Komise pro odškodnění holocaustu

Minulý týden skončila svoji tříapůl letou práci pracovní komise, která se zabývala zmírňováním majetkových křivd způsobených obětem holocaustu. S výsledky její činnosti vás v následdující reportáži seznámí Jaromítr Marek.

Komise pro odškodnění holocaustu

Komise, ve které zasedali zástupci vlády, židovských obcí, ministerstev kultury, financí a spravedlnosti a zástupci prezidentské kanceláře, provedla důkladnou analýzu převodu židovského majetku, aby objasnila historické a hospodářské otázky tzv. arizace. Prošla záznamy katastrálních úřadů, archivů a židovských obcí. Provedla lustrace všech sbírek státních muzeí, galerií a mobiliářů státních hradů a zámků. Tady nalezla na 7000 uměleckých předmětů, které budou vráceny původním majitelům nebo jejich potomkům. Komise rovněž iniciovala zřízení nadačního fondu pro odškodňování obětí, pro který uvolnil parlament 300 miliónů korun. Hlavním výsledkem její práce však bylo přijetí zákona o zmírnění křivd způsobených holocaustem. . Více místopředseda vlády a šéf komise Pavel Rychetský.

"Je to významný zákon a chci zmínit, že jsme asi první zemí této části Evropy, která tyto otázky takto zeširoka řešila."

Zákon umožňuje restituce majetku zabaveného během nacistické okupace Československa. Týká se jak fyzických osob a jejich potomků, tak právnických osob, zejména náboženských obcí. Z asi stovky objektů, kterých se restituce týkají, byla už asi čtvrtina navrácena židovským obcím.

S prací komise jsou zástupci židovských obcí spokojeni. Rabbi Andrew Baker z Amerického židovského výboru říká:

"Přístup české vlády k řešení tohoto problému je příkladný. Komise se snažila skutečně nalézt původní majitele. U řada věcí se to nepodařilo, ale byl vytvořen rámec pro restituce i v budoucnosti."

Obdobný názor má i Avi Beker ze Světové židovské restituční organizace.

"Práce této komise představuje přelom ve vyrovnávání se s minulostí v Evropě. Restituční proces má nejen finanční, ale i morální rozměr. Výsledek práce této komise však není definitivní a mělo by se na této věci dál pracovat."

S tím souhlasí i místopředseda vlády Rychetský.

"I když končí práce komise, nekončí ta celková činnost. I nadále se budou vydávat umělecké předměty původním majitelům nebo jejeich potomkům, ať se najdou kdekoli ve světě. I nadále se budou vydávat cestou nařízení vlády nemovitosti konfederaci židovských obcí."

Práce bude pokračovat zejména vyhledáváním a vydáváním uměleckých děl. Vzhledem k obrovskému objemu nebylo možné identifikovat všechna díla, která původně patřila židovským majitelům. Více Michaela Hájková z Židovského muzea.

"Těch děl bude mnohem více. Na seznamu nejsou tam zahrnuta díla, která se dostala např. do majetku Národní galerie v průběhu 2.republiky a není tam zahrnuto ještě mnoho dalších děl z galerií a míst, kde ty rešerše nebyly provedeny příliš kvalitně. Už jen proto, že záznamy v přírustkových knihách jsou neúplné, stejně tak zápisy v archívech, tak aby se dalo jasně řici: toto je dílo, které pochází z židovského majetku a je třeba se jím takto zabývat."

Mnohdy brání fyzickému vydání nacisty zabaveného majetku i české zákony. I když se podaří vypátrat majitele uměleckého díla nemusí mu vždy skutečně vráceno. Více Michaela Hájková z Židovského muzea.

Dojde-li k restituci uměleckých předmětů a mají být vydány, stále nad nimi visí Damoklův meč. Muzeum má právo podat návrh na zařazení díla mezi kulturní památky.

Pokud tedy původní majitel žije jinde než v České republice, svého majetku si příliš neužije. Faktem ale je že, se v současné době připravuje novela zákona na ochranu kultruního bohatství. Podle novely by se na restituované památky zákon nevztahoval.

Není vyloučeno, že práce komise bude mít i mezinárodní dopad. Při prověřování osudu tkz. "židovského zlata" vyšlo najevo, že více než 90% bylo odvezeno zejména do Německa, Portugalska či Švýcarska. O co, konkrétně se jedná? 615 kg ryzího zlata, 5,5 kg platiny, 16,7 tun stříbra a přibližně 5130 karátů briliantů. I to by se mohlo stát předmětem restitucí.