V devatenácti se stala podruhé vdovou. Pro klášter v Brně nechala Eliška Rejčka vytvořit vzácné rukopisy
Královna Eliška Rejčka založila před 700 lety klášter na Starém Brně. Nechala kvůli tomu zhotovit na své náklady výpravné rukopisy a věnovala je konventu cisterciaček. Teď jsou rukopisy na jednom místě po 250 letech. Jaký byl osud Elišky Rejčky, která se už v 19 letech stala podruhé vdovou? Co na její vztah s ženatým Jindřichem z Lipé říkala česká středověká společnost?
Rukopisy budou na Špilberku od 1. června do 20. srpna součástí výstavy Eliška Rejčka: Dar středověku. Po zrušení kláštera Josefem II. se část rukopisů dostala do Rakouské národní knihovny. Jejich příjezd do Brna provázela velká bezpečnostní opatření.
"To, že se nám podařilo z Rakouské národní knihovny rukopisy do Brna zapůjčit, je opravdu malý muzeální poklad. Logistika byla velmi složitá, protože kromě čtyř rukopisů z Vídně, které byly klimatizovány i po cestě, zapůjčujeme další dva z Rajhradu a jeden z brněnského archivu," připomněl ředitel Muzea města Brna Zbyněk Šolc.
Bedna s artefakty vážila téměř sto kilo. Sedm rukopisů se sešlo dohromady po téměř 250 letech. Uložení rukopisů musí splňovat přísné podmínky. Ideální teplota 22 stupňů Celsia.
"Dvacet čtyři hodin denně ostraha. Museli jsme zatemnit, tedy absolutní tma. Tam nesmí být denní svit. To jsme všechno museli rakouské straně potvrdit, že splňujeme."
Dalším unikátním exponátem bude restaurovaný model baziliky Nanebevzetí Panny Marie, která je součástí starobrněnského kláštera. Dřevěný artefakt možná býval součástí sochy představující Elišku Rejčku. Klečící královna měla model kostela na rukou, ale figura se nedochovala.
Poprvé se vdávala ve dvanácti letech
Kdo byla Eliška (Alžběta) Rejčka, nebo také Richenza? Byla dcerou polského krále a už ve svých dvanácti letech se provdala za ovdovělého a nemocného Přemyslovce Václava II. Porodila mu dceru a v sedmnácti se z ní stala poprvé vdova.
Na český trůn usedla znovu jako manželka Rudolfa Habsburského. Ten zemřel v 26 letech při obléhání Horažďovic na úplavici a po roce manželství tak v devatenácti letech byla Eliška Rejčka podruhé vdovou.
I poté si uchovala vliv a postavení. Manželé jí věnovali pět českých měst. Eliška Rejčka se pak stala životní partnerkou mocného šlechtice Jindřicha z Lipé, uvedla historička Eva Doležalová.
"Pravděpodobně se jednalo o oboustranné vzplanutí, možná dokonce i lásku na první pohled, protože Eliška Rejčka už byla ze středověkého pohledu zralou ženou, když se s Jindřichem z Lipé znovu setkala, ale on byl ženatým mužem, měl až sedm dětí. Či-li nastává etapa, se kterou si česká spolčenost 14. století neuměla dost poradit, protože tady vlastně před zraky všech existoval mimomanželský poměr vdovy po dvou králích a Jindřicha z Lipé, předního českého šlechtice a vykonavatele dvou nejvyšších královských úřadů."
Eliška Rejčka byla osudovou ženou
Posledních zhruba 15 let strávila Eliška v Brně. Tehdy vznikly i ony vzácné rukopisy, které jsou mimořádnou ukázkou gotické knižní malby. Eliška Rejčka přežila o šest let i Jindřicha z Lipé.
Zemřela roku 1335. Dožila se 47 let a byla pochovaná pod podlahou v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně na nejčestnějším místě před hlavním oltářem. Místo je označené dlaždicí s písmenem E. Můžeme nazvat Elišku Rejčku osudovou ženou?
"Je to fatální žena, která boří středověký mýtus o manželkách čekajících na své muže, o ženách, které jen trpně přihlížejí svým osudům. Právě ona prokázala, že je to žena podnikatelka, a úspěšná podnikatelka, žena zakladatelka a žena, která dokáže žít mimo obvyklé konvence. Už jen ten vztah s Jindřichem z Lipé prokázal, že byla schopná si prosadit právo na své štěstí, navzdory tomu, co si o ní a o Jindřichu z Lipé česká středověká společnost myslela," dodala historička Eva Doležalová.
