Pixely a poetika. Můžeme ještě věřit fotografii? Výstava Českých center o pravdě ve fotografii
Česká centra představí ve světových metropolích projekt Pixely a poetika, který propojuje českou fotografickou modernu, zosobněnou Josefem Sudkem a Jaromírem Funkem, s vizuální tvorbou současných autorů. Hlavním tématem je zobrazování reality.
Právě v těchto dnech se na facebooku objevila Zlatá ulička na Pražském hradě se spoustou sněhu. A v komentářích fotografie, jak to vypadalo doopravdy. Panuje představa, že obrazová manipulace začala až s nástupem photoshopu na konci 80. let. Výstava si klade otázku, jestli lze fotografii ještě věřit, či zda jí šlo věřit i v minulosti.
Současné nové nástroje, jako jsou třeba generativní algoritmy nebo neuronové sítě, umožňují vytvářet fotorealistické obrazy, které nevycházejí z žádného kontaktu s realitou. A to začíná vyvolávat pochybnosti o důvěryhodnosti obrazů, vysvětluje kurátorka Johana Rittmeyer.
"Ptám se, jakou roli hraje pravda ve fotografii, protože Josef Sudek i Jaromír Funke, klíčové postavy české meziválečné moderny, tvořili ve stejné době. Často se věnovali podobným tématům, používali stejné médium, ale jejich přístup ke skutečnosti a pravdě byl velmi odlišný. Zároveň oba poukazují, že manipulace ve fotografii nemusí být nějaký klam, ale může to být prostředek výtvarného vyjádření. Jaromír Funke a jeho zátiší, které na té výstavě představuji, nejsou pouhými záznamy skutečnosti, ale pečlivě konstruovanými obrazy. Pomocí stínů a přesné kompozice přetvářel realitu. Josef Sudek má trošku jiný přístup. On hodně pracoval s atmosférou, tichem, mlhou, světlem. Ty jeho fotografie jsou vlastně takové lyrické záznamy nálad a světelných proměn. Také se nejedná o nějaký objektivní záznam reality."
Jako první uvidí výstavu v Londýně
Naproti známým fotografům stojí na výstavě současní čeští umělci, kteří využívají digitální přístupy a umělou inteligenci či generativní sítě. Projekt tak zkoumá technologický vývoj fotografie, ale zároveň i jak se proměňuje či neproměňuje jejich vztah ke skutečnosti a pravdě.
"Já jsem hledala umělce, kteří pracují s fotografií i těmi nástroji umělé inteligence. Jedná se o Barboru Trnkovou, Lenku Hámošovou a potom autorské duo Ampersand, které tvoří také Barbora Trnková, Tomáš Javůrek. Umělců, kteří pracují s umělou inteligencí, je velké množství, ale přímo pro tento projekt jsem výběr opravdu zúžila na tyto tři autory."
Aby se výstava mohla přizpůsobit různým prostorům Českých center, má i variabilní uspořádání.
"Rozhodli jsme se klasické černobílé fotografie Josefa Sudka a Jaromíra Funkeho vystavit velmi klasickým stylem v černých dřevěných rámech instalované přímo na stěny. A ty současné autory zasadit do architektury experimentálním stylem."
Jak dodala kurátorka Johana Rittmeyer, již brzy zahajuje výstava „Pixely a poetika“ v Londýně. Pak je na řadě Paříž, Frankfurt, Bělehrad a New York. O dalších městech se jedná.
