Vláda navrhla revoluční změnu v důchodovém systému

Vláda odsouhlasila koncepci třetí fáze důchodové reformy. Jde o vyvedení části důchodového pojištění z veřejného průběžného systému do soukromých penzijních společností. Na toto reformní téma se zřejmě povedou nejostřejší spory s opozicí. Blíže k tomu Zdeněk Vališ.

Petr Nečas, foto: autor
V první etapě vláda schválila prodloužení důchodového věku na 65 let a doby pojištění na 35 let.. Druhá počítá se změnami v oblasti soukromých penzijních fondů. Ty by měly přimět více lidí spořit nad rámec povinného sociálního pojištění. Nyní je tedy na světě třetí a zřejmě nejvíce diskutovaný reformní krok. Lidé by mohli částečně vystoupit ze státního průběžného systému. Jinými slovy řečeno, část peněz, které povinně odvádějí na sociální pojištění do státní kasy, by nasměrovali do soukromých důchodových společností. Nyní odvádí zaměstnanec spolu se zaměstnavatelem na sociální pojištění 28 procent příjmu. Nový systém by umožnil převést čtyři procenta z tohoto odvodu do soukromé důchodové společnosti, která při investování prostředků svých klientů na finančních trzích nemá tak svázané ruce jako současné penzijní fondy, které také nesmí přivodit klientovi ztrátu. Pojištěnec by navíc přidal ze svého ještě dvě procenta. Proč? To vysvětluje ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas.

„Jsou dva základní důvody. Jednak je to zpětnovazební prvek, který má vést zaměstnance ke zvážení, zda k tomuto kroku sáhne nebo nesáhne. Druhým důvodem je, že v celkovém globálním důchodovém systému, tvořeném všemi třemi pilíři, vlastně přibude příjmový zdroj.“

Tuto variantu zvolí podle ministra ten, kdo nebude chtít být tolik závislý na státu a kdo zároveň očekává, že nižší státní penzi mu v budoucnu bohatě vynahradí zhodnocení jeho investice v soukromém penzijním fondu.

„Kdo má jakékoliv výhrady, pochybnosti, tak si svá čtyři procenta nevyvede. Nechá je v průběžném důchodovém systému. Bude mít vyšší penzi, než ten, kdo tato čtyři procenta vyvede.“

Lidé by si mohli podle míry rizika vybrat mezi konzervativním, vyrovnaným a dynamickým fondem. Je jasné, že dobře vedený dynamický fond by za 30 až 40 let dokázal klientovu investici víc zhodnotit než třeba fond konzervativní. Jenže je tu riziko, že se to také nemusí zcela podařit. Sociální demokraté proto žádají vládu, aby se nepouštěla do hazardu. Podle místopředsedy ČSSD Bohuslava Sobotky je to zejména dnes neprozíravé.

Bohuslav Sobotka, foto: autor
„Jsme proti tomu, aby se vyměnila jistota průběžného financování důchodů za nejistotu soukromého financování penzí. Myslíme si, že zejména v době finanční krize, v době, kdy všichni vidíme, jak obrovské dopady má finanční krize na finanční a kapitálové trhy, je ze strany vlády velmi cynické a neprozíravé navrhovat privatizaci části průběžného důchodového systému.“

Zavedením nového systému by samozřejmě došlo každoročně ke snížení příjmů veřejného důchodového pojištění v řádu desítek miliard korun. Důchodový systém by tak musel být doplněn z ostatních příjmů rozpočtu. Vláda by ale každopádně chtěla dokončit třetí fázi důchodové reformy ještě do voleb v příštím roce. Petr Nečas přiznává, že přesměrování části peněz do soukromých fondů se nevyplatí všem. Nevýhodné může být i při dobrém vývoji investic hlavně pro lidi ve vyšším věku a s nižšími příjmy. Na Slovensku asi čtvrtina lidí, kteří přešli do soukromých fondů na tomto kroku prodělala. Kdyby zůstali v průběžném systému, příjmy v důchodu by měli vyšší, konstatoval Nečas. Je zde ale past v podobě nepříznivého demografického vývoje. Pokud bude pokračovat, průběžný důchodový systém musí zákonitě zkolabovat. Zkrátka důchodců bude stále víc a lidí přispívajících do průběžného systému stále méně. A také je zde známý spor vedený už od časů Bismarcka – spor mezi solidaritou a spravedlností. V Česku zatím vítězí na plné čáře solidarita, což ovšem za následek unikát – nejvíce rovnostářské důchody v Evropě. Ať člověk odvede státu za dobu pojištění sebevětší sumu peněz, dostane pak penzi jen asi o dva tisíce korun větší než ten, kdo odvedl minimum.