Jihlava a dokument? Člověk se dozví spoustu věcí...!

Dokumentární film přitahuje svojí syrovostí a nestylizovaností. Oslovuje zejména mladé lidi a diváky, které zajímá současný svět takový, jaký je. Takové názory zachytil Vilém Faltýnek v Jihlavě, kde o víkendu skončil devátý ročník Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů. V následující reportáži uslyšíte hlasy diváků, filmařů a porotců. Co pro ně znamená fenomén dokumentárního filmu?

Francouzský filmový teoretik a publicista Jean-Pierre Rehm a japonská režisérka Naomi Kawaseová, foto: ČTK

Touto znělkou se od úterý do neděle ohlašovaly dokumentární filmy na jihlavském festivalu. Festival vyrostl během svého trvání ze studentské akce v prestižní, uznávanou a respektovanou mezinárodní přehlídku s bohatou účastí zahraničních tvůrců.

Hlavní cenu v sekci Mezi moři získal v Jihlavě maďarský režisér Zsigmond Deszö se snímkem Hlemýždí pevnost. Zvláštní cenu udělila porota rakouskému filmu Darwinova noční můra. Japonská režisérka Naomi Kawase se stala nositelkou Ceny za přínos světové kinematografii. Jak dopadla Česká radost, sekce domácích filmů? Na závěrečném večeru to sdělil jeden z porotců, český básník žijící ve Francii Petr Král.

"Po dlouhém a důkladném jednání, při němž se porotci moc nepřeli, shodli se naopak s radostí na pozoruhodné úrovni představených děl a pocítili jako nikdy obtížnost srovnávat různé poetiky a formáty, se porota rozhodla neudělit hlavní cenu jen jednu, ale udělit hlavních cen šest."

Český exilový režisér Vojtěch Jasný, foto: ČTK

Získaly ji filmy Vierka režiséra Miroslava Janka, Prodáno autorky Lucie Králové, Zdroj Martina Marečka, Soukromé století Jana Šikla a diptych Návrat Jana z pařížského exilu do Prahy v létě 2003, S Janem na Sicílii v létě 2004 režisérky Kateřiny Krusové. Cenu získal také dokument Manželské etudy po 20 letech režisérky Heleny Třeštíkové:

"Tady na jihlavském festivalu je všechno trošku atypické a mně to přišlo jako úžasný nápad a kromě toho všichni ostatní jsou autoři filmů, které se mi hrozně líbily, takže mám pocit, že je to hezké a spravedlivé a byla jsem až trošku dojatá."

"Ne proto, že by nebylo možné vybrat nebo vymyslet si nějakou hierarchii, ale proto, že se nám ji opravdu nechtělo před překvapivou kvalitou letošního výběru tím dál manipulovat. Mysleli jsem si, že ten festival je natolik sympatický a výjimečný sám o sobě, že můžeme učinit i toto výjimečné rozhodnutí," vysvětluje Petr Král.

Na festivalu zastupoval spolu s dalšími - Vojtěchem Jasným, Janou Bokovou, Václavem Reischlem, Ivanem Fílou atd. - české umělce tvořící po emigraci v zahraničí. Jejich dílu věnovali organizátoři zvláštní sekci.

Štěpán Benda představil a komentoval tvorbu světoznámého Jeana-Luc Godarda, na jehož filmu Německo v roce 90 v emigraci spolupracoval.

"Jsem tady často uváděn jako kameraman Godarda, což je teda strašná drzost, to musím říct, protože každý, kdo ví, jak Godard pracuje, ví, že Godard je kameraman sám. velice dobrý, i technicky velice zdatný, to znamená já jsem byl jeho asistent."

"Přesně takhle to zní, když profesionáloví, režiséři a producenti z východoevropských zemí přijedou do Jihlavy, aby nabídli západoevropským producentům svoje náměty na dokumentární filmy, které, jak doufáme, budou natočeny v následujících dvou letech."

Máte představu o tom, jaká je úspěšnost zde dojednaných kontraktů?

"Tento rok promítáme 3 úspěšné filmy, které se představily v posledních dvou letech, nicméně podepsané koprodukční smlouvy se těžce dohledávají, nicméně myslím, že ve výsledku to bude 50 procent,"

vysvětluje Ivana Miloševičová z Institutu dokumentárního filmu, který v Jihlavě pořádá burzu námětů s názvem East Silver.

"Třeba se nám teď hodně líbil Formanův film Desetiboj, Hodně se nám líbil i Zdroj o tom, jak jsou zneužívány nerostné zdroje v Ázerbajdžánu..."

"Já jsem tady poprvé a líbí se mi to moc. Třeba včera se mi líbilo to One love o těch rastafariánech, to bylo moc hezký..."

"Já jsem tady od středy, já jsem rád, že se tady propašovává trochu avantgardního žánru."

"Mě zajímá nová česká tvorba, i když je pak třeba možné ji trochu vidět v kinech. Zajímají mě politická témata."

"Je to úplně něco jiného, než jít do kina na hrané filmy, protože se tím člověk dozví spoustu věcí..."

Režisérka Helena Třeštíková učí na pražské FAMU. Jak si ona vysvětluje zájem mladých lidí o dokument?

"Myslím, že dokument je dnes vnímán jako něco trochu mimo oficiální struktury a to vždycky mladé lidi láká. Já se této pověsti nebráním a mám z toho radost."

Petr Král: "Je to nesmírně sympatický jev, který má pro mě určité tajemství. Nechtěl bych k němu nacházet jenom sociologický klíč, ale patrně, řeknu to bonmotem, mladí lidé mají smysl pro tajemství. Ještě. Ještě nejsou natolik unavení, jsou zvědaví a dokument v každém případě zvědavosti na svět odpovídá. Ať už se zajímáte o to, jak funguje politika, nebo ať vás zajímá tajemství lidských tváří."