Taktovku převzali lidovci

Politické seskupení čtyřkoalice, které je dnes už tříkoalicí, půjde do zřejmě do voleb jako faktická dvoukoalice. ODA totiž dostala od svých partnerů jedinou šanci - zaniknout. Jak ale uvádí Zdeněk Vališ, spory v seskupení se mohou nyní dostat do jiné polohy.

Logo Čtyřkoalice

Základním problémem čtyřkoalice bylo od začátku to, že jde o seskupení značně nesourodé. Vzniklo jako reakce na uzavření opoziční smlouvy mezi sociálními a občanskými demokraty, a proto má uvnitř zakódovány rovněž určité absurdity. Spolupráce dvou největších stran v rámci opoziční smlouvy k sobě svedla liberály, konzervativce a socialisty. Udržována je zájmem na dělení moci. Přesto čas od času dochází k aktivaci obranných mechanismů v obou stranách. Výsledkem jsou pak spory, které se ale silným osobnostem, jakými jsou Václav Klaus a Miloš Zeman, dařilo dosud překonávat.

Logo KDU-ČSL

V případě čtyřkoalice je to podobné. V jednom šiku zde jsou lidé zcela různých názorových proudů. Jistou soudržnost dosud zaručuje jen společný zájem na vítězství ve volbách. Obranné mechanismy uvnitř stran se ale vždy ozývaly o to častěji a intenzivněji, oč méně silné osobnosti stály v čele jednotlivých uskupení čtyřky. A protože reálná moc, o niž by se šlo dělit, zatím neexistuje - je tu jen její příslib -, je i vůle k dohodě daleko méně vynutitelná než v případě stran opoziční smlouvy. Krize jsou pak ostřejší a nesou v sobě někdy až komické rysy. Věčné dětinské zlobení dvou neživotných straniček, přibraných do počtu a dnes už fakticky neexistujících, sice končí, o to víc ale nyní dostanou jasnější obrysy spory mezi křesťanskými demokraty a unionisty.

Jeden komentátor před časem docela trefně přirovnal jejich spojenectví ke zvláštnímu spřežení koně a krávy. Ke společné oji se ta zvířata dostala z vůle vozky, tedy opoziční smlouvy, společného však neměla a nemají téměř nic: jiný krok, jiné tempo, rozdílná síla, rozdílné vidění světa. Horší však je, že spíše častěji než občas mají tendenci táhnout každý na jinou stranu. V otázce registrovaného partnerství gayů a lesbiček jeden čehý, druhý hot. Případ Investiční a Poštovní banky banky: jeden hot, druhý trochu čehý a trochu hot. Financování školství: jeden táhne doprava, druhý spíše přešlapuje na místě s občasným úkrokem k sociálním demokratům. A v problematice potratů by málem přetrhli postraňky, jak táhnou každý jinak. Také výběr společného lídra byl doprovázen kakofonií osobních urážek, drbů a pomluv.

Vše přešlo až do výhrůžného mručení při výběru společných volebních lídrů. Unionisté, silní v Praze, by se rádi v hlavním městě obešli bez lidovců, v Praze slabých. Křesťanským demokratům, jistým si jihomoravskými a východočeskými regiony, zase trnou zuby při představě spojeneckých unionistů, potácejících se všude mimo Prahu na pětiprocentní hraně volitelnosti. Je pravda, že výzkumy volebních preferencí dávají virtuální čtyřkoalici stále dobrých dvacet procent. Až však nastane lámání chleba u uren, budou chtít voliči vědět, co to ta čtyřkoalice vůbec je? A co vlastně chce? Zvláště když po současných patáliích s mrtvolou ODA se stalo zřejmé, že taktovku ve čtyřkoalici převzali suverénně křesťanští demokraté.