Jičín a stopy Albrechta z Valdštejna
Jičín obklopuje krásná krajina Českého ráje. Děti mají město spojené s pohádkovou postavou loupežníka Rumcajse, dospělí s vévodou Albrechtem z Valdštejna. Jako památka tu na něj zůstala unikátní stavba Valdštejnská lodžie či lipová alej, největší v Česku.
Největší rozmach zažil Jičín za vlády Albrechta z Valdštejna. Ten z něj učinil centrum svého panství, začal budovat unikátní stavby a razil i své mince. Slibný rozmach však přetrhla vévodova vražda v Chebu. Ale pojďme za začátek, do doby, kdy sem Valštejn přišel. Tohle období připomíná ve zdejším muzeu i jedna písnička. Zpívá se v ní: byla jedna krásná panna, ta ovčáčka milovala.... I když se tu zpívá o ovčákovi, je to příběh Valdštejnovy tety, uvedla Hana Fajstauerová z místního muzea.
"Je to vzpomínka na Elišku Kateřinu Smiřickou. Ona se ke své smůle zamilovala do kováře Jiřího Vágnera a její otec to velmi těžce nesl. Byla uvězněna na Kumburku, na Hrubé Skále a vrátila se roku 1620 do Jičína. Bohužel dvorní rada jí zámek nepřisoudila, dostala ho její sestra Markéta Saloména. Nikdo jí neodpustil flirt s mladým kovářem a Eliška to velmi těžce nesla. Historici si lámou hlavu, jestli to udělala úmyslně nebo z lehkovážnosti. Vzala svíčku a šla do sklepení zámku. Jiskra ze svíčky dopadla na střelný prach a velká část zámecké budovy byla vyhozena do povětří."
Zemřela Eliška Kateřina Smiřická i velká část dvorské komise. Několik měsíců poté získává Jičín Albrecht z Valštejna jako dědictví po své matce Markétě Saloméně. Za jeho vlády začala přeměna dřevěného města na kamenné. Jičín se stal rezidenčním sídlem i hospodářským centrem jeho frýdlantského vévodství. Všude kolem se válčilo, jen Valdštejnovo panství bylo uchráněno. Vévodu tu připomíná řada staveb, třeba letohrádek Valdštejnská lodžie, který volá po velkých investicích na opravu. A bránou právě prochází sám Valdštejn, kterého zaujal fotoaparát.
prohlásil Miroslav Kněbort, jinak dlouholetý představitel Valdštejna. Vévodovo sídlo spojilo dominanty města s jeho okolím. Byl tu zámek, chrám sv. Jakuba Většího a lodžie s parkem Libosadem. A také čtyřřadá lipová alej dlouhá téměř 2 kilometry, prohlásil správce lodžie Petr Kábrt.
"Byly zasazeny najednou, aby vyrůstaly stejně vysoké a veliké. Kdyby to měli dělat obyčejní zahradníci, tak by to trvalo několik let. Vévoda dal povel a na první ránu z děla asi 1800 vojáků vykopalo díry, na druhou ránu z děla zasadili lípy, na třetí ránu zasypali a bylo hotovo."
Ještě dnes má lipová alej asi 900 stromů, což je přírodní rarita. Základní kámen Valdštejnské lodžie byl položen roku 1627, kdy sem přišli známí italští architekti. Ale my už procházíme lodžií a jak dodal Petr Kábrt, pro baroko byla typická elipsa.
"Tato místnost měla být vybavena eliptickým schodištěm až nahoru k vévodově pracovně, případně k proskleným střechám, kde se měly sledovat planety, hvězdy.
Bohužel, jak vidíte, současný stav tomu neodpovídá. K hvězdám je spíše viděti díky tomu, že chybí střešní krytina,"
dodal vévoda. Počátkem 19. století se v letohrádku krátce zastavil císař František I., ale pak následovala devastace. Byl tu sklad stavebnin, byty pro asociální občany. Valdštejnova lodžie se však probouzí k životu. Zdejší sala terrena, stavba, která chránila před sluncem či nepřízní počasí, je téměř stejná jako v Praze ve Valštejnském paláci a obklopuje ji park, dodal správce Petr Kábrt.
"Libosad je úžasný park, který byl původně obehnán zdí. Je složen z pěti teras. V páté části byla velká vodní plocha. Dodnes tam můžete najít pískovcová ostění, kde jedno z ostění je sešikmeno a tak se předpokládá, že se tam plavily vévodovy koně."
Bohužel Libosad protíná už od dob Rakousko-Uherska železnice. Dnes je okolí Valdštejnské lodžie zarostlé stromy, ale v dobách, kdy tu vévoda vládl, byla monumentální stavba vidět zdaleka. Valdštejn také navázal spolupráci s významnými finančníky 17. století. Pozval sem Holanďana Hanse de Viteho a Žida Jakoba Baševiho. Jak uvedla Jindřiška Kracíková, Valdštejn tu razil i své mince.
"Není zřejmě náhodou, že mincovna se nacházela v sousedství domu, který vlastnil Jakob Baševi. Byl prvním Židem, který byl povýšen v rakouské monarchii do šlechtického stavu v roce 1622, což mu potom umožnilo fungovat v konsorcii, které tu razilo mince. Bohužel kvůli tomu, že vzrostly ceny stříbra a chtěli mít nějaké zisky, tak došlo k devalvaci měny o více než 90 procent během jednoho roku, takže to je ten jakoby velký mincovní podvod, který nese v dějinách označení dlouhá mince."
Další ze stavebních dominant Jičína - zdejší zámek - je krytým schodištěm propojen s kostelem sv. Jakuba Většího. Ten Valdštejn zamýšlel dostavět jako biskupskou katedrálu s kopulí a čtyřmi věžemi. Jeho plán dokládají i nedokončené schody do jedné z věží, která už nebyla postavena, dodala Hana Fajstauerová z jičínského muzea.
"Valdštejn si představoval, že z Jičína bude opravdu obrovské monumentální město - budou tady univerzity, biskupství, kláštery. Bohužel téměř 90 procent jeho díla se nepodařilo.
Velice rychle po smrti, bylo to pár dnů, se vydala nařízení o zastavení staveb. To bylo velice striktně nařízeno,"
zamyslel se nad svým smutným osudem Miroslav Kněbort, představitel Valdštejna. I když Valdštejn nemohl realizovat svoji vizi, přesto si město dochovalo svůj krásný historický ráz.
Příspěvek jsme poprvé vysílali 11. června 2010, dnes jste jej mohli slyšet v repríze.
