Komu patří ČNB?

r_2100x1400_radio_praha.png

Ohlášení: Celá diskuse o České národní bance je v podstatě sporem o míru její nezávislosti. A v tomto ohledu, jak uvádí Zdeněk Vališ, je klíčovou otázkou, komu vlastně banka patří.

Kromě tří klasických forem státní moci - zákonodárné, výkonné a soudní - hovoří Ústava v samostatných pasážích o autonomním statutu České národní banky a Nejvyššího kontrolního úřadu. O žádných vlastnických vztazích se přitom ústava ani zákony nezmiňují, není jasné, kdo je vlastně zřizovatel České národní banky. Žádná právní úprava rovněž neřeší tak podstatnou otázku, jakou je stanovení výše jejího základního kapitálu. Nejde o akademickou debatu. Spor o to, zda ústřední banka je či není státní institucí má hluboké praktické důsledky. Novela zákona například stanoví, že kontrolu hospodaření banky má napříště vykonávat Nejvyšší kontrolní úřad. Jenže ten může podle ústavy kontrolovat jen státní instituce v souvislosti s vynakládáním prostředků ze státního rozpočtu. Česká národní banka ale pouze odvádí do státního rozpočtu zisk a z jeho výdajů nezískává ani korunu. Navíc zde má jedna instituce s autonomním postavením kontrolovat jinou instituci s rovněž autonomním postavením. Kdo ale v takovém případě kontroluje Nejvyšší kontrolní úřad? A co by měl úřad v bance kontrolovat? Jak se dodržují pravidla, která stanovuje sama bankovní rada? Pokud by Nejvyšší kontrolní úřad měl posuzovat, zda jsou stanovená pravidla rozumná, tedy zda není měnová politika příliš drahá, už by zasahoval do nezávislosti banky. Když třeba banka snižuje úrokové sazby, chová se vlastně z hlediska zisku, velmi nehospodárně. Je to prostě drahé. Jak by na takové rozhodnutí kontrolor reagoval?

K nejasnému právnímu postavení České národní banky přispívá ústava i v pasáži, podle které guvernéra a členy bankovní rady jmenuje jediný člověk, prezident republiky, který je ze své funkce ústavně neodpovědný. Je tedy prezident zřizovatelem a majitelem ústřední banky? Jistě ne, což ale podle odborníků svědčí o tom, že dosud platný model je unikát, jaký nemá ve světě obdobu. Z logiky činnosti ústřední banky samozřejmě vyplývá, že jde o státní instituci, právnickou osobu hospodařící samostatně s majetkem státu. Celý spor kolem České národní banky by určitě vyvolal mnohem méně vášní a nebyl by tolik zpolitizován, kdyby její statut státní instituce byl jasně vymezen legislativou.