Lékařka, přednostka kliniky, matka i stepařka: Vážím si žen, které nám v medicíně prošlapaly cestu
Vede největší fakultní oční pracoviště v Česku, je profesorkou na Univerzitě Karlově a věnuje se i vědě. Také je maminkou tří dětí a ještě k tomu si najde čas na svůj koníček, kterým je step. Jak to všechno Jarmila Heissigerová zvládá? Říká, že její úspěch stojí částečně na štěstí při výběru životního partnera, ale především na vnitřní motivaci a odhodlání.
Když bylo Jarmile Heissigerové pouhých 16 let, stála tváří v tvář náročné životní zkoušce, která mohla ovlivnit nejen její budoucnost, ale i její pohled na svět. Lékaři jí diagnostikovali vážnou oční nemoc, která mohla vést až ke slepotě.
„Bylo to těsně před maturitou, bála jsem se, že vůbec gymnázium nedodělám, protože ze dne na den jsem přestala vidět na jedno oko a bohužel mi toto nemocné oko kazilo i vidění toho druhého,“ vzpomíná Heissigerová.
Ačkoliv to bylo velmi traumatizující, po třech měsících viděla zase normálně a od té doby neměla žádné oční problémy. „Ať už kdokoliv to ve vesmíru zařídil, jsem vděčná osudu za to, že jsem se rozkoukala a od té doby jsem neměla vůbec žádné oční problémy. Byl to pro mě velice silný zážitek a možná to vedlo i k výběru povolání, i když tím si nejsem úplně jistá,“ přiznává.
Podle lékařky Češi mohou považovat dostupnost medicíny v České republice za velké štěstí. Zdravotnické služby v zemi jsou na velmi vysoké úrovni, což se týká i oční péče.
„Když někdo potřebuje očního lékaře, samozřejmě záleží to na dostupnosti v místě bydliště, ale termín může získat poměrně rychle. Existují jiné země a překvapivě je to třeba i Velká Británie, Španělsko a řada jiných, kde je to neuvěřitelně dlouhý proces. Tam se pacient dostane k lékaři často až při vážném ohrožení zraku. Naši lékaři nabízejí veškerá vyšetření a léčbu na světové úrovni a nemá žádné zpoždění za západní medicínou. Díky dostupnosti naši lidé o své oči docela dbají. A je tu na vysoké úrovni i osvěta,“ uvádí lékařka.
Srovnání s britským zdravotnictvím má i díky své vlastní zkušenosti. Po dokončení lékařské fakulty a roční praxi ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze získala příležitost pracovat ve Skotsku. V Aberdeenu strávila dva roky, během nichž se věnovala výzkumu imunologie oka a pracovala na klinice.
„Tyto dva roky mě profesor John Forrester učil operovat šedý zákal i sítnici. Měla jsem možnost nejen se dobře naučit, jak by se měla dělat vědecká činnost, ale také se dozvědět, jak tam vypadá zdravotnictví. Musím říct, že jsem si po návratu do Česka uvědomila, že je tam sice zdravotnictví na velmi vysoké úrovni, ale u nás se k lékaři dostaneme jednodušeji než v Británii,“ vzpomíná.
Od medicíny přes vědu po mistrovství ve stepu
Profesorka Jarmila Heissigerová stojí v čele kliniky s přibližně 120 zaměstnanci, mezi nimiž je více než 60 sester a 50 lékařů. I přes náročné pracovní nasazení, které zahrnuje operační zákroky a ambulance, se věnuje vědecké činnosti. Společně s profesorkou Petrou Svozílkovou vybudovala první model očních zánětů v České republice.
„Ten jsme okopírovali od úspěšného modelu, který používali v Aberdeenu, a vznikl v Americe. Úplně na zelené louce jsme získaly první malý grant a ten se rozkošatil do řady grantů a posléze jsme se zaměřily na roli mikrobiomu u očních onemocnění a očních zánětů. Vedeme řadu mladých lidí a je to krásná práce je nasměrovat, vidět výsledky jejich pokusů, prezentovat je na zahraničních konferencích a potom psát společně články, které ukazují výsledky našeho týmu,“ popisuje.
Navzdory nabitému programu si lékařka dokáže najít čas i na rodinu a koníčky. Se svým manželem vychovávají tři děti, přičemž oceňuje podporu, které se jí vždy od rodiny dostávalo.
„Když jsem čekala druhé dítě, celá rodina vše kolem mě zorganizovala tak, abych mohla psát svou habilitační práci na docenturu i s malým ročním dítětem. A relativně s malým dítětem mi bylo nabídnuto, že bych se mohla účastnit konkurzu na přednostu. Takže jsem vše nejdřív prokonzultovala v rodině. Ale každý nemusí mít takové štěstí, že ho rodina takto podporuje,“ připouští.
Jednou z vášní lékařky je stepování, kterému se věnuje od osmnácti let. V tanečních kroužcích se také seznámila se svým manželem, se kterým vytvořili několik duet a získali dokonce i několik titulů mistrů republiky.
„Jakmile jsme začali tančit, tak jsme všechna mistrovství a soutěže vyhráli. Jednou jsme se dokonce nominovali i na mistrovství světa. Ale nevyhráli jsme tam. Když jsme se přestěhovali do vlastního domečku, vytvořili jsme tam vlastní taneční sálek. Léta tam vedeme taneční kurzy stepu pro děti i dospělé. Také jsme k tomu už odmala vedli naše děti a naše 14letá dcera stále aktivně stepuje. Chlapci dali přednost jiným koníčkům. Je to elektrická kytara, ale překvapivě hrají Beatles,“ směje se.
Ty ženy o tom nemohly ani snít
Lékařka Jarmila Heissigerová tvrdí, že ve své profesi se nikdy s diskriminací jako žena nesetkala. Přesto připouští, že během studia na medicíně občas zaznamenala určité předsudky.
„U některých profesorů chirurgie nebo ortopedie bylo patrné, že se zaměřili na chlapce a rozhodli se, že my jsme tam jaksi navíc. Dokonce se nás při státnici ptali, jak se vaří knedlíky. Myslím si, že v současné době by se to nestalo. Já jsem ale nikdy necítila, že by mne jakkoliv brzdilo to, že jsem žena. Ale například ve vědecké radě 1. lékařské fakulty bylo nedávno 57 nebo 58 členů, z toho jen sedm žen. Nejde však o neochotu vedení, ale spíše o to, že ženy často přicházejí do těchto pozic později, protože nemají třeba tak příznivé domácí zázemí,“ naznačuje.
Jarmila Heissigerová se také svěřila, že pokud by měla možnost setkat se s jakýmkoliv velkým lékařem z minulých časů, byla by to první promovaná lékařka na Univerzitě Karlově, Anna Honzáková.
„To je pro mě osobnost, která musela projevit nejen chytrost, ale přímo genialitu, aby uspěla vůči předsudkům. Ráda bych si poslechla její zanícení pro medicínu. Co jí drželo u toho, aby vytrvala proti té neuvěřitelné bariéře. Prorazila cestu pro všechny další Češky, protože v letech 1915–16 už promovaly desítky žen. I když to byly Češky, musely studovat a promovat ve Švýcarsku, kde tomu byli otevření. Ale pak ty ženy neměly uplatnění v Čechách. Doktorka Honzáková položila základní kámen ženské medicíně. Když si vezmete, že já jako žena jsem nejenom doktorka, ale i profesorka na Karlově univerzitě, jsem vedoucí přednostou ústavu a jsem ve vědecké radě děkana. O tom nemohly tyhle ženy ani snít. Byly to ženy, které nám opravdu prošlapaly cestu. Za to jsme jim nesmírně vděčné. Mluvím za všechny ženy,“ uzavírá oční lékařka.
Anna Honzáková – první promovaná lékařka na pražské universitě
Narodila se 16. listopadu 1875 v Kopidlně na Jičínsku jako páté ze šesti dětí do rodiny váženého obvodního lékaře Jan Honzáka. Od dětství se zajímala o lékařství a rodiče ji plánovali poslat na studia do Švýcarska. Tyto plány však změnila smrt jejího otce na tuberkulózu. Nakonec studovala medicínu na německé a následně české větvi univerzity v Praze a navzdory opovržení některých mužských studentů se 7. března roku 1902 stala první promovanou lékařkou na české univerzitě.
Anna Honzáková zasvětila život profesi praktické lékařky a gynekoložky. Působila v Ženském klubu českém a ve Výboru pro volební právo žen. Zasazovala se o odpovědné rodičovství, razila cestu osvěty a poučování o ochranných prostředcích. Byla proti tomu, aby interrupce nahrazovala účinnou antikoncepci.
V roce 1939 musela ze zdravotních důvodů zavřít svoji ordinaci. Zemřela v Praze 13. října 1940 ve věku nedožitých 65 let.
Související
-
Inspirativní příběhy: Od průkopnic k ženám současnosti
Objevte s námi inspirativní příběhy žen, které se prosadily v „tradičně mužských“ profesích. A připomeňte si průkopnice, které položily základy pro dnešní generace.
-
České hrdinky
Panovnice, malířky, spisovatelky, političky, vědkyně, sportovkyně – pohled do české historie nabízí bohatou mozaiku výjimečných českých žen. 50 ženských příběhů očima…
