Krásně ošklivá Ostrava

Všechny hotelové pokoje ve městě obsazeny! V lednu. V Ostravě, ve městě, kam turisté moc nejezdí. Důvodem je mistrovství Evropy v krasobruslení. Co čeká turisty, kteří se do Ostravy vypraví? Připravíme vás na návštěvu originálního města se špatnou pověstí.

„Ďura světa v každém směru. Co si myslíš, na to s… Nemluv bo mě mory beru. Tak se žije tady na severu“
(J.Nohavica: U nás na severu)

10 fotek

Toto je typicky ostravské.„Díra světa v každém směru, co si myslíš, na to s…, …, tak se žije u nás na severu“. Jaromír Nohavica zpívá, ostravské publikum se směje a nadšeně tleská. Ostravané klidně připustí, že jejich město není nejhezčí na světě a sebevědomě vám řeknou „no a co?“. Přece každé město, i krásná Praha, má svá odpudivá zákoutí. V Ostravě jich prostě je trošku víc. V Ostravě si klidně zazpívají „díra světa v každém směru“, přitom koncert, ze kterého je ukázka, probíhal v novém koncertním sále v bývalém plynojemu, přestavěném podle odváženého projektu architekta Pleskota, za který již vyhrál spoustu cen. Za Nohavicou na pódiu sedí městský filharmonický orchestr, Ostrava má svou operu, dalších pět divadel, muzea, galerie, univerzitu. Zdaleka ne každé 300tísícové průmyslové město na světě má takové zázemí. Kromě toho má svou nezaměnitelnou, velmi drsnou atmosféru. Což všechno dohromady trošku koriguje ono „díra světa v každém směru“.

Marina Feltlová a Daniel Jäger vzpomínají na své první dojmy z Ostravy.

„Mé první vizuální dojmy skutečně nebyly příliš pozitivní. Jet po setmění noční tramvají je opravdu pro otrlejší povahy, zvláště některými oblastmi Ostravy. Ale pak se můj názor hodně změnil.“

„Když jsem poprvé přijel do Ostravy, abych podepsal smlouvu v Národním divadle moravskoslezském, tak jsem si musel položit otázku „opravdu tu chceš být?“. Ve městě, které na mě nepůsobilo příliš vábně i atmosféra tam nebyla úplně příjemná. Moje maminka, která dříve v Ostravě pobývala, protože tam měla rodinné vazby, mi pak řekla „buď si Ostravu zamiluješ nebo ji budeš nenávidět. Nic mezi tím neexistuje“. Měla pravdu. A já jsem si Ostravu zamiloval.“

„Ostravo, Ostravo, město mezi městy, hořké moje štěstí, Ostravo, černá hvězdo nad hlavou…“
(J.Nohavica: Ostravo)

Trojhalí Karolina, foto: Jan Kukal

Tady Jaromír Nohavica pro změnu zpíval při otevření secesní průmyslové haly, známé jako Trojhalí Karolina. Skoro to může vypadat, že v Ostravě každý týden otevírají nějaký rekonstruovaný průmyslový objekt. V podstatě je to pravda, jen ne každý týden, a spíš každý rok. Přívlastek „černá“ je s Ostravou natolik spojen, že je až s podivem, že se tak město ještě oficiálně nejmenuje. Za komunistů se ještě říkalo „ocelové srdce republiky“. Připomeňme, že svůj úspěch město založilo na uhlí, železe a oceli. Slavné Vítkovické železárny byly založeny v roce 1828. Dneska průmysl prochází bolestivou transformací, ale „ocelové město Vítkovice“ bude Ostravu zjevně živit i dále.

„Má to určitou scale, dimenzi, jak se říká v angličtině. Není to takové malé. Ty Vítkovické železárny, to je jak Bethlehem Steel. Ono to jde do nekonečna. Má to určitou velkorysost. I lidi jsou tam velkorysí“– nadšeně říká dirigent Petr Kotík.

Marina Feltlová: „Vysokým pecím se říká Ostravské Hradčany. Celé to industriální dědictví prošlo obrovskou proměnou, spousta staveb byla opravena. Dneska si z toho Ostrava dělá vizitku. Město dokázalo využít industriální ošklivost a udělat z toho turistické lákadlo.“

Daniel Jäger:„Když se procházíte po městě, najednou cítíte, že je tam nějaká přidaná hodnota z energetického hlediska. Místo plné energie.“

Petr Kotík: „Ostrava je báječné místo, je velmi podobná Americe. Neobtěžují vás žádné staré památky. Jenom musíte mít smysl pro poezii ošklivosti“.

„Ostravo, kde jsem oči nechal, když jsem k tobě spěchal? Ostravo, černá hvězdo nad hlavou“
(J.Nohavica: Ostravo)

Dolní Vítkovice, foto: Libor Kukal

Hlavní ostravské atrakce jsou spojeny s průmyslovým dědictvím. Hornické muzeum, kde můžete sfárat do podzemí. Vysoká pec, kde můžete až na samý vršek včetně adrenalinové prosklené kavárny ve výšce 80 metrů. Spousta fabrik je postavena ve stylu průmyslové secese. Kde jsou ty doby, kdy se stavěly dekorativní průmyslové haly. Cizím návštěvníkům to asi unikne, ale pro Čechy jsou atrakcí i sami Ostravané s jejich rychlým dialektem a šokující přímostí a otevřeností. K tomu patří i to, že lidi v Ostravě dlouho nepřemýšlí, jestli mají říct sprosté slovo, a prostě ho řeknou.

„V nedělu půjdem na veliků túru, z Kauflandu do Carrefouru. Černá, Ostrava černá, děvucha věrná…“
(J.Nohavica: Ostrava černá)

Marina Feltlová: „Ostraváci jsou velmi specifičtí, ale mě je ten typ lidí velmi blízký, protože jsou velmi otevření. Řeknou vám narovinu, co si myslí, i když často použijí nevybíravé výrazy, ale opravdu to je „co na srdci, to na jazyku“.

Daniel Jäger:„Ostravská přímost je ale velmi zdravá. Lidi všechno řeší bez balastu, bez různých pochlebování, které vás sice můžou potěšit, na druhou stranu vás i znejistí, protože realita je jiná. Lidé v Ostravě jsou velmi přímí, a já si jich za to velmi vážím.“

Ostrava je prostě jiná.„Praha daleko, Bůh vysoko“ jak zpívá Nohavica, a právě proto stojí za vidění.

„Praha daleko a Pánbů vysoko. Ďura světa v každém směru, co si myslíš, na to s..., …, tak se žije u nás na severu“
(J.Nohavica: U nás na severu)