Kde domov můj, Svatováclavský chorál a další „hymny“
28. září si připomínáme svátek českého patrona svatého Václava, Den české státnosti. Hudební neděle Radia Praha se bude věnovat jednomu ze státních symbolů - hymně. Neuslyšíte ale jen oficiální českou hymnu, podíváme se také do historie a poslechneme si skladby, které její funkci více či méně plnily v minulosti.
Nejstarší dochovaná zmínka o písni prý pochází z poloviny 11. století, nicméně ona samotná je starší, o čemž svědčí i staroslověnská slova v textu a také ono tajemné a snad až výhružné krleš - zkomolenina - nebo chcete-li verze, Kyrie eleison, tedy zvolání Pane, smiluj se. Jejího autora neznáme, podle tradice bývá někdy připisována dalšímu patronu českých zemí - svatému Vojtěchovi. Máme-li se zabývat písněmi, které se dají v moderní terminologii označit jako "česká hymna", právě ona nemůže chybět. O tom, jak významné místo v české historii zaujímá, svědčí i její pozdější úpravy, kdy se stala inspirací třeba pro díla Antonína Dvořáka nebo Leoše Janáčka.
Původně měl chorál zřejmě tři sloky, postupně pak byly přidávány další. Jeho smysl se ale neměnil. Stále šlo o prosbu věřících, kteří se s nadějí obracejí k patronovi české země o pomoc a ochranu. Jako hymna byl vnímán po dlouhou dobu a v období vzniku samostatného Československa se o jeho oficiálním uznání vedly vážné debaty. Také svatováclavský chorál ožil v dílech pozdějších autorů, dílo Meditace na svatováclavský chorál složil Josef Suk.
Stejně jako předchozí písně, i husitský chorál inspiroval řadu hudebníků a nejen skladatelů vážné hudby. Téma zpracoval ve svém cyklu Má vlast i Bedřich Smetana.
Poprvé se píseň objevila před 180 lety ve frašce s názvem Fidlovačka, pod kterou byl podepsán někdejší "miláček národa" Josef Kajetán Tyl spolu s Františkem Škroupem jako autorem hudby. O čem hra vlastně vůbec byla, ví dnes už jen málokdo. My kvůli tomu nahlédneme do publikace Kde domov můj - Státní hymna České republiky v proměnách doby, na které se autorsky podílela Markéta Kabelková:
"Základem děje je milostná zápletka, ozvláštněná nezbytnými intrikami. Neteř poněmčené vdovy Mastílkové Lidunka miluje Jeníka, syna pražského měšťana a ševce Kroutila, který je pravověrný Čech. Mastílkouvá ani Kroutil nechtějí ale o svatbě ani slyšet. Na scéně se objevuje pražský švihák Dudéc (rozuměj Dudek), který by sňatkem s Lidunkou vyřešil své finanční problémy. Na slavnosti Fidlovačka se ale ukáže, že Dudéc je sňatkový podvodník, neboť zároveň vyznal lásku hospodyni vdovy Mastílkové. Pod tlakem konfrontace vdova uzná kvality Jeníka Kroutila a obrátí se i na český jazyk."
Není se asi co divit, že Fidlovačka se mnoha repríz nedočkala, přesněji řečeno, dočkala se reprízy pouze jedné. Nicméně Škroupova Píseň Kde domov můj, kterou v ní zpíval slepý houslista Mareš, ale zůstala a stávala se stále oblíbenější. Zpívala se při národních slavnostech, při kladení základních kamenů Národního divadla, při táborech lidu...Když pak v roce 1918 vznikla samostatná československá republika, stala se oficiálně její národní hymnou. Neoficiálně jí už byla dávno.
K české části hymny byla po vzniku Československa připojena také hymna slovenská - píseň Nad Tatrou sa blýská. Ještě dnes, po více než dvaceti letech samostatnosti, se mnozí po slovech "země česká, domov můj" nadechují a mají pocit, že hymně zkrátka něco chybí.
Mluvíme-li o písních, které si lidé tak oblíbili, že je s větší či menší nadsázkou můžeme postavit skoro na stejné místo jako národní hymnu, nemůžeme vynechat ještě jednu skladbu. Mnohokrát ji zmiňovali pamětníci v souvislosti s těžkým obdobím protektorátu. Její autor dobu okupace nepřežil, jeho tragický osud jí přidal na naléhavosti. Řeč je o Karlu Hašlerovi a Písničce české. Dalo by se jí vytknout ledacos, nicméně v době nacistické okupace svou sílu bezpochyby měla.
Vraťme se ale k oficiální a jediné hymně, k písni Kde domov můj. To, že se stala národní hymnou, nebylo nikdy úplně jednoznačně přijato. Už za první republiky se ozvaly hlasy, že měla být vybrána jiná píseň. Nejčastěji bylo v této souvislosti zmiňováno dílo Bedřicha Smetany. Výhrady byly i proto, že ve státě žila početná německá menšina, které píseň Kde domov můj asi mnoho neříkala. I dnes se objevují názory, že by se více hodily jiné písně. Tradičnější jako Svatý Václave nebo bojovnější jako Ktož sú boží bojovníci. A především prý méně sentimentální a bolestínské. Nicméně ať už se mezi Čechy objevují ti, kterým se hymna nezamlouvá nebo ti, kteří její slova a melodii dokonce ani neznají, stále je však převaha těch, kteří si při slavnostních příležitostech slova "Kde domov můj" zazpívají rádi a často dokonce s hrdostí.
