Kam zmizelo Denisovo nádraží?

Denisovo nádraží, foto: ČTK
0:00
/
0:00

Nejsme k českým dějinám nevděční? Kam třeba z Prahy zmizelo Denisovo nádraží, kterému se "důvěrně"říkalo Deniska?

Denisovo nádraží,  foto: ČTK
Sorbonnský profesor Ernest Denis byl ve své době zcela netypický Francouz. Nejen proto, že na Sorbonně se díky jeho iniciativě začal učit čeština i dějiny českého národa. Profesor Denis, dítě z početné rodiny, se od většiny svých francouzských univerzitních kolegů v tehdy silně katolické Francii lišil i tím, že byl hluboce věřící protestant, což vedlo k tomu, že jeho francouzský pohled na české dějiny byl vstřícný nejen pro Jana Ámose Komenského, ale i vůči Janu Husovi a době Jana Žižky z Trocnova.

Co s tím má do činění v Praze zmizelé nádraží?

Jmenovalo se totiž po něm. Tehdy komunistická Praha ho nejdříve přejmenovala na Těšnov, než pak úplně zmizelo. Profesor Ernest Denis, přítel Palackého, Masaryka i Beneše, už v roce 1915 začal v Paříži francouzsky vydávat historický časopis La Nation Tchéque - Český národ. První Československá republika se mu odvděčila tím, že v pařížské ulici Michelet vedle Lucemburské zahrady mu 2. prosince 1920 koupila dům číslo 9, kde dodnes sídlí Slovanský institut a jeho knihovna, kde pan profesor Peška, přesvědčený benešovec, který z Čech odešel po roce 1948, udržoval ve francouzském povědomí paměť svobodného Československa po celou dobu komunistické nadvlády nad Prahou.

Čech si v Paříži místo nádraží, které zmizelo, může osvěžit paměť návštěvou malého hřbitůvku městečka Soe, pár desítek metrů od stanice rychlometra Robinson. Nemůžete se splést, je to konečná. Dnes hrobka pana profesora, kterou od února 1948 až do roku 1990 (s malou přestávkou v roce 1968) žádný český oficiál nenavštívil, má od letošního roku novou pamětní desku a na hřbitově je už zase často slyšet i čeština.