Kuchyně první republiky

Pohled pod pokličky hospodyněk před sto lety nabízí pestrý, voňavý a často překvapivý obrázek. Samozřejmě existovaly velké rozdíly podle toho, k jaké vrstvě člověk patřil. Chudí lidé se stravovali velmi střídmě.

Foto: Klára Stejskalová

První republika byla proslavená dobrou a vydatnou kuchyní, šlehačka, máslo, žádné náhražky, to mně docela vyhovuje. Já osobně jsem ochutnala harlekýn a kremroli. A samozřejmě výborné kafe, usmívá se nad plným talířem paní Naďa z Náchoda, jedna z návštěvnic akce „Gastronomie První republiky“. Mimochodem zákuskům byla v tehdejších kuchařkách věnovaná více než polovina receptů. Ale jak říká Petr Studnička, vedoucí katedry hotelnictví na Vysoké škole hotelové v Praze, určitě se lidé nepřejídali.

„Už v té době věnovalo obyvatelstvo pozornost zdravému životnímu stylu, sportovalo, nedá se říct, že by se stravovali nezdravě. To je mýtus, který je třeba vyvrátit.“

Velmi skromný pokud jde o jídlo byl také první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk. Často večeřel bílou kávu s kouskem domácí buchty. Jídlo měl rád vkusně upravené a pěkně naservírované. „Jedním z velmi oblíbených jídel TGM byly švestkové knedlíky z bramborového těsta sypané mákem. Masaryk byl zapřisáhlý abstinent, ale ve velkém konzumoval černou kávu", dodává Petr Studnička.

Cikorka versus černá káva

Foto: Klára Stejskalová

Černá káva se objevovala pouze v měšťanských a bohatých domácnostech. Nebo v kavárnách. Každodenní rutinou za první republiky byla bílá káva, cikorka, sladové náhražky. Podle Alexandra Burdy ze Slezské univerzity v Opavě byl nejčastěji k snídani jen chléb.

„Bylo to hodně o suchém chlebu, k máslu se v dělnických rodinách nedostali a černá káva opravdu patřila k vyšším vrstvám.“

Historik a znalec životního stylu první republiky nedávno vařil na Gastrofestivalu ve Velkých Karlovicích. Připravoval slavnostní galavečeři ve stylu první republiky.

„Chtěli jsme Československo představit jako zemi, kde byli Češi, Slováci, ale také tam byla Podkarpatská Rus, poměrně dost Němců a silná židovská komunita, tohle všechno se odráží v tom menu. A samozřejmě jsme se snažili to mít podloženo dobovými jídly a dobovými nápoji.“

Šneci se skořicí

Foto: Klára Stejskalová

Na slavnostní tabuli se tak objevily jehněčí hřebínky, restované hříbky a pohankové noky.

„Chtěli jsme demonstrovat Valašsko - ti lidé žili v souladu s přírodou, proto ty hříbky. Pohanka zachraňovala Valašsko před hladem celá desetiletí,“ líčil Alexandr Burda jako víkendový host Radiožurnálu. Objevila se i pro dnešní českou kuchyni netypická specialita - šneci se skořicí v lanýžovém másle.

„Toto jídlo patřilo do měšťanské společnosti, šlo o kopírování vídeňské, francouzské módy. Za období první republiky to bylo postní jídlo. V pátek se mohli jíst šneci, protože byli řazeni do stejné kategorie jako ryby.“

Lanýže, humry, ryby si mohlo v dobách po první světové válce dopřát tak pět procent obyvatel tehdejšího Československa. Ti měli možnost si užít luxusnějších zahraničních surovin v pražských hotelích jako Evropa, Alcron nebo U Šroubků.

„V dělnických rodinách nebyla situace příliš utěšená, ti lidé trpěli v letech 1918 – 1920 podvýživou. Situace byla velmi složitá z hlediska zásobování, keťasové prodávali dvojnásobně dráž. Lidé žili doslova z ruky do huby, pracovali na jídlo a ubytování.“

A jak vypadal takový typický oběd za 1. republiky na Valašsku: „Vždy ta lidová strava musela vycházet z dostupných surovin. Valašsko je typické úpravou pohanky, jedli se brambory, maso bylo záležitostí víkendu, pokud vůbec bylo. Přes ten týden to bylo hodně o polévkách, protože se dala přihřát k večeři. Ta strava byla o hodně chudší než dnes. Ale byla to taková typická česká kuchyně, to znamená plná omáček, knedlíků jak sladkých, tak slaných. My dnes vzpomínáme na tu dobu s láskou.“