Zásahy cenzorů i kult Julia Fučíka přibližuje výstava na pražském Vítkově
Jak vznikl kult Julia Fučíka? Jaké cenzorní zásahy se objevily v jeho Reportáži psané na oprátce? O tom vypráví na pražském Vítkově výstava ReporTvář Julia Fučíka.
Komunistický novinář popravený nacisty pro účast v odboji. Po roce 1948 se stal ikonou celé komunistické ideologie. Kdo chodil do školy za socialismu, o Juliu Fučíkovi se učil a jeho Reportáž psaná na oprátce patřila do povinné četby.
Výstava na Vítkově je jedním z výstupů společného projektu Národního muzea a Ústavu pro studium totalitních režimů. Nabízí také nezatížené kritické čtení Reportáže psané na oprátce i možnost nahlédnout na fenomén hrdinství.
Švabinský kreslil Fučíka podle fotografie
Název expozice ReporTvář, je slovní hříčka, uvedla její kurátorka Markéta Kabůrková z Národního muzea.
"My jsme si trošku pohráli s tím, jak do názvu dostat, že se na výstavě zabýváme dvěma hlavními tématy. A to je ReporT, to znamená Reportáž, poslední kniha Julia Fučíka a pak ta všudypřítomná Tvář podle portrétu Maxe Švabinského, která se v době socialismu objevovala všude. Švabinský kreslil Fučíka podle fotografie na žádost jeho manželky Gusty Fučíkové, manželky Julia Fučíka."
Motáky z vězení byly ukryté v Humpolci
Poslední literární dílo komunistického novináře Julia Fučíka je na výstavě představeno v originálních vězeňských motácích psaných tužkou na odřezcích toaletního papíru. Jak se vůbec dostaly z vězení?
"Fučík měl štěstí, že na Pankráci narazil na řekněme spřátelené dozorce, Čechy, kteří ovšem pracovali pro gestapácké vězení, ale přinášeli mu materiál na psaní a vynášeli motáky. A potom, ve spolupráci s dalšími členy odboje, ty motáky jim předávali a většina motáků se potom dostala do Humpolce, několik bylo ukrytých v jiných rukou."
"Motáky se ke Gustě Fučíkové dostaly hned po válce, když se vrátila z koncentračního tábora. Členové odboje, kteří zůstali v republice a starali se o ty motáky od roku 1943 do roku 1945, jí je přinesli. Ona se radila s Ústředním výborem Komunistické strany, jak text dále zpracovat. Bylo rozhodnuto, že text je vhodný pro vydání, ale bylo třeba udělat nějaké zásahy. My máme první strojopisy s prvotními zásahy."
Vyškrtnuté pasáže, proč Fučík na gestapu mluvil
První cenzorní zásahy se do Reportáže psané na oprátce dostaly již v roce 1945. Existují dvě verze zásahů. První je zásah zeleným perem. Jedná se o jen o několik drobnějších pasáží, dodala Markéta Kabůrková.
"Například pasáž týkající se politiky první republiky vůči sudetským Němcům. Julius Fučík stojí řekněme na straně sudetských Němců a má pro ně pochopení, což bylo téma v roce 1945 naprosto nepřijatelné. Dvě věty musely být proto vyškrtnuty. Další pasáž se týká toho, jak Julius Fučík vzpomíná na první máj ve 30. letech, který strávil v Berlílně a opět představa Němce komunisty oslavujícího první máj, byla v roce 1945, kdy byl každý Němec chápán jako fašista, nepřijatelná, opět krátká pasáž byla vypuštěna."
Nicméně v druhém strojopisu, ne příliš časově vzdáleném už došlo k většímu zásahu.
"Byla vyškrtnuta pasáž, kde Julius Fučík přiznává, že na gestapu mluvil a vysvětluje proč. Pro komunistickou ideologii bylo potřeba mít Julia Fučíka beze skvrnky, toho Fučíka, který vydržel všechny výslechy a na gestapu nepromluvil."
Výstava vypovídá o způsobech, jak se zacházelo s minulostí
Cílem výstavy není jen vypovídat o minulosti, ale především o způsobech, jak se s minulostí zacházelo a zachází dodnes. K výstavě je připravený i doprovodný program pro školní skupiny. Nabídne jim badatelsky orientovanou výuku v prostorách expozice, možnost prohlédnout si exponáty i dobové materiály.
"Ta kniha se Fučíkovi povedla. On ji psal proto, aby sám před sebou i pro budoucí generace obhájil své chování. Byl novinář, psal rychle a čtivě. Ta kniha není příliš dlouhá, je psaná přístupným jazykem a pojednává o věcech, které lidé v druhé polonině 40. let zajímaly. V roce 1946 proběhla v Lidových novinách anketa o nejlepší literární dílo s válečnou tématikou. První místo obsadily Memoáry Edvarda Beneše a třetí místo získala právě Reportáž psaná na oprátce od Julia Fučíka."
Po roce 1989 se objevily staré i nové otázky, znovu se spekulovalo nad pravostí Reportáže i nad Fučíkovým mlčením. Původní text byl proto podroben zkoumání. Expertizy se ujal Kriminalistický ústav. V roce 1995 vyšlo první úplné, kritické a komentované vydání Reportáže.
