Libuše Müllerová dává možnost českým výtvarníkům vystavovat ve své galerii v Kodani
Minulý pátek udělil ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg letošní ceny Gratias agit. Tyto ceny se předávají každoročně za šíření dobrého jména České republiky ve světě a dosud je získalo více než 160 laureátů. Jsou mezi nimi bohemisté, učitelé, umělci, vědci i podnikatelé, ale i desítky českých krajanů a exulantů. K letošním nositelům patří i Libuše Müllerová z Dánska. Už čtyřicet let se věnuje práci pro uprchlíky, zabývá se ochranou lidských práv, propaguje ale také českou kulturu a v její galerii Shambala v Kodani vystavují své práce čeští i zahraniční umělci. V rozhovoru pro krajanskou rubriku se zmínila i o Češích žijících v Dánsku
"V Dánsku je poměrně malá menšina Čechů a většinou se každý drží spíš pro sebe. Už se spíš sžili s Dánskem, takže jsou to částečně Dánové a částečně Češi."
Kdy jste vy sama odešla do Dánska? A byla to rovnou cesta do Dánska?
"Byla to rovnou cesta do Dánska, v roce 1967, hned po maturitě. Chtěla jsem studovat dánštinu a dostala jsem možnost dvou let studií, protože moje sestra je v Dánsku vdaná. Takže jsem dva roky studovala na univerzitě dánský jazyk. Do toho přišel rok 1968 a začala moje práce s uprchlíky. Pak dvacet tři let musela být nucená pauza."
Čili to vlastně byla taková shoda okolností: sestra se provdala do Dánska, tudíž vy jste si vybrala dánštinu. A zastihl vás tam ten kritický rok, takže jste měla hned o práci postaráno...
"Já už jsem v letech 1967 - 1968 vlastně velice často jezdila do Čech a snažila jsem se tlumočit, ať už to byli vědci, sportovci nebo jiní. 21. srpen mne zastihl v Praze, vyjela jsem a už jsem se tedy nevrátila, až zase v roce 1990."
To byla hodně dlouhá pauza, kdy jste tady nebyla. Co jste tam vlastně dělala? Dalo se uživit s češtinou v Dánsku?
"Ne, já jsem nikdy nepracovala v tomto oboru, to jsem dělala všechno dobrovolně. Sama jsem si pak udělala vzdělání v sociálně právním oboru, protože práce s uprchlíky mne odvedla od mé operní kariéry. Vlastně to byly hudební vědy, které jsem zpočátku studovala, a dánština a ruština. A nakonec jsem skončila tak, že dánština a ruština mne uživily, potřebovala jsem ale tady odbornou specializaci. A tu jsem si udělala mimo to mé největší přání, ale s tím jsem se uživila a živím se doposud."
Jaká byla situace českých uprchlíků v Dánsku v dobách, kdy jste jim třeba i vy sama mohla pomáhat v jejich začátcích?
"Může se říct, že Češi přišli v době, kdy je byla možnost velice rychle umístit na pracovní trh. Tehdy ještě dánská uprchlická organizace nebyla připravena na to, aby se pomáhalo dlouhodobě. Pomohlo se ale tím, že se zpočátku našla práce, a pak, i když to nebyla práce v oboru, byla možnost, aby se každý zařídil podle svého. Pracovní trh tehdy nebyl tak nepříznivý jako později."
Pokud ale vím, tak Češi víc než tohle nepotřebovali. Stačilo, aby dostali práci, a pak už byli schopni se o sebe postarat sami.
"Právě tak. Uměli se o sebe postarat sami. A spousta Čechů, kteří tam zůstali a mají tam rodiny, je to vlastně už další generace, jsou velice dobře situováni a žijí velice dobře."
Taková situace mezi českými exulanty je v podstatě všude na Západě. Nicméně byly tam i problematické případy?
"Samozřejmě, protože je jedno, ze které země lidé přicházejí - jsme různí a jsou různé potíže. Ať už proto, že se člověk nemůže sblížit a přizpůsobit té nové zemi, kam se dostal, nebo že byly možná jiné požadavky a jiná očekávání. Hodně českých exulantů odjelo dál, do Kanady, do Austrálie, nebo se také vrátili domů, protože tam to znali lépe než v Dánsku."
Jak je to dnes? Do Dánska jezdí studenti, au-pairky, podnikatelé...
"Teď je opravdu velká výměna, globální rozvoj, a je velice krásné, když se teď přijde na nějakou akci na českém velvyslanectví. Je vidět, kolik mladých lidí se zajímá o skandinávské jazyky, jaké možnosti stáží nebo krátkodobých zaměstnání se jim teď dávají. Evropa se konečně lépe propojila, než to bylo dřív, a to mne strašně těší."
Jaké akce vlastně na českém velvyslanectví v Dánsku probíhají?
"Já bych řekla, že všichni velvyslanci, které jsem tam zažila od r. 1990, toho udělali spoustu. České dny, které byly letos v únoru a v březnu, byly fantastickým úspěchem, protože se pro jednou nesoustředily jenom na kulturu, ale byla tam i rozvojová část. Byla možnost vidět, jak prosperují české pivovary, kodaňská Hlavní knihovna byla zapojena s výstavou Pressfoto. Lidem se to strašně moc líbilo, takže Česko se opravdu Kodani přiblížilo velice krásně."
Je pro Čechy i nějaké neoficiální centrum, kde by se mohli potkávat kromě české ambasády?
"To vám nepovím. Vím, že se setkávají na vyslanectví, jinak jsou ale samozřejmě různé soukromé kroužky. Já sama se musím přiznat, že dříve jsem byla velice aktivní v českém spolku, ale také už nejsem. Láska k tomu českému je tam pořád, měla jsem ale také lásku pro svou práci, rozšířenou na jiné země. To znamená, že když člověk chce být aktivní v širším měřítku, není času na setkávání tolik."
Nicméně český spolek tak pracoval a pracuje?
"Český spolek byl dříve velice silný. Pracuje stále, teď ale spíš na kulturně sociálním poli, protože ta politická složka už není důležitá. Je to spíš společenská akce, hrdost na to být Čechem a jednou za čas se při různých příležitostech vidět."
Vy v Dánsku organizujete také celou řadu kulturních akcí. Co to zatím bylo?
"Já se snažím prolínat, ať už je to umění v mé galerii, která měla spoustu českých grafiků nebo malířů, nebo ukázky české hudby nebo možnost poznat českou hudbu v jiném prostředí. V březnu například pan Miloslav Podskalský zpíval z Rusalky a Biblické písně. To jsou věci, které mnoho Dánů nikdy neslyšelo. Dalo jim to chuť poznat Dvořáka z jiné stránky, než je třeba Novosvětská. Jinak jsme dělali akce, kde studenti z českých vysokých škol dělají přednášky pro dánské vysokoškoláky o tom, jakým způsobem jsou vedena studia na našich vysokých školách. To je zajímavé, když se žádají stáže z Dánska do Čech, o to je veliký zájem. Je veliký zájem studovat v "srdci Evropy", jak tomu v Dánsku taky říkají."
Na vaše akce chodí tedy nejen Češi, ale i Dánové?
"Já bych řekla, že spíš Dánové, nebo i jiní cizinci. Já jsem v Kodani v r. 1993 založila galerii Shambala, která se snažila přitáhnout cizince, kteří chtějí prezentovat svá díla v Dánsku a dosud nemají platformu. Proto jsem tu galerii zavedla. To, znamená, že já si sama mohu vybrat lidi, kteří přijdou z Dánska, také se ale dá možnost jiným. A tím mám veliký okruh českého publika i publika ze všech zemí, které jsou v Dánsku zastoupeny."
