Kokoliovi žáci v Galerii Havelka

V průběhu března a dubna se v pražské galerii Havelka představuje osm malířů, kteří prošli ateliérem Vladimíra Kokolii na AVU. Série osmi výstav je příznačně nazvána Legendy Gr2 podle Kokoliova grafického ateliéru.

Vladimír Kokolia, foto: Miroslav Krupička

„Odedávna mne trápí budoucnost absolventů AVU. Když je vypustíme do světa, skončí péče o ně i určitý dozor. Slehne se nad nimi zem. Samozřejmě ne nad všemi – někteří jsou úspěšní, jiní se probíjejí. Ale jsou i takoví, kteří sedí v ateliéru, velice se snaží a nikdo o nich neví. Proto už dlouho přemýšlím, jak jim pomoci. Je tam perspektiva, že když se lidé poznají a propojí, může to pro ně mít v budoucnu význam,“ vysvětluje smysl výstavního projektu Vladimír Kokolia.

A zdá se, že se to daří. Mladí malíři vytvářejí díla přímo v galerii v průběhu víkendu, v úterý večer je vernisáž a výstava pak trvá do konce týdne.„Je to jedinečný způsob, jak představit dílo každého umělce i jeho samotného,“říká galeristka Jitka Grígerová Sochorová.„Malíř maluje a veřejnost ho může skrz výkladní skříň pozorovat při práci. Dochází i k reakci s publikem – občas lidé do galerie vstoupí a může se stát součástí díla.“

Autor: Jana Šárová, foto: Miroslav Krupička

Malování v galerii a vernisáže nemají daleko k happeningu.„Každý je jiný, každý je něčím zajímavý,“ vypráví Jitka Grígerová. „Třeba František Novák sehnal bezdomovce, kterého pak namaloval a vystřihl z papundeklu, Jesper Alvaer maloval se zavázanýma očima, Tomáš Prchal polepil galerii plátnem a s Janou Šárovou jsme z galerie udělaly improvizovanou cukrárnu. Vilém Balej, který se stejného projektu zúčastnil na podzim, zase přilákal pozornost nahou modelkou.“

A jak vidí projekt sami umělci? „Je to dobrý nápad. Galeristka Jitka Grígerová na tom odvedla velký kus práce. Člověk si při tom může vyzkoušet různá témata i techniky. Když jsem malovala, do galerie pořád někdo lezl, ale ani mi to nevadilo,“říká Jana Šárová, která namalovala sérii obřích zákusků. Inspiraci našla v ulicích: „Chodím po Praze a rozhlížím se. Líbily se mi cukrárny a to, co je v nich. Snažila jsem se, aby mé obrazy vyvolávaly chuť.“ Po ní vystavovala Markéta Baňková: „Rozhodla jsem se malovat postavy. Přes Facebook jsem si do galerie pozvala různé kamarády, takže o modely nebyla nouze.“

Jana Šárová, foto: Miroslav Krupička

Ne všichni vystavující jsou legendami v pravém slova smyslu, ale jak vysvětluje Vladimír Kokolia, účelem projektu bylo shromáždit ty známé i neznámé:„Chtěli jsme si připomenout všechny studenty. O každém se na škole vytvoří určitá legenda, na kterou se po čase vzpomíná, tak jsem to chtěl dát dohromady. Někteří z nich jsou legendy s velkým L. To je třeba Katka Šedá, která se zúčastní podzimní série Legend, nebo Markéta Baňková, která vystavovala teď. Markéta se proslavila jako spisovatelka a ilustrátorka svých knih, ale má širší potenciál. Říkal jsem si, že se jí už možná stýská po malování a kreslení, které se jí také daří, tak je dobré si to připomenout.“

Důležité je podle Kokolii to, že všichni vystavující si uchovali uměleckou integritu a zůstávají u umění navzdory úspěchům i neúspěchům. Kolik procent studentů uměleckých škol má dnes šanci se prosadit? Odpovídá Vladimír Kokolia:

Markéta Baňková, foto: Miroslav Krupička

„To lze těžko říci. Na uměleckých školách studuje dejme tomu 200 lidí. Řekl bych, že v jedné generaci v průběhu studia vykrystalizuje tak do 10 jmen, která se prosadí. Ti vycházejí z širší základny, v níž je možná 30 lidí. U nich je potenciál, že mohou být rozpoznáni později. A pod nimi je ještě širší základna těch průměrných. Sám jsem si myslel, že mezi ně taky budu patřit.“

Kdo byli vaši nejúspěšnější absolventi?

„Katka Šedá, Jano Mančuška, Tomáš Vaněk – to byla jedna generace. Pak byla Veronika Holcová a další. Je ošidné je vyjmenovávat, nechci na některé zapomenout. Milan Knížák mi jednou řekl, že má slavnější absolventy než já, ale já si myslím, že to bylo naopak.“

Jaký je váš hlavní princip při práci se studenty?

Autor: Markéta Baňková, foto: Miroslav Krupička

„Neučím příkladem. Studenti možná ani nemají přesný přehled o tom, co dělám. Snažím se studenty podněcovat, dávat kontraúkoly. Ideální je, když nemusíme učit, když student je rostlina, která sama roste, a my jen vybalancováváme, pokud se někam vychýlí. Takových moc není. Jiní potřebují normální interakci a pak jsou další, do nichž musíte nalít vědomosti a přístupy. Studium na AVU trvá 6 let – to je tak akorát, aby se stačilo projít i krizemi a ujistit se, že se něco neopomnělo. Že ten člověk mohl být komplexní a že se nezapomnělo na některou jeho schopnost, která se měla rozvíjet.“

Máte nějaký recept na úspěch?

Výstavní projekt Legendy Gr2 pokračuje v galerii Havelka do 28. dubna 2016

„Když stojíte před plátnem, znáte jeho limity, tak se díváte do pole a chcete najít na místo, bod, který je čerstvý. Ve středu, ve zlatém řezu, v diagonále, tam už někdo byl a vy musíte najít něco čerstvého. Možná už to někdo před vámi vyzkoušel, ale dostatečně to místo neobsadil. Od studií si myslím, že se dá vytvořit něco nového, i když profesor Smetana říkával, že se už nic nového namalovat nedá. Je třeba hledat a najít to volné místo. Co tam kdo zasadí, to už je jeho věc.“

Jak důležitý je pro umělce úspěch?

„Sebeprezentace autorů je důležitá, ale hlavní je, aby je uspokojovalo to, co dělají a ne úspěch. Když přijde, tak je to dobře, ale je to jen bonus navíc. Umělec musí být odměňován tím, co dělá, nikoli jen úspěchem. Každý musí unést tvůrčí muka. Musí umět být sám a neúspěch ho nemůže rozhodit. Studenti z našeho ateliéru pro to mají trénink. Ale uznávám, že je to cynické – vychovávat studenty v oboru, kde je tak malá úspěšnost.“