Koaliční otazníky

r_2100x1400_radio_praha.png

Čtyřkoalice, jak známo, zanikla začátkem letošního roku, pět měsíců před volbami. Pozorovatelé proto se zájmem očekávali, jaký volební program předloží její nástupkyně, která po delším váhání zvolila jednodušší název koalice. Jak uvádí Zdeněk Vališ, výsledek je vzhledem k očekáváním potenciálních voličů dosti rozpačitý.

Připomeňme si, že čtyřkoalice se zrodila v reakci na opoziční smlouvu, kterou mezi sebou uzavřeli po minulých volbách sociální a občanští demokraté. Měla být tedy alternativou bloku dvou mocných stran, a to především alternativou spasitelskou. Odstrčena od reálné moci slibovala čtyřkoalice změnu: novou politiku, nové mravy, čest, pořádek, zákon. To už je ale hodně dávno. Dnes by se dědicové toho, co po čtyřkoalici zbylo, museli studem propadnout do země, kdyby se měli přihlásit, byť náznakem, k někdejším proklamovaným cílům a ideálům.

Představitelům nové koalice už došlo, že morální kázání vynáší jen krátkodobě, protože se nakonec obrací proti kazatelům. A došlo jim také, že z morálky nelze udělat plnohodnotný politický program. Proto také zveřejněný předvolební dokument koalice už není o novém stylu, ale spíše o praktické politice. Jenže i v tomto ohledu vyvolává - řekněme - smíšené pocity. Volební program se samozřejmě bez slibů neobejde, nicméně vlézat voličům do přízně slibem, že pod vedením koalice dosáhne Česko do roku 2002 průměrné životní úrovně zemí Evropské unie, je přece jen dosti silný tabák. Vždyť voliči by se měli naopak urazit. Koalice jim vlastně vzkazuje, že jsou úplní blbci, kteří neumějí do pěti počítat. Současná výkonnost české ekonomika nedosahuje ani dvou třetin průměrné úrovně Evropské unie. A i kdyby české hospodářství neustále rostlo tak rychle jako loni a země unie neustále ztrácely jako loni, dostalo by se Česko na stejnou úroveň s vyspělou Evropu asi za třicet let.

Hodně populisticky vyznívá i další hit koaličního programu - přímá volba prezidenta. Což o to, větší části veřejnosti je tato myšlenka docela sympatická. Ale nijak moc ji nepálí. Naproti tomu dosti komicky působí snaha trumfnout ostatní konkurenty ve zkracování vojenské služby. Nejprve osm a pak čtyři měsíce. Paradoxně nejpřitažlivějším volebním tématem koalice jsou ovšem vzájemné rozpory mezi oběma protagonisty. Důkazů je o tom ve volebním programu dost. Třeba zavedení školného na veřejných vysokých školách bylo léta jednou ze stěžejních myšlenek Unie svobody. Program se ale o něm vůbec nezmiňuje. Samozřejmě pro jasný odpor koaličních lidovců.

Podobným střetem je bydlení. Liberální představa Unie svobody o ukončení regulace nájemného se v programu překvapivě setkává s novou sociální dávkou pro každého, jemuž by bydlení spolklo z rodinného rozpočtu víc než 15 procent. S výjimkou nejbohatších vrstev by tak na dávky dosáhla téměř každá rodina. Kombinace velkorysých sociálních dávek z lidoveckého pera je v přímém rozporu i se snižováním daní, které chce prosazovat Unie svobody. Mnoha lidem se zkrátka jen potvrzuje jejich podezření, že koalice je ryze účelovým svazkem s minimem společných zájmů. Pro středového a spíše liberálního voliče, který kdysi vkládal tolik nadějí do čtyřkoalice, je nová koalice zřejmě už zcela nepřijatelná. Ale ani ostatní voliči si nemohou být jisti, kde nakonec volbou koalice skončí jejich hlas. Lidovce táhne srdce spíše k sociálním demokratům, unionisty zase ke Klausově ODS. Jakou příští koaliční vládu vlastně voliči koalice podpoří? Programový dokument nese název Dáme věci do pořádku. Není ovšem jasné, o jaký pořádek má jít.