Kritika za "mučící nástroje"

taser.jpg
0:00
/
0:00

Mezinárodní organizace na ochranu lidských práv Amnesty International tvrdí, že Česká republika a některé další země Evropské unie vyvážejí nástroje, které policie a armáda v cizině často zneužívá k mučení vězňů. České úřady jsou přitom touto organizací paradoxně kritizovány a zároveň chváleny. Podle ní je totiž Česko mezi sedmi evropskými státy, které jako jediné plní povinnost veřejně o tomto typu vývozu informovat.

Na zneužívání některých nástrojů k mučení vězňů upozorňují různé organizace na obranu lidských práv již řadu let, ale až donedávna nebyly vyvážející země nijak sankcionovány. To se podle Evy Dobrovolné z české pobočky Amnesty International v posledních letech změnilo:

"Musím říct, že až do roku 2006 to byl pouze morální problém. Nicméně v roce 2006 vstoupilo v platnost nařízení, které se vztahuje na všechny členy Evropské unie, a to říká jednoznačně, že je zakázáno vyvážet zboží nebo nástroje, které jsou vytvořeny pouze na účelem mučení nebo výkonu trestu smrti, a nástroje, které jsou k mučení zneužívány. To zmíněné nařízení reguluje. Můžeme tedy říct, že v současnosti už vývoz těchto nástrojů do zemí, kde mohou být zneužity, představuje i právní problém. Nařízení má dvě části. Jedna se týká nástrojů, které jsou zcela zakázány exportovat. To jsou nástroje, u kterých není jiné praktické užití než je mučení nebo trest smrti. Má také druhou část, která přísným způsobem reguluje vývoz nástrojů, které mohou být použity legitimně, pokud je například používají dobře vycvičené policejní složky, ale jsou v podstatě zakázány vyvážet do zemí, kde je známo, že jsou zneužívány."

Eva Dobrovolná
Zavedení evropských opatření pro kontrolu nad obchodem s "mučícími nástroji", které následovalo po desetileté kampani vedené organizacemi na obranu lidských práv, představovalo historický právní pokrok. Avšak čtyři roky po vstupu těchto opatření v platnost je několik evropských států stále ještě neuplatnilo a nezjednalo jejich respektování. Tvrdí to ředitel kanceláře Amnesty International pro Evropskou unii Nicolas Beger. Nabízí se otázka, o jaké nástroje se vlastně jedná a kterých států se embargo týká?

"Například do Kamerunu Česká republika povolila vývoz elektrických paralyzérů, přitom je dobře zdokumentováno, že tamní policisté používají k mučení právě elektrošoky. Obdobně v dalším odbytišti českých vývozců, v Mongolsku, dochází k systematickému mučení především na policejních stanicích, ve vazebních zařízeních nebo v celách s tzv. zvláštním režimem, například v celách smrti. V této souvislosti bych upozornila, že je třeba kontrolovat i export zdánlivě neškodného zboží, jako jsou třeba pouta nebo okovy.

Ilustrační foto: Vít Pohanka
Zaznamenali jsme například přímo v Mongolsku případ člověka, který byl v těchto okovech držen bez přestávky po dobu tří let, a tady si myslíme, že se to nedá označit jinak než jako mučení. Musím ale uznat, že i naše úsilí má řadu nedostatků z toho důvodu, že některé nástroje jsou vyváženy v podstatě nelegálně, bez jakéhokoliv kontrolního mechanismu. Vývozcům se daří obcházet stávající legislativu, která prostě nestačí. Činí tak například tím, že to zboží prodávají po částech, které pak až za hranicemi Evropské unie sestaví v nástroj, který je zneužitelný, případně ten nástroj pouze přejmenují nebo deklarují ho jako jiný typ zboží. A takové případy bohužel unikají jak nevládním organizacím, tak i státním úřadům. Nicméně podařilo se například zachytit to, že přímo z Evropské unie šly tyto nástroje do tak rizikových států, jako je Čína nebo Írán,"řekla Radiu Praha Eva Dobrovolná z české pobočky Amnesty International.

Ministerstvo zahraničí, které žádosti o vývoz posuzuje před konečným schválením ministerstvem průmyslu a obchodu, si je jisto, že při rozhodování postupuje správně. Hodnotí každou žádost zvlášť a při posuzování země odbytu vychází ze zpráv Evropské unie, OSN, vlastních diplomatických zdrojů i dat nevládních organizací, řekl Jiří Beneš z tiskového odboru Černínského paláce. Matyáš Vitík z tiskového odboru ministerstva průmyslu a obchodu je přesvědčen, že při povolování vývozů zmíněných nástrojů se řídí příslušným zákonem a zdaleka nejde o masovou záležitost:

"Co se týče těch samotných povolení k vývozu, jsou to jednotky, a co se týče objemu těchto paralyzérů, pepřových sprejů a podobně, tak jsou to desítky až stovky. Je to například Chorvatsko, Izrael, Spojené státy americké a podobně, čili nejedná se pouze o ty tzv. konfliktní země, ale o normální, vyspělé společnosti. Co se týče těch povolení, tak ministerstvo musí vycházet právě z toho nařízení, respektive z toho zákona, a jak se k tomu postaví ty firmy, je jakoby jejich věc, ale musí opět dodržet zákon."

Jak Rádiu Česko řekl Marian Brzybohatý, odborník na mezinárodní terorismus z pražské policejní akademie, se zprávou Amnesty International příliš nesouhlasí:

"Určitě je to tvrzení, které je velice diskutabilní, to je vždycky problematická záležitost. Je to podobné jako s vývozem zbraní. I v této oblasti se pečlivě zvažuje příjemce podobného zboží, ale nikde nemáte záruku, že toto zboží nebude v budoucnu zneužito, i když v rámci smluv, které s tím souvisí, jsou tyto záruky poskytovány. Stejně tak by ale mohla být Česká republika ve stejném kontextu obviněna z vývozu třeba dieselových agregátů, které se dají také použít k mučení, anebo třeba surového dřeva, se kterým můžete také ničit, nebo dokonce i z vývozu pitné vody, která se dá použít stejným způsobem. Takže v tomto kontextu mi ta zpráva připadá nesmírně paradoxní. Současně je tam i tvrzení, že Česká republika patří mezi několik málo zemí v rámci Evropské unie, která v podstatě postupuje v rámci práva. Čili tato tvrzení si jenom vzájemně protiřečí."

Podle Amnesty International je dále třeba upravit dosavadní evropskou legislativu, aby byla schopna držet krok s technologickým vývojem a uměla pružně reagovat na snahy o obcházení kontrolních mechanismů.