Kalendárium
Sedmdesáté výročí úmrtí Karla Čapka by sice správně do tohoto kalendária spadat nemělo, nicméně pro tentokrát uděláme výjimku. Nezapomeneme ani na jiná významná jubilea už téměř uplynulého týdne.
Na Boží hod roku 1938 zemřel spisovatel Karel Čapek. Události, které provázely poslední období jeho života jsou obecně známé - podepsání mnichovské dohody a stále se zvyšující hrozba ze strany nacistického Německa, kampaň proti Čapkově osobě o tom všem už bylo popsáno mnoho stran. O samotném autorovi se dlouhá léta psát nesmělo. První zákazy přišly pochopitelně záhy po vzniku Protektorátu. Za války byl pak Čapek zakázaným tématem, popisuje Jakub Končelík z Fakulty sociálních věd UK.
"Tam je hezký příklad z toho počátečního období války, kdy německý úředník na tiskové poradě vytýká novinářům, že psali o uvedení Čapkovy hry Loupežník, přestože je Čapek zakázaný. Říká jim: No, pánové, vy jste to pojali tak, že jste tu recenzi napsali a nezmínili jste autora, dobře, pokynu jste vyhověli, ale to není princip, to není jádro. O Čapkovi se prostě psát nebude, i když ho nezmíníte."
O čem všem se za nacistické okupace nemohlo psát a vysílat bude Jakub Končelík vyprávět v některých příštích Historických obzorech.
Před 175 lety vyšlo první číslo Kwětů českých, redigoval je Josef Kajetán Tyl, který v nich zveřejňoval i své povídky. Nezapomínal ale ani na jiné autory, i jim dával prostor v časopise, jehož název se postupně změnil na Květy.
Raisovi Zapadlí vlastenci jsou oblíbeným slovním spojením učebnic češtiny. Zda by se mezi školáky ale našel někdo, kdo je skutečně četl, je otázka. Kromě Zapadlých vlastenců je Rais autorem celé řady dalších děl, vyniká mezi nimi např. tragický Kalibův zločin. Karel Václav Rais byl člověk velmi laskavý a měl rád děti. Alespoň tak na něj v roce 1937 vzpomínala jeho dcera.
"Když jsem byla malá holčička, měli jsme s tatínkem dvě společné velké lásky. První: louky plné jarních kytiček, jež svítily žlutí pampelišek, pryskyřníků a blatouchů. A druhou pak loutkové divadélko. Ach, když si vzpomenu, jak mi náš tatínek hrával divadlo. Bývalo to v zimě, když se šeřilo, sněhem bylo bílo a měsíc svítil jako ocel. Všichni jsme poslouchali, i můj kocour, černý jako noc. Princezna slovíčka něžně ukrajovala jako máslo, kmotr Škrhola jadrně vykládal, kašpárek byl chlapík mazaný, čert bručel, že z něho byl strach, a princ, který princeznu vysvobodil, byl ušlechtilý a statečný. Náš tatínek uměl hrát divadlo, že se vypovědět nedá, a rád nás měl, že se zapomenout nedá."
Karel Václav Rais se narodil 4. ledna 1859 v Bělohradě.
1. leden je spojen s mnoha událostmi, které více či méně zasáhly do dějin, a tak jen namátkou:
Na začátku roku 1334 udělil král Jan Lucemburský svému synu Karlovi titul markraběte moravského. V roce 1861 vyšlo první číslo budoucího významného periodika Národních listů. Na Nový rok 1949 začal platit zákon o krajském zřízení. A 1. ledna 1989 vstoupilo Československo do posledního roku pod vládou komunistické strany.
