Marie Doležalová, Petr Stančík nebo Olga Stehlíková, to jsou někteří noví držitelé cen Magnesia Litera za rok 2014. Knihou roku se stal Básník: Román o Ivanu Blatném Martina Reinera. A právě Martin Reiner bude hovořit i v kulturní rubrice.
Martin Reiner, foto: ČTK
Román o Ivanu Blatném vyšel v loňském roce v nakladatelství Torst, vzbudil velkou pozornost a o jeho případném vítězství se hovořilo dlouho. "Byl jsem na připravený, že bych to mohl vyhrát, ale snažil jsem se vytvořit si v sobě obranné pásmo, kdybych to nedostal, tak abych se tam z toho nehroutil. Ono každý raději vyhraje, než prohraje, takže jsem si to držel od těla a pak jsem byl rád,"říká Martin Reiner a doplňuje, že v případě Básníka se rozhodně nejedná o jeho první prózu: "Já jsem v roce 1998 vydal takovou novelu, prozaický text, který se jmenuje Lázně. Na román je ale trochu krátký, tak tomu říkám novela. O něco delší, a řekl bych i koncepcí román, už je kniha Lucka, Maceška a já, která vyšla v roce 2009 a byla také nominována na Magnesii Literu, ale nezískala ji. Takže já už jsem tam jednou takhle seděl a napjatě očekával. Tohle je můj třetí román a moje dvanáctá kniha. Můžu ale říct, že všech dvanáct knih by tloušťkou vydalo za tuhle jednu. Já nepíšu tlusté knihy, ale ten Blatný si o to nějak řekl."
Narážky na obsáhlost románu nejsou bezpředmětné, někoho kniha vyděsí, někoho naopak potěší, protože doufá, že bude mít dlouho co číst. Není to ale tak úplně pravda, mně to trvalo pouze 4 dny. A další časový údaj, ten objevil v médiích: Martin Reiner se životu Ivana Blatného věnoval 30 let:
Martin Reiner, foto: ČTK
"Těch třicet let jsem se samozřejmě tomu nevěnoval v tahu. V novinách se občas nějaká věc zkomolí, zní to atraktivně a ostatní to přebírají. Je to tak, že já jsem se s tím jménem poprvé setkal v roce 1986, takže příští rok to bude opravdu třicet let. Měl jsem pak asi tříleté intenzivní období, které vyvrcholilo tím, že ještě před listopadem 1989 jsem měl v jednom takovém brněnském klubu velikou tříhodinovou přednášku o vlastně tehdy zakázaném autorovi. Po listopadu jsem byl považován za znalce, takže jsem dělal televizní scénář o Blatném a takové věci. Pak se ten hlad po těch neznámých a zakázaných autorech utišil a uklidnil, tak byla řada let, kdy Blatný nebyl číslo jedna v mých aktivitách. Vždycky jsem ale, když byla příležitost, sbíral další novinky, které jsem do té doby neměl. V roce 2000, po mnohaleté pauze, jsem se rozhodl, že napíši ten román. Pracoval jsem na tom asi dva roky, pak jsem to zastavil, protože jsem zjistil, že k té anglické části života nemám moc materiálu a musím provést ještě více výzkumů. Odjel jsem na několik týdnů do Anglie, obešel jsem blázince, které ještě nebyly zavřené, mluvil jsem s doktory atd. Měl jsem pak obrovskou spoustu nového materiálu, zdálo se mi to nad moje síly, tak jsem měl další pětiletou pauzu. Definitivně jsem se k té knize vrátil až v roce 2009, když ten můj předchozí román byl poměrně úspěšný, říkal jsem si, že teď je ten správný moment. Pak mi to ale trvalo dalších 5 let, než jsem to celé napsal."
Ocenění byl nově i nejlepší blog
Petr Stančík, foto: ČTK
Zatímco Martin Reiner si odnesl cenu za knihu roku, v kategorii próza zvítězil Petr Stančík se svým románem Mlýn na mumie, cenu za poezii získala Olga Stehlíková za sbírku Týdny. V kategorii Litera za knihu pro děti a mládež byli oceněni Ondřej Horák a Jiří Franta za titul Proč obrazy nepotřebují názvy. Literu za literaturu faktu udělila porota Zdeňku Hojdovi a kolektivu autorů za knihu Heřman Jakub Černín na cestě za Alpy a Pyreneje. Literu za nakladatelský čin získali Eva Semotanová, Jiří Cajthaml a kolektiv za Akademický atlas českých dějin. Překladovou knihou roku se stala sbírka básní pro děti Jen jestli si nevymejšlíš Američana Shela Silversteina, kterou do češtiny přeložili Lukáš Novák, Stanislav Rubáš a Zuzana Šťastná. Objevem roku se stal Matěj Hořava za knihu Pálenka s podtitulem Prózy z Banátu. Čtenáři ocenili knihu Markéty Šichtařové a Vladimíra Pikory Lumpové a beránci. A nově byla také udělena cena v kategorii blog roku, kterou získala Marie Doležalová a její blog z hereckého světa Kafe a cigárko.
