Kostelecký si kromě zlata odvezl z Pekingu i fotku s Nadalem

Česká výprava měla do letošní olympiády v Pekingu impozantní vstup. O zlatý úvodní víkend se zasloužila sportovní střelba. Po Kateřině Emmons Kůrkové se z nejcenějšího kovu v disciplíně trap radoval 33letý brněnský rodák David Kostelecký. Následující minuty nebudou o tom jak prožíval svůj životní závod, ale především následující hektické dny.

Bezprostředně po zisku vytoužené zlaté medaile pospíchal David Kostelecký domů a tak si toho pravého olympijského "Babylónu" příliš neužil. Jeho to však vůbec nemrzelo.

"Strávil jsem tam 10 dní. Atmosféra je sice fajn, ale já se i před olympiádou hodně nacestoval, takže jsem se strašně těšil domů. Tam jsem měl sice přátele, ale doma rodinu blížší přátele, takže jsem byl hrozně rád, že jsme ty letenky tak naplánvali."

Kvůli společenským povinnostem neměl mnoho času sledovat olympijské soutěže. Doba strávená před TV obrazovkou čítala sotva pár hodin, ale na jeho oblíbený sport se nakonec dostalo.

"Mám hrozně rád tenis, takže jsem zachytil alespoň finále čtyřhry, kde Federer vybojoval zlato. To je ovšem všechno, co jsem z tenisu viděl."

S tenisem souvisí i Kosteleckého nejvýznamnější setkání v olympijské vesnici.

"Byl jsem v jídelně a spatřil Nadala. Během 5 minut za ním přišlo asi 20 lidí, takže jsem zvažoval, zda za ním mám jít. Nakonec jsem vystihl moment, kdy u něho nikdo nebyl a vyfotil se s ním. Prohodil jsem s ním dvě věty, byl velmi vstřícný, za celou dobu nikoho neodmítl, tak jsem byl nakonec rád, že s ním tu fotku mám."

Jestliže při žádosti o fotografii byl český střelec pro Nadala neznámým sportovcem, nyní jsou už kolegové - olympijští vítězové. I proto má Kostelecký s památečním fotem další plány.

"Fotku zvětším a doufám, že bude v Praze nějaký Davis cup, aby mi tu fotku podepsal."

O 33letém Kosteleckém se traduje, že je velký pohodář. Je vůbec něco, co ho dokáže vytočit?

"Určitě jsou věci, které mě vytáčí. Ale s rezervou, tak jednou za rok. Štve mě lidská blbost, na kterou čas od času narážím. Jsem ve znamení býka, takže mě hned tak něco nevytočí, ale pokud k tomu dojde, tak to stojí za to."

Narozdíl od drtivé většiny střelců má brněnský rodák jednu sympatickou vlastnost - nestřílí na živé tvory.

"Nejsem myslivec. Začínal jsem s tenisem a ačkoliv jsem z myslivecké rodiny, tak mě to minulo. Spíše jsem získal vztah ke sportu, takže nestřílím na zvěř, ale vyloženě jen na asfaltové holuby."

Po malém zaváhání nakonec uznal, že na jeho olympijském triumfu má větší podíl psychický a ne fyzický trénink.

"Těžko říct. Musím do toho zahrnout, že střílím 15 let, objel jsem spoustu závodů ve světě. Vnitřní pocit mi však říká, že jsem tu zlatou medaili vybojoval především hlavou. Větší procento tam byla psychická příprava, i když jsem byl v pohodě i po fyzické stránce."

David Kostelecký má ve střeleckém sportu mnoho přátel. Patří mezi ně i manželský pár Emmonsových, které náš reprezentant charakterizuje takto...

"Jsou hrozně klidní. Takoví pohodáři a sálá z nich taková klidná síla. Jsou to lidi, se kterýma se dá dobře debatovat. Na nic si nehrají, což je také důležité. Při závodech nemáme tolik času se bavit, ale jsou to lidé se kterýma bych mohl v pohodě jít na pivo."