Jakešův projev po 20 letech - mladí se smějí jeho exotičosti
Na den přesně před dvaceti lety 17. července 1989 pronesl tehdejší generální tajemník Ústředního výboru Komunistické strany Československa Milouš Jakeš památný projev, který ho diskreditoval a stal se zdrojem pobavení pro širokou veřejnost. Jeho šíření bylo signálem, že se už lidé nemusí bát otevřeně mluvit. V Listopadu pak některá slova demonstranti použili proti vládnoucí moci. Dnes můžeme říct, že ani po dvaceti letech unikátní nahrávka nezapadla. Pokračuje Vilém Faltýnek.
"Chodí velvyslanci, píšou předsedové vlád, předsedové stran. Píše tady předseda Internacionály... ten, Brand, Wili Brand. Všichni intervenujou. Složitý záležitosti jsou to. A proto je tak důležitá ta podpora zespodu. Abysme mohli říct ne, my si to přejem, podívejte - lid to žádá! A my s tím souhlasíme, s tím lidem, my plníme jeho vůli. A ne, prostě, aby my jsme tam byli sami, jak kůl v plotě, neměli jedinýho slova podpory pro to, co se děje..."
Místy zmatený a místy až bezelstně upřímný projev, který se šířil i prostřednictvím vysílání Rádia Svobodná Evropa, byl pro mnohé Čechoslováky signálem, že vládnoucí režim není tak silný, jak se tvářil při rozhánění opozičních demonstrací.
Nahrávkou se ve své ročníkové práci zabýval student pedakogické fakulty Univerzity Karlovy Jan Šindelář. Nahrávka existuje v několika verzích, nejúplnější podle něj vlastní televize a má asi 60 minut.
Šindelář: "On se tam především vymezoval vůči opozici, to znamená reagoval na petici Několik vět, kterou nazýval striktně pamfletem, potom řešil kádrovou politiku, to je právě ta poměrně nezáživná pasáž. Jakeš se v podstatě v té hodině dotkl ledasčeho."
Za rozšířením nahrávky stál disident a pozdější diplomat a ministr Alexander Vondra. K autorství nahrávky se v roce 1998 v Lidových novinách přihlásil Petr Smrčka, který byl v inkriminované době technikem na vysílacím pracovišti Československé televize.
Šindelář se projevem zpočátku jenom bavil. Jeho vrstevníci a mladší se prý smějí hlavně exotičkosti Jakešovy řeči.
Šindelář: "Samozřejmě pro současnou generaci už je to spíš exotická vzpomínka na něco, co už nikdy neprožijí. A ten pocit smích v nich vyvolává to, že je to tak naprosto odtažité. Tam jsou výrazy jako chozrasčot a národní výbory a slova o Hance Zagorové, hodné holce, to je prostě jako ze skanzenu."
Jan Šindelář je budoucí učitel českého jazyka a dějepisu. Upozorňuje proto i na osudnou záměnu stylu, které se žoviální Jakeš při veřejném vystoupení dopustil a na vyčerpanost frází, které používal. Jaké další poučení si ze studia Jakešova projevu bere?
Šindelář: "je to pramen poznání té doby, to znamená konkrétně když si vezmu Jakešův projev, tak je to skvělá demonstrace sterility režimu na konci 80. let. Ale nesmí se to zase stát dogmatem, nesmí se to absolutizovat. Studenti by si neměli odnést pocit, že 80. léta byly jen podobné klaunské výstupy, které vypadají poměrně neškodně, ale že ten režim měl i svoji každodenní hrůznější tvář."
Podle Šindeláře je nejdůležitější, aby se o této době ve školách vůbec učilo. To, že zatím učí převážně lidé, kteří dobu prožili a jsou proto ve výkladu subjektivní, pomine s příchodem nové generace.
