Kuponovou privatizaci hodnotí jeden z duchovních otců na trojku

1. listopadu tomu bude 15 let od chvíle, kdy v Česku začala tzv. kuponová privatizace. Odstartoval experiment, který dodnes nemá ve světě obdoby. První vlny se zúčastnilo více než osm miliónů lidí, druhé pak o dva miliony méně. Kuponovou metodou bylo zprivatizováno téměř 1200 podniků. Jak pohlíží s odstupem času na celou akci, na to se jednoho z duchovních otců kuponové privatizace Tomáše Ježka ptal Zdeněk Vališ.

Tomáš Ježek, foto: Autor
Na českém experimentu bylo světovou novinkou to, že bezúplatně, formou kuponů, byl privatizován státní majetek, navíc ohromný majetek. Bylo to rychlé odstátnění majetku a šlo také o politicky průchodnou variantu. Užitek z toho měli mít všichni občané. A skutečně není snad nikdo, komu by se alespoň nevrátila tisícikoruna, vynaložená na nákup kuponové knížky. Jedinci, kteří vsadili například na elektrárnu Opatovice, mohli za jednu kuponovou knížku získat až půl milionu korun. A to byly v první polovině devadesátých let velké peníze. Na druhou stranu jen málokdo měl ale takové štěstí, respektive jen málokdo měl solidní informace o tom, kam své kupony vložit. Většina národa naprosto bezradně nakupovala akcie podniků či investičních fondů a posléze je prodávala, tu za deset, za dvacet, za padesát tisíc. Mnozí také zjišťovali, že některé jejich akcie jsou zcela bezcenné, popřípadě o ně přišli nějakým podfukem. Ne nadarmo nese první polovina devadesátých let nálepky jako ´divoký kapitalismus´ či ´Divoký Východ´. Užitek z kuponové privatizace ovšem měla mít rovněž celá ekonomika. V tomto ohledu se ale už názory různí. Jak dnes, s odstupem času, hodnotí český kuponový experiment někdejší ministr privatizace a pozdější šéf Fondu národního majetku Tomáš Ježek?

"Výsledky jsou dobré. Zároveň si ale uvědomuji, že mohly být ještě lepší. Pro hodnocení jsou důležité dva pohledy. Jednak z pozice bývalých DIKů, neboli akcionářů, jednak z pozice podniků, které se kuponové privatizace zúčastnily. Mnozí DIKové, kteří investovali do investičních fondů, byli bohužel okradeni lidmi typu Kožený a spol. Není jich samozřejmě nějak dramaticky mnoho. Je jich ale dost na to, aby na celé operaci zůstala určitá skvrna. Ti, kteří investovali do fondů spravovaných bankami, jsou velice spokojeni, protože ty fondy mají dnes výbornou úroveň a podílové listy mají vysokou cenu. Obchoduje se s nimi, jsou na tom výborně. Z pohledu podniků je možné říci, že dopadly vesměs dobře. Mnohé jsou dnes už mimo kapitálový trh, jsou přeměněny na klasické soukromé společnosti, kdy akcie vlastní třeba jen jedna nebo dvě osoby, jsou vyřazeny z obchodování na burze cenných papírů. To ale neznamená, že jsou špatné. Prostě se s nimi neobchoduje, i když prosperují. Byly tu samozřejmě i podniky, které už zbankrotovaly. Zbankrotovaly ale i společnosti, které se nezúčastnily kuponové privatizace. To patří k hospodářskému životu. Celkově je tedy výsledek dobrý, ale mohl být lepší. Je jen škoda, že se tam objevili ti tuneláři, kteří zanechali na výsledku skvrnu."

Kritici kuponové privatizace neustále připomínají, že nepřinesla podnikům ani korunu kapitálu. Taková argumentace ale dokáže Tomáše Ježka pěkně ´vytočit´.

"To přece byla definiční vlastnost! Proto se ta kuponová privatizace dělala! Hledali jsme metodu, jak privatizovat za situace, kdy v zemi není kapitál. Rozhodli jsme, že budeme privatizovat tak, že velikou porci státního majetku rozdáme lidem zdarma. A to rozdávání zdarma mělo formu kuponové privatizace. Jako byste jablkům vytýkal, že rostou na jabloních nebo kachnám, že plavou po vodě! To je jejich vlastnost. Takto se narodily, takto byly stvořeny."

Bývalý místopředseda československé federální vlády Valtr Komárek říká, že kuponová privatizace byla absolutním nesmyslem. Zlikvidovala velký český průmysl, který bylo třeba spíše konsolidovat. Mělo se hájit národní bohatství a kuponová privatizace byla prý výprodejem za každou cenu. Tomáš Ježek se směje.

"Jak může jít o výprodej, když se nic neprodávalo?! Majetek se rozdával a šel do rukou pouze československých občanů. Kuponové privatizace se mohli zúčastnit pouze občané tehdejšího Československa. Právě to byl způsob, jak dostat majetek do rukou československých občanů."

Nemyslí to kritici tak, že majetek nakonec různými klikatými cestami, legálně i nelegálně, přešel do majetku zahraničních investorů, popřípadě prostě zmizel v zahraničí?

"To nemá nic společného s kuponovou privatizací. To je vlastnost otevřeného kapitálového trhu pro všechny. Tak jako Čech si může koupit švýcarské akcie, tak Švýcar si může koupit české akcie. Tak je to dobře a tak to má být. Teď jsme dokonce členy Evropské unie a pro mě pojmy cizinec a domácí ztrácí význam. Jsme účastníky jednotného evropského trhu, který je propojený. A otevření kapitálového trhu byl krok k tomuto propojení."

Valtr Komárek, foto: Autor
V souvislosti s kuponovou privatizací zazněly rovněž názory, že jejím tajným cílem bylo rychlé vytvoření skupiny českých kapitalistů, protože tato společensky potřebná vrstva, zlikvidovaná bývalým režimem, nemohla vzniknout přirozenou cestou budováním rodinných či akciových firem. Nebylo možné čekat léta. Tomáš Ježek s tímto názorem nesouhlasí.

"Takový cíl nikdo samozřejmě neměl. Je logicky důsledkem obnovy soukromého vlastnictví, že vznikne třída soukromých vlastníků. Přitom ta třída ale zdaleka nevznikala jenom prostřednictvím kuponové privatizace, ale všemi formami, kterými byl obnovován trh. Že by ale někdo chtěl pomocí kuponové privatizace obnovit buržoazii, že by to někdo nějak tajně plánoval (smích), tak to ne."

Jakou známku by tedy z pohledu dnešního vysokoškolského učitele dal Tomáš Ježek kuponové privatizaci?

"Kdybych to měl známkovat, tak kvůli špatné regulaci fondů, špatnému zákonu o investičních společnostech, který se psal na federálním ministerstvu financí, je to na trojku. Ostatní privatizační metody, restituce, prodej zahraničním investorům, tam je to určitě na jedničku. Kuponovka ale na trojku."

Ekonomové, jak domácí, tak zahraniční, se dodnes nemohou shodnout na hodnocení kuponové privatizace. Jedni ji zatracují, druzí jí dávají přívlastek geniální. Za nejproblematičtější stránku kuponové privatizace ale považuje hodně odborníků, shodně s Tomášem Ježkem, vystoupení investičních fondů. Těch vzniklo během několika měsíců 500 a v první vlně jim svěřilo své kuponové knížky více než 70 procent lidí. Vzhledem ke zcela nedostatečné legislativě se část fondů soustředila vlastně jen na ´rabování´, což je termín, který použila Světová banka při popisování dění v českých firmách po zahájení kuponové privatizace. Celková čísla o škodách nejsou k dispozici. Tomáš Ježek ovšem upozorňuje, že nelze v žádném případě směšovat kuponovou privatizaci a tehdejší chaos panující na kapitálovém trhu. Kuponová privatizace skončila v roce 1993 a problémy kvůli chybějící regulaci kapitálového trhu vznikly těsně po ní. Tomáš Ježek z vlády odešel v roce 1992 a už tehdy kritizoval fakt, že nad kapitálovým trhem není žádný dohled. Teprve po pěti letech se mu podařilo prosadit vznik Komise pro cenné papíry.