Karel Kuna: Obracečů not je víc, než se zdá
V průběhu posledních měsíců se v české literatuře objevují zajímavé práce mladých debutujících autorů. V Knihovničce se Vám je snažíme vedle nových knih zavedených autorů co nejpravidelněji představovat. Do dnešního vydání připravil Vilém Faltýnek portrét Karla Kuny, autora povídkového souboru Cesta do Malšic.
"Autobiografické to samozřejmě do jisté míry je, protože to vychází z mách pocitů. Často ani ne příhod, ty konkrétní děje, zápletky, jsou často smíchané z mých nebo jsou to fantazijní dořečení něčeho, co se stalo v náznaku. Po dějové stránce je to daleko od autobiografie. Pokud jde o pocit: tam jsou často ti obraceči not, sběrači míčků, lidi, kteří mají pocit, že jsou ti třetí. To znám, ale znám ten pocit i od lidí, které mám rád. A zajímá mě to. Zajímají mě lidé, kteří nejsou se společností úplně srovnaní, v tom smyslu, že nedrží opratě. Nějakým způsobem se vysmekají. Nejsou třeba vysloveně pod koly, ale padají z kozlíku."
Je to pro dnešní dobu důležité téma?
"Ano, myslím, že těch lidí je hodně, víc, než se zdá. Tím pádem je to dokonce možná téma většiny. Akorát že ta většina se ve skutečnosti tváří, že na tom kozlíku sedí pevně. Proto je důležité nahlédnout za to zdání, že věci řídí. Lidi, kteří sedí rovně, jsou nezajímaví, vlastně nevím, co s nimi. Pro mně i pro povídku začíná být zajímavé, když z toho kozlíku spadnou - tam se něco začíná dít. Staví se v hospodě u cesty? Poběží za kočárem? Budou stopovat?"
Mimochodem, zmíněná hospoda je častým dějištěm Kunových povídek. On sám se ale brání hledat v tom hlubší význam. Nechce být žánrovým vypravěčem. Od popisu reality naopak často uniká do fantazií, kde se reálné prvky přeskupují v nových souvislostech.
"Já mám pocit, že za tou v uvozovkách běžnou realitou se odehrávají věci, že ten svět nejen že má spoustu stran ale dá se prohlédnout až kdoví kam. Každá situace, každá banalita může být bránou do úžasně zajímavých světů. Jde jen o to být v tu chvíli dostatečně vnímavý a disponovaný."
Jaká je tvoje představa budoucnosti? Jsi ochoten vydat se do těch drsných vod, kdy psaní bude obživou?
"Já si tohle u sebe moc představit neumím. Moje budoucnost je v tom, že bych chtěl napsat další knížku, napsat novelku, zkusit ji vydat, a pak by se vidělo. Já má představu, že bych se snažil víc tu knihu propagovat, identifikovat se s ní, udělat třeba sérii autorských čtení. Do těch drsných vod... Zatím se vydávám tímto směrem a zatím jsem žádné nepříjemné tlaky nezaznamenal. Až budou, tak uvidím. Zatím je to myslím hodně hypotetické. Co budu dělat, až budu mít stotisícové náklady, tím se opravdu nezabývám... Tenhle problém budu řešit, až nastane!"
Kunův debut vyvolal překvapivě výrazný ohlas kritiky. "Kniha šestadvaceti povídek třiaatřicetiletého Karla Kuny výtečně začíná, o něco hůře pokračuje a výborně končí," napsal v časopise Týden Josef Chuchma. Také kritik Radim Kopáč z Práva si všímá ve své jinak pochvalné recenzi, že "některé z Kunových próz mají charakter narychlo nahozených a záhy blednoucích impresí". Podle Chuchmy ale těch několik nejlepších by nesmělo chybět v případné antologii českých povídek posledních let. "V nich Karel Kuna překročil impresivní obrázkářství, je konkrétní v popisech, přesný v pozorováních, přiléhavý v charakterizacích, trefný v konstatacích," soudí Chuchma. Podle Kopáče spojuje hrdiny povídek tendence k poetizaci skutečnosti, k básnické senzitivitě, sympatie k svobodomyslnosti a živelnosti. A třeba i ochota přiznat, že rubem touhy může být "ukrutná samota".
