Jan Saudek se za provokujícího fotografa nepovažuje

Fotograf Jan Saudek provokuje svou tvorbou i svým vystupováním. V zahraničí sklízí úspěch, doma je jeho dílo nahlíženo spíše kriticky. - To tedy není pravda tak docela, je nositelem státní ceny Gratias Agit a před několika dny byla otevřena galerie, která nese jeho jméno a vystavuje stálou expozici Saudkovy minulé i současné tvorby. A to už se za pozitivní ohlas dá počítat. Jak se dozvíme, Saudek sám se za provokujícího tvůrce nepovažuje.

Jan Saudek je ročník 1935, ač to jeho mladistvý vzhled a vystupování neprozrazují. Důkazem jsou data jeho prvních výstav a fotografií. V 60. letech vznikly černobílé snímky na téma vztahu dospělého a dítěte, od 60. let se soustřeďuje na ručně kolorovanou aranžovanou fotografii. V 70. a 80. let pak do Saudkova tématického rejstříku přistoupila erotika, fotí mužské a ženské akty, drsné dvojice, libuje si v bizarnosti a kontrastu. Čemu se věnuje dnes?

"Já teď zejména na sklonku života, kdy jsem už nezávislý, plně nezávislý, tak fotografuji každého, kdo o to požádá. Opravdu i lidi z ulice, fotografuju bezdomovcova psa, fotografuju malé romské holčičky, které přijdou s maminkou a chtějí portrét. někdy je to dosti namáhavé, ale slibuju si, že udělám vekou knihu, ve které budou portréty jak lidí slavných, tak portréty lidí, kteří na slávu teprve čekají."

Je něco, co mají jeho fotografie všech období společné?

"Jediné, co chci říct od začátku do dnešních dnů, a snad ještě nějaký čas, že my lidé jsme krásní, zobrazuji je s úctou, že se nikomu neposmívám, nedělám karikatury, zkrátka chci to udělat tak, aby se jim to líbilo, ale aby to nebyl vysloveně bohapustý kýč."

saudek.com, za níž stojí fotografova bývalá partnerka Sára Saudková. Jak vysvětlil majitel nově vzniklé Galerie Jana Saudka Zdeněk Kočík, od této výstavy vede přímá cesta k založení galerie: "To že jsme dělali velkou výstavu k jeho sedmdesátinám 14 měsíců, to nás přesvědčilo, že je životaschopné udělat takovouhle velkou galerii. Je tu 130 fotografií, vlastně průřez celoživotním dílem, jana Saudka, od těch prvních černobílých slavných fotografií..."

"Já jsem dodal jenom práce z posledních měsíců, a to jsou portréty takzvaných slavných lidí: tady krásná primabalerina, pánové Bartoška a pan doktor Macháček, pan langmajer, pan Liška s postřelenými liščaty, a tak dále..." dodává přímo Jan Saudek k výběru exponátů.

Při zahájení činnosti galerie byla současně představena nová kniha o tvorbě Jana Saudka. Její autorkou je Sára Saudková, která spravuje archiv Saudkovy fotografické tvorby. Proč dala knize název Pouta lásky?

"Já jsem se nechala vést intuicí, a protože cítím z každé té Janovy fotografie velký náboj lásky, i když ty fotky můžou být velice smutné a dramatické, tak jsou vždycky velice emotivní, a tak jsem zkrátka vzala pomyslnou nit a navlékala ty fotografie jednu vedle druhé na sebe tak, aby vyprávěly jeden velký příběh lásky."

Knih o Saudkovi už vyšlo několik. K nedávné retrospektivní výstavě vydalo nakladatelství Slovart knihu The Best of Jan Saudek, v roce 2005 vydala knihu Saudek Jan - fotograf český znalkyně fotografie Daniela Mrázková. Slovart také vydal zatím největší monografii s lapidárním názvem Saudek, která natolik zaujala vydavatelství Taschen, že ji v pilotním, dvacetitisícovém nákladu distribuuje po celém světě.

Proč rozšiřovat řadu nákladných a drahých publikací o novou knihu? Vysvětluje Saudková:

"V loňském roce jsem si umanula, že chybí ještě jedna kniha, která by ukázala fotografie, které ještě nebyly publikované. A vyhrabala jsem z archivu věci, o kterých možná Jan ani netušil, on už sám nevěděl, kde jsem to mohla najít. Takže v tomto směru je ta kniha unikátní, není to opravdu notorické opakování všech těch známých fotografií, i když jsou tam taky."

Jan Saudek patří mezi nejuznávanější světové fotografy, uvádí Nová encyklopedie výtvarného umění. Jak vidí svůj úspěch v zahraničí Saudek?

"Já jsem jak se říká kontroverzní. I když já si to nemyslím, já se mám za člověka ustáleného, ale jestli jsem považován za kontroverzního ve světě, tak jsou samozřejmě ve světě muzea, třeba Muzeum moderního umění v New Yorku, která by mě nikdy nepřijala. Pro ně jsem zkrátka něco nekvalitního, nebo nevhodného. No a pak jsou zase muzea, Muzeum moderního umění města Paříže, kde tu mou sbírku mají a kde mě vystavili, zdá se že úspěšně. Ale rozhodně nejsem všeobecně přijímán, jako třeba opravdu velcí fotografové, mistr Sudek a František Drtikol. To jsou věci nesporné. Tam není nic, co by provokovalo, dráždilo nebo uráželo."

V současnosti Saudek uzavřel dohodu s Národním divadlem v Praze, že zaznamená jeho divadelní sezonu 2006/2007. Vyfotografuje nejen sto portrétních snímků členů činohry, baletu či opery Národního divadla, ale také například rekvizitáře, garderobiérky a hasiče. Zároveň připravuje, jak už upozornil, knihu portrétů známých českých osobností.