Kalendárium
Kalendárium připomene třeba malířské začátky Kamila Lhotáka nebo osudy královny Elišky Rejčky.
Obrazy Kamila Lhotáka jsou nepřehlédnutelné a také nezaměnitelné, létají na nich balóny, jezdí kola, motocykly i automobily jako z filmů pro pamětníky. Jejich autor byl ale pro rozhlasové redaktory tvrdý oříšek, malíř měl podle něj malovat a to by mělo úplně stačit. Nakonec se ale v roce 1987 nechal přemluvit a zavzpomínal na své dětství.
"Já jsem totiž odmalička byl velice náchylný k malířství, teda ke kreslení, celé dny jsem pročmáral, ještě než jsem chodil do školy. Potom jsem chodil do klasického gymnázia, což je už dneska rarita, to znamená, že jsem měl latinu a řečtinu. Latinu každý den a řečtinu asi čtyřikrát týdně. Tu řečtinu jsem neměl rád, z ní jsem taky i propadal, ale z latiny jsem byl dobrej...ještě umím. A s tím kreslením, no, viděl jsem tužku a začal jsem kreslit. Ono to je tak u všech, ledaže by někdo byl k tomu nucen, ale to pochybuju. I když snad asi taky jsou takoví šprtáci, ze kterých chtějí mít rodiče génia. Mě rodiče nijak neovlivňovali. Můj otec byl univerzitní profesor farmakologie na Karlově univerzitě, zemřel ale bohužel ve 42 letech, velice mladej. Zato matka se dožila 92 let, ta si na světě užila. Já nemám žádný sourozence, ale zato jsem vždycky měl dost kamarádů, ono je to možná lepší.
Moje matka byla na výstavy velice udělaná a já jsem k tomu měl náklonnost, mě se to líbilo, chodit na výstavy a pozorovat obrazy. Nebyl jsem k tomu nucen, dělal jsem to spontánně. Můj dědeček byl malíř pokojů, ten teda maloval, znám jeho výtvory, bylo to primitivní, ale nadání měl, to je marný."
Malíř a grafik Kamil Lhoták zemřel 22. října 1990.
