V rubrice O čem se mluví jsme se před týdnem věnovali návrhu důchodové reformy, jejím cílům a popisu politické situace, která kolem tohoto projektu panuje. Tehdy jsme Vám slíbili pokračování, které se mimo jiné zaměří na možná rizika reformy...
Vládní strany ve shodě s ekonomy tvrdí, že důchodová reforma je nezbytná, protože prodlužování lidského věku v kombinaci s nízkou porodností v řádu několika desítek let vytvoří situaci, kdy bude poměr pracujících a důchodců téměř jedna k jedné a současný průběžný systém neumožní slušně uživit důchodce - leda za cenu přílišného ochuzení pracujících. Řešením by mělo být jak zvýšení věkové hranice odchodu do důchodu, podpořené navíc vyšším počtem odpracovaných let, a také spoření rozložené na státní a soukromou sféru. Největším rizikem by bylo reformu neudělat, opakují představitelé vládních stran.
Opoziční sociální demokraté to v zásadě nezpochybňují, liší se ale od vlády například v názoru na dolní limit počtu odpracovaných let a třeba také na poměr státem garantovaného a soukromého důchodového pojištění, což ale podle ministra práce Petra Nečase ještě nemusí bránit dosažení shody. Z té předem nevylučuje ani komunisty, kteří se ale svými názory na akutnost a podobu reformy liší nejvíce.
"My jsme nikdy neřekli, že důchodová reforma podle nás není nutná. My si myslíme, že důchodová reforma má proběhnout, ale má proběhnout tak, aby nebyla asociální," tvrdil sice nedávno v České televizi šéf komunistických poslanců Pavel Kováčik, jeho stranický šéf Vojtěch Filip ale ve stejné dny zpochybňoval tvrzení o hrozícím deficitu systému: "Jsme přesvědčeni, že tento systém není v deficitu. Deficit z něj dělá vláda a pokud nepřistoupí ke svým reformám, do deficitu se ani nedostane..." - a samotný Kováčik zase například odmítl zvyšování věku odchodu do důchodu těmito argumenty: "Věk odchodu do důchodu 65 let je pro nás nepřijatelný z jednoho prostého důvodu. Pravda, na důchodovém účtu to způsobí třeba nějaký jakoby úbytek, ale my budeme přece pracovat efektivněji, takže ten pojištěnec na toho důchodce vydělá daleko více. Ale na začátku té životní dráhy nebo kariérní dráhy tady přece pořád ještě jsou mladí lidé, kteří nastupují do svého prvního zaměstnání a mají s tím obrovské problémy a jsou zátěží toho sociálního systému. Pravda, z jiného kopečku peněz, ale zhruba stejně. Takže nevidíme samospasitelnost zvýšení věkové hranice odchodu do důchodu pro finance státu jako celku."
Riziko, že by důchodová reforma neprošla třeba právě za použití takovýchto tvrzení, se však nelíbí ekonomce Markétě Šichtařové. Podle ní slova o armádě nezaměstnaných neodpovídají realitě: "Z hlediska řekněme mne coby také zaměstnavatele budu strašně šťastná, když mi ukážete ty dvacetileté lidi, kteří hledají práci, protože já je nemůžu najít. V současné době je tak napjatá situace na trhu práce, že spíš mám pocit, že je tady řada zoufalých zaměstnavatelů, kteří nemohou najít lidi, a ani tak ne moc zoufalých zaměstnanců, kteří hledají práci. V současné době se situace úplně převrátila oproti situaci třeba před 10 lety. Míra nezaměstnanosti je tak nízká, že z celoekonomického pohledu skutečně spíš začíná být problémem ten nízký počet nezaměstnaných, než vysoký počet. Mluvím teď o makroekonomickém pohledu, nehodnotím situaci kterého jednoho konkrétního člověka."
Navíc důchodová reforma nezbytně uvažuje v perspektivě desítek let - právě to ale přináší určitá rizika, připouští ředitelka společnosti Next Finance Markéta Šichtařová, i když zdůrazňuje, že by tím v žádném případě nechtěla zpochybnit nezbytnost reformy, o které je přesvědčena. A která by podle ní měla počítat s významným podílem soukromých fondů, byť s určitou mírou jejich regulace nebo kontroly.
Markéta Šichtařová
"Z hlediska investorského vidím, že skutečně tady velká rizika jsou a že to není jen tak vybrat si ten správný fond. Totiž skutečně záleží na tom, na jak dlouho je investováno. Pokud je nám 20 let a vložíme do fondu peníze s tím, že v 65 nebo v 70 letech ty peníze vybereme a budeme je nějak používat, tak je to běh na tak dlouhou trať, že opravdu se zdráhám to nazvat bezpečnou investicí. Když se podíváme do historie, tak kdy najdeme řekněme 40 let nějakého ekonomického rozumného klidu, kdy peníze skutečně těch 40 let přečkaly a ještě se rozmnožily? Já skutečně za posledních 40 nebo 50 let takové období v žádné zemi v podstatě nenacházím. Skutečně je tedy potřeba, když se tato reforma bude dělat, aby fondy byly rozumně regulované, to jednak, a za druhé aby mezi nimi byla rozumná konkurence. Aby tedy skutečně vedle sebe existovaly fondy takové, aby mezi nimi měl jejich klient na výběr. Každopádně je potřeba fondy regulovat tak, aby nebyly nuceny k velmi riskantním a zdánlivě výnosným investicím. Tady si nehrajeme ani tak na výnosnost, na to abychom vygenerovali velký balík peněz, jako spíš si hrajeme na to, aby ty peníze byly ve fondu uloženy bezpečně."
Hrozba takových rizik je pak možným důvodem obav politiků pustit se do důchodové reformy s větší vervou, míní ekonomka Markéta Šichtařová.
