Jeden svět je o lidských právech

V České republice se už po páté promítají filmy o lidských právech. Probíhá totiž festival Jeden svět. Do společnosti Člověk v Tísni, která festival pořádá, přišlo více než osm set filmů z celého světa. Jeden svět přilákal do této chvíle více než 13.000 diváků a návštěvnost je zatím větší než loni.

Jeden svět je o lidských právech

logo společnosti Člověk v tísni při České televizi

Společnost Člověk v tísni je humanitární organizace založená novináři dva roky po listopadovém převratu v roce 1989. Několik válečných novinářů v čele s Jaromírem Štětinou si řekli: utrpení lidí, o kterých píšeme, se nás přímo dotýká a nemůžeme jen přihlížet. A začali pořádat humanitární akce po celém světě. Přitom však nezapomněli, že jsou novináři a o porušování lidských práv, humanitárních katastrofách, o válkách se musí veřejnost dozvědět. Filmový festival Jeden svět je dnes natolik známý, že jeho pořadatelé nemusí už příliš objíždět jiné festivaly, aby získaly filmy, které budou promítat. Do jejich sídla jim zasílají dokumentární snímky novináři, režiséři, dokumentaristé. O čem vypráví? Na to jsem se zeptal Kateřiny Lískové, tiskové mluvčí Člověka v Tísni.

"Jeden svět nabízí filmy, které jsou z válek, z oblastí, kde došlo k humanitárním katastrofám, ve spoustě filmů je vidět hodně zblízka lidské strádání, ale není to zpravodajský hyenismus. Vybíráme dokumenty, které se snaží jít pod povrch, které se snaží najít příčiny toho špatného. Nabízíme i filmy, nebo dokonce jsou to i ty samé snímky, které ukazují, jak si lidé v extrémně těžkých situacích dokázali poradit. Jak se dokázali postavit zlu v tváří v tvář, pomoci lidem, inspirovat ostatní."

Tento ročník festivalu Jeden svět zařadil i novou sekci filmů s názvem hledání identity. Snímky z této oblasti vypráví příběhy jednotlivců, kteří hledají sami sebe, hledají své místo ve společnosti, protože se nějakým způsobem odlišují od ostatních, ať svojí sexuální identitou, nebo je společnost běžně označuje za postižené. Mají tyto filmy za úkol nastavovat zrcadlo společnosti? Proč se mají lidé konfrontovat s filmy, které vypráví o násilí, o porušování lidských práv?

"Takovýto festival je potřeba v každé zemi, ne jen v České republice. I když je pravda, že nám tady chybí více než na západě kvalitní publicistika, která toho hodně dokáže. Jeden svět tu není proto, aby nabídnul jednoduchý návod, co dělat, jak se chovat, co si myslet, ale spíše ukázat jiné způsoby řešení, pohled pod povrch a inspiraci."

Jeden svět je unikátní festival nejen obrovským počtem filmů, ale i počtem míst, kde se promítá. Po celé České republice ve všech krajských městech mohou lidé shlédnout filmy Jednoho světa. Kateřina Lísková dodává:

"Další zajímavá věc je to, že na rozdíl od jiných festivalů u nás rozhoduje o jedné z cen i porota nefilmařská. Právě protože jsme lidsko právní festival, tak každý rok zveme lidi, kteří na vlastní kůži zažili násilí, porušování lidských práv, dokázali se mu postavit, vyrovnat se s ním. Tyto lidi zveme do poroty Rudolfa Vrby, která rozhoduje v kategorii filmů "Máte právo vědět", což je kategorie investigativního dokumentu. Tento rok v této porotě zasednou samé ženy, což je specifikum letošního ročníku, protože hlavní téma je letos problematika ženských práv."

Nemáte v úmyslu tento festival, jakmile skončí tady v republice, tak ho předat dál do zahraničí?

"My už jsme to udělali. Festival Jeden svět má své nápodoby, které často fungují přímo pod jménem Jeden svět, například na Slovensku, v Polsku, ale i v Chorvatsku, v Kosovu, v Bělorusku, tento rok budeme promítat i v Afghánistánu. Takže Jeden Svět se úspěšně šíří a inspiruje podobné aktivity i za hranicemi."

To byla tisková mluvčí Člověka v Tísni. Ředitel Tomáš Pojar má v české společnosti dvě tváře, jak o něm tvrdí zlí jazykové. Jedna se tváří ostře, projevuje se v komentářích v Lidových novinách.V nich tvrdě odmítá pacifisty, kteří během války v Afghánistánu a Iráku demonstrativně protestovali proti vojenské intervenci především Spojených státu. Podle něj měli demokratické státy už dávno řešit mezinárodní situaci. Druhá tvář je taková, že vede nejaktivnější humanitární organizaci v České republice, která vysílá své zástupce a pozorovatele do desítek zemí světa. Jaký význam vidí ve festivalu Jeden svět. V čem má změnit smýšlení lidí.

"V zásadě jsou to filmy z celého světa a o problémech tohoto světa. Jsou to dokumentární filmy, takže obrázek, která tam člověk může vidět, dozvědět se, není krátké, zkratkovité zpravodajství. Proč Jeden svět obecně? Protože jsem se vždycky snažili rozvést debatu na téma lidských práv, konfliktů a situace v těch nejvzdálenějších koutech této zeměkoule a přinášet svědectví, něco jiného než každodenní zpravodajství a proto Jeden svět."

Vzbuzuje tedy Jeden svět nějakou debatu ve společnosti?

"Tak to se strašně těžko říká a hodnotí, na kolik vzbuzuje debatu. Je ale pravda, že o Jeden svět je každý rok větší zájem, narůstá počet lidí, kteří chodí na filmy, debatují, narůstá počet článků a reakcí na ně. Každý rok se o tomto festivalu dozvědělo více lidí v celé republice. Nakolik je ta debata silná a jaký je její dopad, na to nedokáži odpovědět, protože jsem přímo v té organizaci, která Jeden svět pořádá, zaangažovaný. Ale je to těžká otázka i pro lidi stojící mimo."