Hoffman na svobodě

Pražský městský soud rozhodl, že Karel Hoffmann bude předčasně propuštěn z vězení. Soud vyhověl žádosti vězeňských lékařů, podle kterých se zdravotní stav osmdesátiletého bývalého politika v posledních týdnech zhoršil. Hoffman je jediným čelným činitelem KSČ, který byl za srpen 1968 odsouzen. Více Jaromír Marek.

Hoffman na svobodě

Karel Hoffmann je po 25 dnech ve vězení zpátky na svobodě, foto: ČTK

Toto dnes už historické vysílání se z Československého rozhlasu ozvalo brzy ráno 21.srpna. Protože rozhlasové vysílače už mezitím nechal tehdejší ředitel spojů Karel Hoffmann vyřadit z provozu, prohlášení už bylo slyšet jen v rozhlase po drátě. Právě za to, že svým krokem zamezil informování občanů a svým způsobem vlastně sloužil okupantům, byl bývalý komunistický politik Karel Hoffmann odsouzen na čtyři roky vězení za sabotáž. Vlastizradu se obžalobě nepodařilo prokázat. Hoffman sám se svým činem nijak netajil.

"Soud prokázal, že jsem vypnul rozhlas. Prosím vás, soud nic prokazovat nemusel. Nikdy jsem to netajil, od počátku jsem přiznával, ale i stál jsem si za tím, že jsem takový pokyn těsně před tou druhou hodinou dal, protože jsem to považoval za správné. Dnes na tom nemohu nic měnit."

Hoffman vždy tvrdil, že se vysílače vypínaly každou noc kvůli technické údržbě, co na tom, že se na zemi valila cizí vojska.

Karel Hoffmann, foto: ČTK

Do pankrácké věznice nastoupil Hoffman na začátku srpna. Doprovázela jej družina věrných komunistů, kteří mu na cestu zpívali Internacionálu. Ve svých osmdesáti letech se stal Hoffmann nejstarším vězněm v České republice. Hned po Hoffmanově nástupu do vězení se spekulovalo o tom, zda mu nemá prezident Václav Klaus udělit milost právě kvůli vysokému věku a špatnému zdravotnímu stavu. To nevylučoval ani samotný Klaus.

"Soudit bychom měli spíš lidi, kteří dali příkaz k tomu, aby sem armády vtrhly. Zdá se mi trochu zvláštní, aby jsme po 36 letech posílali do vězení někoho, kdo porušil telekomunikační zákon. Myslím, že je to něco jiného než ten půl milionu vojáků."

Hoffman je jediným vysokým představitelem bývalého režimu, který byl v souvislosti s rokem 1968 odsouzen. Přitom ze spolupráce s okupanty bylo původně obviněno více bývalých čelných komunistů. Před dvěma lety soud osvobodil Milouše Jakeše a Josefa Lenárta, kteří 22. srpna na sovětském velvyslanectví v Praze domlouvali loutkovou tzv. dělnicko-rolnickou vládu. Tím se měli, podle obžaloby, dopustit vlastizrady. Soudkyně Hana Hrnčířová však v září 2002.

Státní znak ČSSR

"Soud po zhodnocení důkazů dospěl k závěru, že posuzovaný skutek není trestným činem. Vzhledem k tomu, že jednání obžalovaných muselo být posouzeno podle zákona platného v době spáchání, dospěl soud závěru, že nemohli spáchat čin rozvracení republiky."

Neobjasněno zůstává to, co se na sovětském velvyslanectví dělo 22. srpna 1968, kdy se o vzniku kolaborantské vlády jednalo. Milouš Jakeš popisuje schůzku takto.

"Šli jsme na velvyslanectví jako předsednictvo, mimo těch ostatních soudruhů, kteří zadrženi. Chtěli jsme požádat Brežněva. Na ÚV nefungovaly spoje. Spojit se s Brežněvem se nám nepodařilo a během diskuse, která se týkala řady otázek: aby vojska nezasahovala, aby byl obnoven pořádek, aby fungoval obchod, zasedala vláda, přišel Červeněnko s doporučením ustanovit tzv. dělnicko- rolnickou vládu. To jsme odmítli a odmítli jsme i do takové vlády vstoupit. Šli jsme za prezidentem, informovat ho o tom. Prezident to odmítl."

O dělnicko-rolnické vládě se podle vás ani nejednalo, neuvažovalo se o tom?

"O tom uvažoval možná Sovětský svaz, ne my."

Co předcházelo vstupu vojsk Varšavské smlouvy do Československa, kdo a proč zradil, se asi už nedozvíme. Co mohly české archívy vydat, už vydaly. Většina svědků ani hlavních aktérů už nežije. Před soudem stanuli pouze Hoffman, Jakeš a Lenárt, který je už rovněž po smrti. Antonín Kapek a Viliam Šalgovič zemřeli hned po roce 1989. Stejně tak jako Gustáv Husák. Jediný významný aktér normalizace,Vasil Bilak, se po rozdělení federace ocitl v jiném státě, tedy na Slovensku.