Ostravská operace: Nejkrvavější boje na českém území
Ostravská operace byla nejrozsáhlejší bojovou akcí na našem území. Trvala téměř dva měsíce (od 10.března do 5.května 1945), nasazeno bylo přibližně 400 tisíc vojáků, podle údajů Rudé armády zde padlo 25 tisíc sovětských vojáků, 1500 vojáků československého armádního sboru a přibližně 100 tisíc vojáků Wehrmachtu.
Počty padlých vojáků jsou ohromující. Historik Jiří Neminář z Muzea Hlučínska nicméně připomíná, že takto urputné boje nebyly v roce 1945 v Evropě výjimečné.
Jednalo se o nejtvrdší a nejkrvavější střetnutí na českém území?
„Pokud se budeme bavit čistě o území současné České republiky, tak určitě ano. Ale není od věci si to dát do kontextu a porovnat to třeba s Polskem. Síla těch bojů nebyla až tak mimořádná, čímž to nechci vůbec nijak zlehčovat nebo umenšovat.“
V souvislosti s Polskem je třeba připomenout, že Ostrava leží nedaleko polských hranic, proto i část bojů samotné Ostravské operace probíhala na polském území.
Proč se vlastně používá název Ostravská operace a ne třeba bitva o Ostravu? V čem spočívá ten rozdíl?
J.Neminář: „To je velmi zajímavá otázka. Ono by bylo totiž mylné a vlastně i smutné se domnívat, že se jednalo výlučně o bitvu o Ostravu. On to byl souběh různých vojenských operací, útoků, které probíhaly na daleko širší frontě. Bitva o Ostravu byla vyloženě jenom ta poslední fáze, poslední část, když už šlo bezprostředně o město Ostravu. Ale krom toho se bojovalo samozřejmě od Opavy až k Osoblaze, samozřejmě i na východ. Ono se to špatně vysvětluje, když nemáme k dispozici mapu, ale bavíme se o operaci z toho důvodu, že je to záležitost většího vojskového svazku, v sovětské terminologii frontu, který má několik armád, což je opravdu obří síla, která vede tu útočnou operaci po široké frontové linii.“
Právě proto, že nešlo jen o město Ostravu, se někdy používá i název Ostravsko-opavská operace. Co je správně?
J.Neminář: „Ostravská operace. Je to dáno tradicí, jak se o ní psalo. Ostravská operace je vžitý termín podle toho, že ji takto nazvala Rudá armáda, protože tradičně útočící svaz dává operaci jméno.“
Je pravda, že boji o Ostravu přikládalo značný význam i nejvyšší německé velení, nebo je to taková trošku legenda? V Berlíně prý padaly věty, že když přijdeme o Ostravu, válka bude ztracená. Bylo to tak?
J.Neminář: „No, přesně jak říkáte, je to legenda, že by údajně samotný Hitler měl pronést, že kdo ztratí Ostravu, ztratí Německo. Myslím, že nějaké reálné citáty, které pronesli jiní lidé, se později začaly připisovat až tomu nejvyššímu velení, nebo dokonce samotnému Adolfu Hitlerovi. Ono tam samozřejmě něco takového zaznělo, ale já bych to vnímal spíš jako snahu motivovat vojáky, aby se zarputile bránili. Když to vezmeme v kontextu těch válečných operací v závěru války, byla to pobočná fronta, vedlejší fronta, Němci měli jiné priority, stejně tak Sověti měli jiné priority a hlavně o Ostravu se tedy vůbec nejedná. To je pozdější česká mytizace té bitvy.“
Ostravsko je významný průmyslový region. Právě jeho významem pro zásobování německé armády se zdůvodňoval zájem Němců udržet město pod kontrolou. Nicméně dobové prameny uvádějí, že v dubnu 1945 došlo ke kolapsu železničních uzlů v Přerově a Olomouci, ostravské uhlí, železo a ocel se do Německa už nemohly dostat. Historik Neminář zároveň připomíná, že Česko mělo i jiná průmyslová centra jako Plzeň a Prahu.
Rudá armáda už byla v Berlíně, zároveň bojovala na severovýchodě Česka.
Ostrava leží na severovýchodě Česka, zhruba 350 kilometrů na východ od Prahy. Byla osvobozena nakonec 30. dubna, což je relativně pozdě, když si vezmeme, jak Rudá armáda postupovala přes Polsko do Německa. Dá se vysvětlit, proč byl postup Rudé armády českými zeměmi tak pomalý nebo proč se tak zdržel?
J.Neminář. „To je výborná otázka. Ten postup byl opravdu pomalý, ale neřekl bych, že českými zeměmi. Bylo to hlavně v rámci té Ostravské operace, která se navíc z části odehrávala mimo české země. To je třeba zdůraznit, že ona odstartuje na území dnešního Polska. Stojí za připomenutí, že ve stejný den, kdy je osvobozena Ostrava, tak se ve svém berlínském bunkru zavraždí Adolf Hitler. Takže abychom měli tu představu, jak ty jevy nebo ty operace probíhají souběžně, že ve stejné době probíhá hlavní útok na Berlín, který je prioritní, a souběžně tady na tom křídle probíhá ta snaha dostat se na Moravu. Takže ty boje začnou v Polsku, jenomže začnou za velmi nepříznivých okolností. Je tady špatné počasí, které neumožňuje efektivně využít leteckou podporu. Zároveň oni útočí na místě, kde to Němci očekávají. Útočí přesně z toho nejkratšího, nejsnazšího směru, a tam je logicky nejtvrdší obrana. Takže ten první útok se zastaví, nedopadne úspěšně. A to je ta první fáze té operace, oni musí přehodnotit plány, přeskupit síly a útočí jinde. Tam je to úspěšné a nakonec jsou úspěšní tím, že proniknou za Odru úplně jinde, vlastně severně u Ostravy, tak ta finální ofenzíva jde v podstatě obchvatným manévrem, což ale původně vůbec nebylo v plánech a to je ten důvod, že se to celé zpožďuje. Ale pak už to jde celkem rychle. Oni proniknou na české území a když to vezeme od hranic, proniknou, za jeden nebo za dva dny, proniknou k řece Opavě, potom je zbrzdí hrabyňský hřeben a složitější terénní podmínky. 15. dubna je zahájen ten finální útok. 30. dubna už jsou v té Ostravě, takže je to v uvozovkách, jenom nějakých 15 dnů, jasně i to je docela dlouhá doba, ale je třeba vzít v potaz, že potom ten terén nebyl úplně snadný, protože je kopcovitá krajina. A tam se samozřejmě dařilo Němcům bránit a hlavně síly už byly vyčerpané, takže tam byly nějaké prodlevy.“
Takže se shodneme na tom, že především při vstupu na českém území došlo ke zdržení. Ostrava, která leží poměrně daleko zpátky na východ byla osvobozena v den, kdy už v samotném Berlíně šlo do finále...
„Přesně tak. Možná podceňujeme i ten faktor, že síly na obou stranách byly vyčerpané, že hlavně všechny zásoby, technika, munice šla na ty prioritní cíle a tady se ti Sověti museli spokojit s tím, co bylo po ruce“.
Československá tanková brigáda
Poslechněme si úryvek ze vzpomínek veterána Ostravské operace Alexandra Zálockého, vojáka Československé tankové brigády. Vzpomínky natočil Český rozhlas v roce 2004.
„Dostali jsme se do polského města Wadowice. Abych vás orientoval, je to někde na sever od Ostravy, pochopitelně na polské straně. Tam jsme byli několik dní. Počasí bylo moc proměnlivé. Představte si, že my jsme třeba dvakrát za den umývali tanky a natírali je na bílo. Maskovali jsme. Hned byl sníh a hned pršelo. Ta Ostravská operace byla naplánovaná, že začne 10.března. A taky začala. Zúčastnila se jí 38.armáda a 1.gardová armáda. My jsme měli útočit s 1.gardovou armádou generála Grečka. My jsme nikdy nebojovali úplně sami. My jsme vždycky podporovali sovětskou pěchotu. Ale občas jsme byli i bez pěchoty. V zásadě ale tanky vždycky podporují pěchotu. No, bohužel, počasí bylo takové, že ani letectvo, ani dělostřelectvo nemohlo fungovat, protože byly vánice, deště, chumelenice. Prostě operace neplnila úkol a na rozkaz z Moskvy se 18.března zastavila. Pak to bylo nazváno jako první období Ostravské operace.“
Nakolik byla v Ostravské operaci významná účast Československé tankové brigády?
J.Neminář: „Určitě to byl jeden z nejsilnějších obrněných svazků, které měli Sověti k dispozici. Ta brigáda měla 65 tanků, takže sehrála podstatnou roli na tom útočném klínu. No ale hlavně mělo symbolický význam to, že se československá jednotka přímo podílí na osvobozování své země. Své životy zde položili i Češi a Slováci. A tady si dovolím poznámku k tomu, kdo vlastně byli ti lidé. Tady právě vnímám docela velký dluh, protože to nebyli primárně etničtí Češi, ale byly to právě z velké části volyňští Češi, Ukrajinci, Rusíni, Slováci. To znamená, že lidi, kteří tady vůbec neměli své domovy, nebo dokonce jejich domovy v té době už byly zaprodány Sovětskému svazu. Pokud bychom mluvili o Češích narozených v Česku, tak to bude jen část důstojnického sboru. Jinak to byly často zajímavé osudy. Třeba takový Sergej Petras, ostravský rodák, tak ten už se ve třicátých letech dostal do Sovětského svazu. Žil tam a vyrůstal v Sovětském svazu, protože rodiče byli přesvědčení komunisté, kteří do Sovětského svazu odjeli. No třeba hrdina Sovětského svazu Stěpan Vajda, po kterém tady máme pojmenovány ulice, školy, který byl takovým významným člověkem, byl původem učitel z Podkarpatské Rusi. A zahynul, dokonce ani ne na českém území, zahynul u Tvorkova, to je v dnešním Polsku, a byl to člověk, který utekl před maďarskou okupací, byl několik let vězněný v gulagu a pak vstoupil do zahraniční armády. A v době, kdy tady bojuje na Ostravsku, tak jeho domov už je součástí Sovětského svazu, takže otázka je, za co a za koho on vlastně bojuje, protože se nemá kam vrátit.“
Volyňským (ukrajinským) Čechem byl i Alexandr Zálocký, jehož vzpomínky jsme před chvílí slyšeli.
Zničená Opava a Osoblaha
Odrazila se tvrdost bojů na míře devastace toho regionu, ať už měst Ostravy, Opavy nebo menších sídel?
J.Neminář: „Určitě se ty boje odrazily velmi silně na míře devastace. V českém kontextu je to mimořádné, protože některé vesnice, některá místa byla zničená z 80-90 %. Vlastně díky tomu, že u nás to potkalo poměrně malou část území, tak nemáme tu zkušenost jako třeba na území dnešního Polska, kde byla opravdu kompletně zničená města, která byla potom urbanisticky úplně převrstvená. Nicméně Opava, Osoblaha nebo Fulnek byly opravdu velmi postiženy, stejně jako menší obce na Hlučínsku, kudy šel ten hlavní útok, tak tam si to vyžádalo krutou daň, protože představme si, že to nejsou jen zničené domy, ale i zničené hospodářské zázemí. Nemáte s čím obdělat pole, protože vám vyhoří stodola. Nemáte, jak zasít, protože pole jsou různě rozrytá, plná nevybuchlé munice, takže i tenhle ten rozměr, který si většinou neuvědomujeme, že ti lidé nedokázali vstoupit do toho standardního života, protože měli spoustu takových problémů, kterým museli čelit.“
Hrdina Miloš Sýkora
Osvobození Československa se v době komunismu věnovala obrovská pozornost, na toto téma vyšly tisíce knih. Přesto se nedá říct, že všechny otázky jsou již zodpovězeny. Komunističtí historikové znali, které odpověď je ta „správná“ a podle toho své knihy psali. Typickým příkladem je příběh Mostu Miloše Sýkory v centru Ostravy. Ustupující Wehrmacht se chystal most vyhodit do vzduchu. Dráty nastraženého výbušného systému přestříhal Miloš Sýkora, přitom byl zastřelen německou hlídkou. Most byl po válce pojmenován na jeho počest. Možných zachránců ale bylo víc, historici si vybrali Sýkoru. O hrdinovi byl natočen i celovečerní hraný film. Proč? Protože to byl komunista. Jiný verzím se nevěnovala pozornost. Pokračuje historik Jiří Neminář.
„Těch verzí příběhu záchrany mostu je tolik, že si myslím, že pravděpodobně už nezjistíme, jak to bylo. Každopádně Sýkora existoval, byl to komunistický odbojář, angažovaný v ilegálním komunistickém hnutí. Byl za války právě pro svou odbojovou činnost vězněn, myslím, že tři doky. Po svém propuštění pak byl nasazen na kopání zákopů, odkud utekl a pak pobýval tady v Ostravě. Jisté je, že zahynul v těsné blízkosti toho mostu, který se tenkrát jmenoval Říšský most. Ale co se tam skutečně stalo, to asi záleží na každém z nás, jak si to přebere. Svou vlastní verzi mají tankisté, kteří tam přijeli. Říká se dokonce, že zachránce mohl být i německý voják. Byl tady nějaký bohumínský rodák Robert Cysarz, který snad dezertoval z Wehrmachtu. Tak ten tvrdil, že to byla jeho zásluha. Podle jiné verze to byl velitel německých ženistů, který to neodpálil. Nebo tankisté, kteří přestřihli dráty. Takže těch verzí tady bychom mohli vyjmenovávat strašně moc.“
Související
-
Cesta ke svobodě: 80 let od konce 2. světové války
V seriálu se postupně vrátíme do dramatických dnů druhé světové války a připomeneme si klíčové události, které vedly k osvobození naší země.
