby jim vykládal, že jsme je přijeli zachránit, ale spíše je to o tom dialogu, který je potřeba s těmi lidmi vést."

Museli jste si nechat narůst vousy, bylo to třeba doporučeno?

"Když jsme odjížděli, tak žádné doporučení nebylo, my jsme si je narůst nechali, ale myslím si, že je to furt o tom samém: ti lidi vědí, že jsme někdo jiný. Spíše oni když vidí muže, tak očekávají, že to bude vousatý člověk, protože si ho neumí jiného představit. Lidé se tam o sebe hodně starají, když mají vousy, tak je mají upravené, někteří ti pánové je mají nabarvené. Tam je strašně důležitá věc, aby člověk působil dobře. Oni chodí, i když je tam prach, žádná pořádná silnice, tak oni jsou čistě oblečení. Na to, v jaké bídě žijí, tak vypadají docela dobře."

---