Krajanům v Latinské Americe chybí kontakt s Českem

Z několikadenní cesty po Jižní a Střední Americe se o tomto víkendu vrátil ministr zahraničí Cyril Svoboda. Kromě skupiny českých podnikatelů ho doprovázeli i novináři - byl mezi nimi i náš kolega z Radiožurnálu Pavel Novák. Na podrobnosti se ho zeptala Milena Štráfeldová:

"Byli jsme jednak v Kolumbii, potom jsme přeletěli do Guatemaly, pak následovala Dominikánská republika a na závěr jsme byli dva dny v Paraguayi. Účelem té cesty byla hlavně podpora obchodních kontaktů, ale také setkání s tam žijícími krajany."

Potkávali jste je ve všech těch zemích?

"Prakticky ve všech, jenom v Dominikánské republice žijí podnikatelé, to ale nejsou ti, kteří by se tam přestěhovali v dávno a usadili se tam. Ale například v Kolumbii byl pán, který tam přišel v roce 1948 a založil si tam hotel. Byl poměrně úspěšný. V Guatemale jsme potkali jiného pána, který tam přijel dokonce před válkou. S bratrem tam měli firmu, která dovážela zbrojní materiál, hlavně náboje, od českých zbrojovek. A dodnes je spoluvlastníkem firmy. A pak v Paraguayi, to bylo velké překvapení, žije velké množství lidí. Na setkání s ministrem do Asunciónu přišlo několik desítek krajanů. Někteří z nich jsou ještě schopni velice pěkně mluvit česky, ovšem jelikož tam žije už vlastně třetí generace, žijí daleko od Asunciónu, nemají přístup k internetu, takže nemohou ani poslouchat Český rozhlas nebo číst české noviny, tak u nich čeština hodně upadá. A děti těchto třicátníků nebo čtyřicátníků už dnes nemluví jinak než španělsky nebo domorodým jazykem guaraní. "

Kdy tam vlastně největší část jejich předků přicházela? Za hospodářské krize nebo jako baťovci?

"Ano, oni tam přicházeli jednak jako baťovci, především do Střední Ameriky. Ti tam vlastně zakládali firmu, když se museli před válkou stáhnout ze Spojených států. Do Paraguaye přicházeli lidé během hospodářské krize. Tehdy vlastně paraguayská vláda nabízela pole, pozemky. Lákala tam lidi z Evropy, takže se nechali zlákat nejenom Češi a Slováci, ale i Ukrajinci, Bělorusové. Jeli tam, ale byli tam hodně rozčarováni, protože dostali sice pozemky, ale ty byly zalesněné. Takže oni je museli úplně od základu obdělat, připravit si pole a opravdu tam museli těžce pracovat. A dodnes těžce pracují a ta těžká práce je na nich opravdu vidět."

Udržují si naši krajané nebo potomci českých krajanů v těchto zemích nějaké kontakty se starou vlastí? Jezdí sem?

"Bohužel jet sem je pro ně strašně daleko a je to strašně drahé. Uvědomme si, že to jsou zemědělci, takže to nejsou většinou bohatí lidé. Nejnovější generace se sem zatím bohužel nedostala. Jsou výjimky, i takoví, kteří dnes nemluví česky, ale mají chuť jet třeba do Dobrušky na kursy češtiny a tam se češtinu učit. Mají velkou chuť, ale když se jim tam dovezou nějaké knihy, videokazety, cédéčka, je to stále málo. Oni jsou roztroušeni po celé zemi, vzdálenosti jsou tam obrovské, takže se to k nim dost těžko dostává. Ty kontakty nejsou bohužel tak intenzívní, jak by bylo pro zachování jazyka a tradic potřeba."