Karel Valter není ani v krajinkách konvenční
"Domnívám se, že jedním z doprovázejících prvků, který souvisí s hledáním nového, je schopnost divit se," prohlásil v roce 1980, ve svých jedenasedmdesáti letech, výtvarník Karel Valter. V těchto dnech představuje tvorbu umělce, který žije a pracuje v Táboře, Galerie České pojišťovny v Praze.
Dnes pětadevadesátiletý rodák z Českých Budějovic, malíř a grafik Karel Valter byl ve třicátých letech členem jihočeské umělecké skupiny Linie. Tato skupina navazovala na český poetismus i na některé podněty surrealismu. To je první z etap jeho tvorby, kdy přesáhl význam regionu. Toto umělcovo období představuje kurátor výstavy David Korecký unikátními několikasnímkovými fotografickými kompozicemi:
"Ty fotografie jsou v podstatě kontaktní zvětšeniny, jsou to sekvence dvou, tří až pěti obrázků, dopředu komponované, vlastně je to víc záběrů nasnímaných za sebou. Čistota, jednoduchost a přímočarostž těchto snímků je unikátní, nikdo takové fotky nedělal. Je to průkopnický počin v oblasti konceptuálního umění," uvedl Korecký.
Podle teoretika Jiřího Valocha je druhou významnou kapitolou tvorby Karla Valtera nekonvenční krajinomalba, které se začíná věnovat v 50. a 60. letech. Kurátor probíhající výstavy doplňuje: "Karel Valter je vlastně fenomén. Narodil se v roce 1909, je to velmi skromný člověk, dalo by se říct regionální umělec v tom smyslu, že jeho výstavy nikdy neputovaly po světě. Ale u nás v Čechách je významný a fenomenální tím, že v každé době, kdy tvořil - a tvoří do dneška - tvořil progresivním způsobem. Nikdy neudělal něco klasického nebo tradičního na tu dobu, kdy to dělal. ve 30. letech byl plně v kontaktu s avantgardou, po válce se věnoval hlavně malbě olejem a určité konceptuální a abstraktní prvky si uchopval, pořád je přetvářel. Nikdy to nebyla klasická krajinka, jakou známe z minulého, vlastně dnes už předminulého století."
Na pražské výstavě máme možnost setkat Valtrovými kresbami, které tvoří mezistupeň mezi jeho pověstnými náčrtníky, do nichž si zaznamenával postřehy a nápady z přírody a výslednou ateliérovou malbou na plátně.
"Dříve jsem maloval tváří v tvář přírodě. Postupně jsem tento způsob opustil a zůstal při náčrtníku. Tak se obraz stává souborem zážitků, které mi náčrtník napoví," cituje životopisný katalog z roku 1991 Karla Valtera. "Říkám příroda, čímž myslím víc než samotnou krajinu, neboť tím se dotýkám všech mně pochopitelných i nepochopitelných vnitřních vztahů, které jsou v přírodě ukryté, jsou hlouběji vsazené a dávají bohatší odpověď na náš život, jeho hodnotu a jeho tajemnost. A ta má nejblíže k poetisaci veškerého dění, jemuž jsem při svých toulkách přírodou vždy podlehl."
