Svědectví o zrození trhu ze zkumavky
Zrodil se český volný trh ze zkumavky? Tvrdí to Tomáš Ježek, autor nové knížky o kupónové privatizaci ze začátku 90. let. Dozvíme se z ní, jak přemýšleli čeští ekonomové na samém počátku politických změn, proč autor proces přirovnal ke zrození ze zkumavky a kde se podle něj stala chyba, která v následných letech vedla k vytunelování resp. rozkradení 50 miliard korun.
Tomáš Ježek v roce 1989 spoluzakládal Občanskou demokratickou alianci ODA a v roce 1990 se stal prvním ministrem privatizace ve vládě Petra Pitharta. V roce 1996 opustil politiku a věnuje se pedagogické činnosti. Proč se vrací k událostem starým 15 let?
"Ten bezprostřední motiv byl kantorský. Po skončení politického působení jsem přišel na Vysokou školu ekonomickou a studenti a doktorandi tam houfně psali práce o transformaci a o privatizaci a mně vstávaly vlasy hrůzou, že o tom vlastně nic nevědí a že čerpají z článků a materiálů psaných lidmi, kteří stáli vedle a házeli na to spíš bláto. Takže tam bylo spousta chyb a totální neporozumění tomu, o co šlo. Sám sobě jsem říkal, hochu, nerozčiluj se, nenadávej, je to tvoje chyba, nenapsal jsi nic, tak musíš napsat, jak to bylo."
Pro své studenty připravil nejprve skripta, která vyšla loni v nakladatelství Oeconomia pod názvem "Privatizace české ekonomiky: její kořeny, metody a výsledky." Nynější kniha "Zrození ze zkumavky. Svědectví o české privatizaci 1990 - 1997" z nakladatelství Prostor je upravenou verzí skript.
"My jsme rukopis dostali na začátku roku, ale byla to trochu akademická skripta, tak jsme to předělali do knižní podoby. Je to srozumitelné i pro laickou veřejnost. Právě proto jsme to předělávali, abychom odstranili ten akademický styl."
říká nakladatel Aleš Lederer.
Ježek vysvětluje kupónovou privatizaci jako metodu, jíž se tehdejší ekonomové úspěšně pokusili v Československu v co nejkratším čase a bez ohledu na zisk vytvořit svobodný trh. Cestu k následnému tunelování podle Ježka otevřel nepovedený zákon o investičních společnostech a fondech, který připravovalo federální ministerstvo financí.
"Problémy, které na kapitálovém trhu nastaly, nastaly po skončení kupónové privatizace. Na konci kupónově privatizace se akcie připsaly na majetkové účty nových majitelů a začalo obchodování. A v této fázi došlo k těm nepěkným jevům a krádežím, u nás na Komisi pro cenné papíry jsme to vyčíslili na 50 miliard. To byly peníze ukradené už mezi lidmi navzájem, to nebyly peníze ukradené státu. Lidi navzájem se okrádali."
Autor je rovněž přesvědčen, že to nebyla náhoda. Našli se podle něj na ministerstvu lidé, kteří na chybu upozorňovali, ale jejich názor nikdo nerespektoval. Nebezpečné podle něj bylo také období mezi tím, než se podnik ohlášený k privatizaci do privatizace skutečně dostal. V tomto období z něj často byl majetek převeden na jiné subjekty. S tím souvisel podle Ježka problém falešného liberalismu. Kniha kritizuje mj. Václava Klause, který se vedle Tomáše Ježka a Jana Švejnara na privatizaci jako federální ministr financí podílel.
Absence silného právního myšlení, které by bylo konzistentní s principy svobodné společnosti, spolu se všeobecným odmítavým postojem veřejnosti ke všem institucím vynucování práva, zejména k policici a soudům, dala vzniknout koncepci falešného liberalismu, která silně poznamenala celé polistopadové období. Horlivými zastánci falešného liberalismu mezi vrcholnými politickými představiteli byli ekonomové federálního ministerstva financí Václav Klaus, Dušan Tříska, Vladimír Rudlovčák a Jaroslav Jurečka. Nechápali, že úloha vlády, která se zbavila své staré role všemocného manažera státního majetku tím nekončí, nýbrž musí být nahrazena úlohou zcela novou, totiž vynucováním pravidel soukromého práva, čteme v knize v kapitole Rizika privatizace.
"Hned při Sametové revoluci jsem si říkal, že bych mohl nějak pomoci své rodné zemi tím, že jsem měl příležitost vystudovat na nejlepších amerických univerzitách a pracoval jsem po celém světě se Světovou bankou i mimo mezinárodní instituce právě v oblasti restrukturalizace ekonomik, ekonomického rozvoje, jak urychlit tempo růstu. Tak jsem si sednul a během dvou měsíců jsem sepsal tu strategii ekonomické transformace Československa, kterou jsem vydal na konci roku 1989 v Planecon Report, což byla hlavní publikace zabývající se centrálně plánovanými ekonomikami, a potom i zde v Praze. Potom jsem s tou koncepcí na začátku roku 1990 přijel i sem."
Tím vaše aktivní účast skončila?
"Já jsem potom dál pokračoval jako poradce, pracoval jsem jako poradce ministra ekonomiky Karla Dyby a sdílel jsem i později názory se všemi ministry financí, premiéry a tak dále."
Jan Švejnar dnes zvažuje kandidaturu na funkci prezidenta po skončení Klausova funkčního období. Nakladatel Jiří Lederer vyvrací, že by kniha byla záměrně načasována do období před volbou nové hlavy státu.
"Proč ji vydávám teď? No protože kniha byla akorát hotová, chtěli jsme ji stihnout do vánoc. Nebyl v tom žádný složitý záměr, jak si možná někdo domýšlí, že jsme spekulovali s prezidentskou volbou. To byla čistě náhoda, že se tady objevil pan Švejnar..."
Blížící se volba prezidenta je spíš příležitostí připomenout si události, ke kterým došlo před 15 lety, říká Tomáš Ježek:
"Samozřejmě ta prezidentská volba je tou příležitostí, protože oba kandidáti byli v tom procesu nějakým způsobem ´namočení´. Tak je to jenom přirozené a je dobře, že se o tom mluví."
Jak dnes hodnotíte tuhle etapu svého života?
"Bylo to úžasné dobrodružství, jsem vděčný Pánu Bohu, že mi dopřál se toho účastnit, protože to se nedá nikdy opakovat. Celkově se to povedlo, ale ta skvrna, o níž jsem hovořil, ta tam zůstala. Mně osobně zůstane navždy líto, že jsem na to už musel koukat jenom z vnějšku, protože jsem byl v první české vládě, která končila v červnu 1992, a to se odehrálo mnohem později, kdy už jsem byl odsouzen do role diváka. Sice jsem byl na burze, ale na ni právě dopadaly důsledky té nedobré regulace. A my jsme na burze napsali zákon o Komisi pro cenné papíry, protože bylo jasné, že burza bez dozoru nemůže fungovat. Tak jsme ho napsali a teprve když přišel do služby Tošovský a jeho vláda, tak ten tento námi napsaný zákon vzal, předložil ho do parlamentu a Komise pro cenné papíry vznikla v roce 1998. Ale bylo to o 5 let později, než by bylo třeba. A ta pětiletá mezera nedozoru nebo laksního dozoru, tam se právě zrodily ty nepěkné věci."
