Jakeš a Lenárt jsou nevinni, míní soud
Jak už jsme se zmínili na začátku našeho vysílání, u městského soudu v Praze skončil v pondělí soud s bývalými komunistickými prominenty, Miloušem Jakešem - někdejším generálním tajemníkem KSČ a Josefem Lenártem, šéfem slovenských komunistů. V soudní síni sledoval případ kolega Jaromír Marek.
To byla první slova, která pronesli Josef Lenárt a Milouš Jakeš poté, co vyšli ze soudní síně. Tam na ně čekaly davy novinářů. Ostře sledovaný proces skončil a oba bývalí vysocí komunističtí pohlaváři z něj vyšli jako vítězové. Podle výroku soudu nebudou potrestáni za svoji činnost v srpnu 1968. Obviněni byli z toho, že po invazi vyjednávali se sovětským velvyslancem o vzniku tzv. dělnicko-rolnické vlády, která měla okupaci legitimizovat. Tím se měli, podle obžaloby, dopustit vlastizrady. Soudkyně Hana Hrnčířová však rozhodla jinak.
"Soud po zhodnocení důkazů dospěl k závěru, že posuzovaný skutek není trestným činem. Vzhledem k tomu, že jednání obžalovaných muselo být posouzeno podle zákona platného v době spáchání, dospěl soud závěru, že nemohli spáchat čin rozvracení republiky."
Neobjasněno zůstává to, co se na sovětském velvyslanectví dělo 22. srpna 1968, kdy se o vzniku kolaborantské vlády jednalo. Milouš Jakeš popisuje schůzku takto.
"Šli jsme na velvyslanectví jako předsednictvo, mimo těch ostatních soudruhů, kteří zadrženi. Chtěli jsme požádat Brežněva. Na ÚV nefungovaly spoje. Spojit se s Brežněvem se nám nepodařilo a během diskuse, která se týkala řady otázek: aby vojska nezasahovala, aby byl obnoven pořádek, aby fungoval obchod, zaedala vláda, přišel Červeněnko s doporučením ustanovit tzv. dělnicko- rolnickou vládu. To jsme odmítli a odmítli jsme i do takové vlády vstoupit. Šli jsme za prezidentem, informovat ho o tom. Prezident to odmítl."
RP: O dělnicko-rolnické vládě se podle vás ani nejednalo, neuvažovalo se o tom?
Jak jednání skutečně probíhala a kdo byl jejich iniciátorem se asi už nedozvíme. Jakeš s Lenártem tvrdí své a většina svědků už nežije.
Oba bývalí komunističtí pohlaváři, Jakeš a Lenárt, byli obviněni z vlastizrady už v roce 1995. Sedm let putoval spis mezi státním zastupitelstvím a Úřadem pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu. Jeho mluvčí Karel Srb reagoval na rozsudek takto.
"To co mohly české archívy vydat, to co mohli ještě žijící svědkové vypovědět, to bylo shromážděno. Pocit zmaru nepřísluší policejnímu vyšetřovateli, ten se řídí a jedná podle trestního řádu. Co se týče toho rozsudku, samozřejmě nadšení nebo souhlas s tím není."
Naopak obhájce Kolja Kubíček rozsudek kvitoval.
"Jsem spokojen s postupem soudu. Na rozdíl od státního zastupitelství a Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu rozhodl samostatně, nezávisle. Bez vlivu médií a veřejnosti a oproštěn od fám, iluzí a mýtů, které se kolem tohoto případu za léta navršily.Je to důkaz nezávislosti soudu."
Základní problém spočívá v tom, že nejen že se, podle soudu, nepodařilo prokázat osobní podíl obžalovaných na přípravě zmíněné kolaborantské vlády, ale především v tom, že pokud soud vychází z tehdy platných zákonů, jiného rozsudku než nevinen se ani nemůže dobrat. Na druhé straně zase nelze případy z minulosti posuzovat optikou dnešních zákonů.
V této souvislosti je skutečně absurdní žalovat Lenárta s Jakešem za to, že usilovali o rozvrácení tehdejšího, tedy socialistického, zřízení. Ostatně i sám Jakeš toto obvinění komentoval poněkud podrážděně.
"Tady se soudilo, kdo rozvracel socialistické společenské a státní zřízení. Můžete si dát sami odpověď, kdo toto zřízení rozvracel."
I když u městského soudu Jakeš s Lenártem uspěli, případ tím nekončí. Státní zástupce se proti rozsudku odvolal a kauza teď poputuje k Vrchnímu soudu. Ten buď rozsudek potvrdí, nebo vrátí případ zpátky do soudní síně.
