Kalendárium

Cyril Chramosta, foto: ČTK
0:00
/
0:00

V kalendáriu bude tentokrát řeč o jedné osudové "neosmičce", o 100. výročí narození malíře Cyrila Chramosty nebo o Františku Ladislavu Čelakovském.

Cyril Chramosta, foto z roku 1988: ČTK
Před sto lety se v Husinci narodil malíř a grafik Cyril Chramosta. Inspiraci pro svou tvorbu často a rád čerpal v námětech z rodného kraje - zachytil krásy jihočeské krajiny i tradiční lidové slavnosti. V roce 1978 vzpomínal v Československém rozhlase na své malířské začátky.

"Malování byl zřejmě můj životní úděl. Již v obecné škole v Husinci jsem měl nepříjemnosti s panem učitelem, který volal mého otce do školy a říkal mu: ´Toho vašeho Cyrila musíte pořádně seřezat, poněvadž počty mu nejdou, ale lupánky, ty maluje bezvadně.´Samosebou otec přišle domů a říkal: ´Hele, kluku, já ti to malování zatrhnu, protože ty se vůbec neučíš, pan řídící si na tebe stěžoval.´ Otec mého otce, děda Chramostů, byl takový všestranný řemeslník např. spravoval hodiny na věži, holil lidi, byl schwarzenbergský hajný, letoval hrnce, lidem opravil všechno možné a co hlavně dělal: když přišel masopust, tak děda vždycky sestavil nádherné maškary v Husinci, které byly pověstné v celém kraji. A děda mě v tom malování podporoval. Občas mi dal nějakou barevnou tužtičku a papírek, takže já, co jsem doma nesměl, tak jsem dělal tajně u dědy. S dědou jsem chodil samozřejmě tajně opravovat hodiny nahoru na věž. Tam jsem s ním seděl třeba půl dne, protože ty hodiny, když chtěl spravit, tak musel sledovat jejich chod. V obecné škole jsem se stal slavným, myslím tím kreslením, ne těmi počty."

Malováním byl znám i později na gymnáziu. A profesoři kreslení si ho brzy všimli.

"Každý rok se vystavovalo v kreslírně a já vždycky dostal čelo kreslírny pro moje obrázky. Jelikož profesoři zjistili, že celkem mně to malování dobře jde, tak samozřejmě, že se přimlouvali i u druhých profesorů za můj prospěch. Protože já jsem třeba dobře plaval v latině, jakože mi to moc nešlo, ale zachraňovali mě ti páni profesoři."


4. srpen 1306 patří mezi osudová data českých dějin. Nikdy neobjasněná vražda posledního žijícího mužského příslušníka vládnoucího rodu Václava III., uvrhla zemi do zmatků. Kdo a proč jej nechal onoho horkého srpnového dne v Olomouci zavraždit se nikdy nepodařilo zjistit, i když podezřelých bylo mnoho. Přemyslovci, jediná domácí dynastie, vládli v Čechách více než 4 století, sedm jejich příslušníků mělo královský titul. Václav II. získal i polskou korunu a Václav III. byl králem českým, polským a uherským. Hlavní linie rodu vymřela tedy po meči na začátku 14. století, ale potomci levobočků krále Přemysla Otakara II., tzv. opavští Přemyslovci, vládli v části Slezska až do 16.století.


5. srpna 1852 zemřel v Praze František Ladislav Čelakovský. Básník a překladatel proslul zejména dvěma díly inspirovanými lidovou poezií: Ohlas písní ruských a Ohlas písní českých. Do literatury vstoupil nejen jako autor. Stal se také hrdinou románu Guvernantka, za který získal Vladimír Macura v roce 1998 Státní cenu za literaturu.